Mladá Sonea proráží do nehybného světa Společenství čarodějů, Trudi Canavan: Společenství čarodějů (Sonea 1)
 |
Nadpis románu Sonea – Společenství čarodějů není zvolen náhodou. Není to jen dějová nehybnost většiny ostatních postav, která knihu shazuje před ostatními tvůrci fantasy – je to především slabá psychologie charakterů, založená hlavně na jakési bázi vševědoucího a vlastně nic nevědoucího vypravěče. Jakkoli komické se to může zdát, je to přesně tak – ačkoli čtenář dostává informace o chování, myšlení a činech postav, ve skutečnosti se nezbavuje pocitu, že stojí v kukani za tlustým sklem a příběh pozoruje zcela nezúčastněně, aniž by věnoval pozornost detailům.
S tím úzce souvisí velmi neosobní vypravování děje, které se většinou zaměřuje na všechny postavy najednou, místo aby sledovalo tok myšlenek jediné z nich. To způsobuje, že autorka nemá prostor vyjádřit všechno, co by chtěla vyjádřit a celkový dojem proto ztrácí na obrátkách. Čtenář by si román užil mnohem lépe, zařadila-li by do něj Canavan přirozené pohyby, gesta, či mimiku a strohé popisy nahradit věrnějšími realitě.
A není vyloučené, že touto metodou psaní jsou charakterové rozdíly mezi jednotlivými postavami velmi zanedbané. Mnohdy se stává, že hrdinové uvažují stejně, podobně, či alespoň na stejných základech. V ději jako by chyběl protagonista (alespoň jeden!), který by byl odlišný od ostatních, ať už svými postoji, myšlenkami nebo vnímáním všedních věcí.
Zato se zápletkou si Canavan vyhrála. Není to sice povznášející literární převrat, ale nápad rozhodně má. Linka není plochá (ačkoli zkušený čtenář by mohl dopředu tušit, jak to celé dopadne), ani jednotvárná, naopak překypuje zvraty a vývojem postav. To je, vzhledem k repertoáru různých charakterů zmíněném výše, výkon krásný a téměř nadlidský.
Trudi Canavan v pěti bodech
- O umění se zajímá už od dětství.
- Pracovala pro časopis Aurealis.
- Ve 25 letech absolvovala kurz psaní, aby mohla napsat svůj první román.
- V roce 1999 získala ocenění Aurealis za nejlepší krátký fantasy příběh.
- Její druhá kniha, Novicka, byla opět nominována na cenu Aurealis.
Stejně nadlidský a možná ještě bližší kráse je velmi dobrý, silně navnazující závěr, odhalující naprosto nevídanou skutečnost. Ta sice v ději byla zmíněná, ale čtenář o její nevídanosti neměl ani potuchy. Nikoho nenechá spát, dokud neotevře další díl a nepřečte si, jak to celé dopadlo.
Může nedostatečná psychologická hloubka a absence hlubší myšlenky zastínit dobrý příběh se zajímavým závěrem? Vymyslet příběh sice není lehké, ale v dnešní době je knih s alespoň slušným příběhem plné knihkupectví. Naproti tomu dobře zpracovaná psychologie, chování a přirozenost postav, navíc kombinované se zajímavou myšlenkou se na knižním trhu objevují jen velice výjimečně. Tato kniha výjimečná není, i přestože se čtenářům líbit může.
- Trudi Canavan: Společenství čarodějů (Sonea 1)
- Zoner Press,
- překlad: Iveta Chadimová
- obálka: Lubomír Kupčík
- 382 stran, 350 Kč (v e-shopu Fantasye již za 315 Kč)
