Příběhy Dmitryho Glukhovského odehrávající se hluboko ve vnitřnostech moskevského metra si našly místo na poličce nejednoho fanouška postapa. Po fantastickém prvním díle ovšem pokračování nesedlo každému a kvalit svého předchůdce zkrátka nedosáhlo. Nyní u nás vyšel závěrečný díl této trilogie a čtenáři se můžou těšit na stejně dobré, ne-li lepší počtení, než bylo původní Metro 2033.

Příběh víceméně navazuje na konec počítačové hry Metro: Last Light (i když spousta informací z universa her se očividně nepovažuje za kanonické). Každopádně hrdinou závěru trilogie je opět starý dobrý Arťom. Žije si na své VDNCh a den co den se souká do ochranného obleku, aby s vysílačkou v ruksaku vyrazil na nejvyšší panelák v okolí stanice a pokusil se ze střechy zachytit signály dalších přeživších.

Ostatní ho mají za blázna, ale on je skálopevně přesvědčen, že když byl při odpalování raket na televizním vysílači, zaslechl někoho z jiného města. A když mu jeho myšlenku potvrdí i Homér, který mu prozradí, že potkal radistu, který se spojil se světem tam venku, vydá se s ním Arťom napříč metrem s cílem zjistit víc.

Po zničení démonů v prvním díle trilogie se autor rozhodl udělat tečku za všemi mutanty a nadpřirozenem a jistě i proto každému vrtalo hlavou, jak vlastně bude Metro 2035 fungovat. Nezbavil se Dmitry Glukhovsky vlastně toho, co fanoušky k sérii tak přitahovalo? Faktem je, že příběh tím neztratil. Při pasážích odehrávajících se na povrchu se sice někdy čtenáři zasteskne po neustálém napětí, jaké nadpřirození nepřátelé navozovali (ti jsou přece jen mnohem více nepředvídatelní než lidští protivníci), jinak ale kniha funguje perfektně i bez nich.

Hlavně proto, že autor umí skvěle psát a jeho svět je tak krásně špinavý a plný beznaděje. Všechna ta bezútěšnost metra se děje stále drží, ať už je Arťom ve Čtvrté Říši, anebo v srdci Polis. Tentokrát jsou dějové zvraty ještě chytlavější a Dmitry Glukhovsky se nebojí během chvíle sebrat hlavnímu hrdinovi všechny jistoty i naději.

Dmitry Glukhovsky v pěti bodech

1. Nadějný ruský autor, *1979
2. Svými romány Metro 2033 a Metro 2034 rozvířil klidné vody postapokalyptické tématiky a ukázal, že tento žánr není tak vyčerpaný, jak by se mohlo zdát.
3. Samotný autor žil v Izraeli, pracoval například v Německu, Francii, působil i jako válečný korespondent nebo v rádiu.
4. Hovoří pěti jazyky.
5. Od roku 2008 je ředitelem rádia Maják.

Metro je vlastně relativně malé, takže ani v posledním díle trilogie nelze nenarazit na staré známé postavy. Konkrétně je řeč o bývalých Arťomových spolubojovnících z Řádu, nebo třeba o Homérovi a Saše z předchozího dílu. Na události obou předchozích knih se samozřejmě v příběhu nejednou odkazuje, a tak číst Metro 2035 jako první ze série není dobrý nápad.

Styl autora je hodně akční, a zatímco někdy si popisy prostředí užívá, jindy se snaží scénu odehrát co nejrychleji. Spousta děje je tak vyprávěna jen pomocí dialogů, což je v první řadě zmatečné a v druhé i špatně čitelné. Dialogy bývají totiž zkratkovité a Glukhovsky jich místy dokonce část přeskočí. Když to ale zrovna nedělá, přispívá naopak takové množství přímé řečí k akčnosti scén a všechno pak pěkně odsýpá.

Předchozí díl byl některými přijat rozporuplně, a pokud si kvůli němu série u někoho pokazila reputaci, Metro 2035 ji napraví. Příběh je krásně nekompromisní, postavy umírají, zvraty čtenář nečeká a na konci ještě dostane krásné téma na uvažování o lidstvu, které mu nedá v noci spát. Uzavřít populární trilogii není nikdy jednoduché, Dmitry Glukhovsky to však učinil se ctí.

• Dmitry Glukhovsky: Metro 2035
• Knižní klub, 2016
• překlad: Rudolf Řežábek
• obálka: 3H creative studio
• 488 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)