Mistborn, Temná legenda zrozená uprostřed mlh
 |
V ponuré zemi, kde má slunce již tisíc let barvu krve a z oblohy padá popel smíšený se sazemi, aby svou černí poznačil všechno a všechny, existuje pouze jediná pravda. Ta, kterou hlásá všemocný Pán Vládce, nesmrtelný tyran drtící železnou pěstí celou Finální říši. V jeho temném impériu není místo pro svobodnou vůli ani nezávislost, takže si každý, kdo by mu chtěl odporovat, může rovnou začít kopat hrob.
Prastaré legendy vyprávějí, že kdysi byl Pán Vládce hrdina, který se střetl v lítém boji s Bezedností a porazil ji. Tím zachránil svět před záhubou a za odměnu nad ním získal vládu. Jenže vábení moci bylo příliš lákavé. A tak onen hrdina svět zradil, aby mohl vytvořit mistrovské dílo – Finální říši, impérium, jež přetrvá věčnost. Aby toho dosáhl, je ochoten vyhladit celé národy a dopustit se neslýchaných ukrutností. A zdá se, že jeho taktika má úspěch. Tisíc let útlaku, bezpráví a strachu zlomilo ducha skaatů, z nichž se stali poslušní otroci. A tak Pán Vládce může odpočívat ve svém paláci v Luthadelu. Má obrovskou armádu, výkonný byrokratický aparát, je nejmocnějším mágem, a navíc nesmrtelným…
Nemožné ihned, zázraky do tří dnů
Ale co kdyby se našel někdo dostatečně odhodlaný i šílený, aby se pokusil o nemožné? Pouhé odhodlání však ke svržení Říše nestačí, je třeba mít plán. Třeba takový, jaký má skupina mužů kolem Kelsiera. Tihle lidé nejsou žádní revolucionáři, ale parta nejlepších zlodějů v Luthadelu. A jejich cílem je ohromný poklad atia, kovu střeženého v paláci Pána Vládce. Jde tu samozřejmě o něco víc než jen o gigantickou krádež. Obzvláště Kelsier má s vládcem Říše nevyřízené účty a je odhodlán udělat cokoli, aby ho zničil.
Ačkoliv to vypadá, že Pán Vládce má v rukou všechny trumfy, Kelsier a jeho parta nejsou žádní žabaři. Každý z nich je Misting, allomantický mág schopný využít kov, aby načerpal nadpřirozené schopnosti. A sám Kelsier je Mistborn, jeden z nejsilnějších allomantů vůbec. Přesto jsou šance na úspěch malé. Nepatrně se zvýší, když Kelsier narazí na Vin, dívku z ulice, u níž rovněž objeví schopnosti Mistborna. Okamžitě ji naverbuje a začne učit allomancii. Vin má být totiž v jeho plánu trojským koněm: v přestrojení za šlechtičnu má navštěvovat slavnosti šlechtických rodů a získávat informace. Ale nejprve se musí naučit jako šlechtična chovat, což je u dítěte ulice trochu problém. Vin ale vše zvládne, takže Kelsier může plán spustit.
Celá parta má napilno. Je třeba poštvat proti sobě rody, posílit nespokojenost skaatů, začít budovat armádu rebelů, intrikovat na všech stranách a odvrátit pozornost inkvizitorů. Vin hraje svou úlohu více než dobře, a navíc po nocích s Kelsierem podniká překvapivé výpady. Komplikace ale nastává, když jako šlechtična Valette vzbudí pozornost Elenda Ventura, dědice jednoho z nejmocnějších rodů Říše. A co hůř, ani ona k němu nezůstane lhostejná…
Finální říše poprvé padla v roce 2006
Právě toho roku totiž představil Brandon Sanderson veřejnosti cyklus Mistborn v románu Finální říše. Překvapivě přitom zvolil mnohem temnější polohu, než jakou se prezentoval u debutu Elantris. Ve Finální říši zavedl čtenáře do drsného světa plného krutosti a násilí, v němž o životě a smrti všech rozhoduje jediný muž – Pán Vládce odhodlaný udržet si moc i za cenu největších zrůdností. Je to typický představitel „temných pánů“, tedy alespoň na první pohled. Ovšem Sanderson dal svým pojetím tisíckrát obehranému schématu neotřelou podobu i nový smysl. V jeho textu totiž nevystupují žádní nezištní hrdinové ani rytíři bez bázně a hany či supermani, pro něž není nic problém. Právě naopak. Hlavními protagonisty příběhu jsou skuteční, plnokrevní lidé se všemi vášněmi, touhami, slabostmi, traumaty i pohnutou minulostí, což ovlivňuje jejich jednání a chování. A právě proto působí tak bezprostředně a věrohodně.
 |
Obdobným způsobem se dá pohlížet i na ostatní postavy Sandersonova opusu hrající tu menší, tu větší roli v příběhu. Dokonce i záporáci včetně Pána Vládce a jeho přisluhovačů nejsou tak úplně černí, i oni mají své světlejší dny.
Magie v kovech ukrytá
Kořením každé fantasy je magie. A také zde přišel Sanderson s originálním nápadem, který rozpracoval do složitého, ale věrohodného systému. Ve Finální říši se většinou používá allomancie, čili magie založená na využití čistých kovů či jejich slitin. Allomant nejprve polkne roztok s částečkami kovu a následně ho „spálí“. Tím získá nadpřirozené schopnosti.
Podle teorie allomancie existuje osm základních kovů a dva vzácné. Tyto kovy tvoří páry obsahující čistý kov a jeho slitinu, přičemž účinky obou jsou opačné. Třeba železo umožňuje přitahovat kovové předměty, zatímco ocel je odpuzovat. Pokud allomant pálí cín, zbystřuje mu to smysly, když spaluje cín s olovem, posiluje tím fyzické dispozice. Zinek klidní emoce a mosaz je vzněcuje. Mědí se dá allomancie skrýt a bronzem zase odhalit. Zlato umožňuje vidět do minulosti a nejvzácnější kov, atium, zase předvídat blízkou budoucnost.
Ne každý allomant je ovšem v tomto umění stejně silný či mocný. Většina z nich jsou Mistingové, čili mají možnost spalovat jen jeden kov. V allomantickém žargonu mají velmi malebné pojmenování: železo spaluje zvěd, ocel mincíř, cín cínař, cín s olovem rváč, zinek klidař, mosaz buřič, měď clonař a bronz hledač. Mnohem silnějším allomantem než Misting je Mistborn. Ten může spalovat všechny kovy.
Podle starých legend se allomantické schopnosti rozvinuly jen u potomků lidí, kteří podporovali Pána Vládce, čili u nynějších šlechtických rodů. Přestože je zplození nemanželského dítěte trestáno smrtí, takže šlechtici raději své skaatské konkubíny nechávají zabít, podařilo se přežít i několika poloskaatským allomantům.
Nebezpečná cesta k Prameni Povýšení
Finální říše byla čtenáři i kritikou přijata příznivě, a pro autora se tak stala odrazovým můstkem pro pokračování příběhu mladé allomantky Vin. O rok později proto přišel s románem Pramen Povýšení, v němž sleduje její další osudy po svržení Pána Vládce, za které ovšem Kelsier zaplatil životem. Tyran je mrtev a Finální říše svržena. Nastává čas jásat a s úsměvem vykročit vstříc světlým zítřkům.
Jenže kupodivu to tak jednoduché není. Impérium se rozdrobilo do několika samostatných území, v nichž uchvátili moc nejsilnější lordi. Moc v Luthadelu a Centrální dominancii má naštěstí v rukou nový král Elend Venture, jemuž po boku stojí Vin. Idealista Elend se pokouší zavézt spravedlivější systém vlády, jeho úsilí se ale často míjí účinkem, to když se zástupci obyvatel nejsou schopni dohodnout ani na maličkostech. Luthadel je obležen několika armádami, jejichž velitelé si brousí zuby na trůn. Vin tak noc co noc vyráží pátrat po nepřátelských allomantech. Situace je víc než složitá a všem chybí Kelsier, jehož charisma i bystrý mozek vždy překypovaly nápady i optimismem. Stará parta je ale zpátky, aby Elendovi pomohla, jak nejlépe dovede. Vin však v nitru cítí, že se blíží něco mnohem horšího. Možná že na posledních slovech Pána Vládce, v nichž naznačoval, že chránil svět před strašlivou zhoubou, něco opravdu bylo…
 |
Přichází Hrdina Věků
Skvěle rozehraný příběh allomantky Vin vrcholí v závěrečné části Mistbornu, jež pod názvem Hrdina Věků vyšla v roce 2008. Vin se zde musí spolu s Elendem postavit nejděsivějšímu protivníkovi, jaký ve světě Finální říše existuje. Pán Vládce totiž Bezednost tak úplně neporazil, a ona nyní dychtí zničit celý svět. Jenže Vin ani Elend netuší, jak a jestli vůbec ji mohou zastavit…
Sanderson pojal Hrdinu Věků ve skutečně velkém stylu. Jednotlivé nápovědy, které roztrousil v předchozích knihách, nyní zapadají přesně na svá místa a vytvářejí naprosto nečekaný konečný obraz. Vše směřuje k rozhodujícímu střetnutí, které rozhodne o osudu všech. To, co začalo před více než tisíci lety, konečně spěje k závěru, a bude to závěr opravdu velkolepý. A nebyl by to Sanderson, aby si na konec nenechal alespoň pár dějových zvratů a nějaké to malé překvapení.
V trilogii Mistborn Brandon Sanderson dokázal, že je více než obratným tvůrcem, který má nejen nápady, ale i styl a charisma, jež se vyrovná tomu Kelsierovu. Jeho přístup k temnější podobě žánru je osvěžující i neortodoxní, přičemž dokáže čtenáře zaujmout i upoutat. Mistborn ho zcela jistě pasoval na jednoho z nejlepších fantasy spisovatelů současnosti.
Článek je převzat z magazínu Pevnost 6/2009.
12. července 2010, Martin Fajkus
