Je to otřepané klišé, občas se ho ale vyplatí připomenout, protože je stále pravdivé: nejsilnější literární formou fantastiky není román, ani mnohadílná sága, ale povídka. Právě pomocí ní dokážou talentovaní spisovatelé zaujmout originálním nápadem, sešněrovaným atmosférickým příběhem a samozřejmě pointou, která udeří na solar. Jednou z takových autorek je i Kim Fu.

Řekněme, že je v moci lidstva stvořit technologii, která zformuje na jeden den dokonalé simulované prostředí dle přání klienta. A představte si, že jste klient, kterému zemřela matka, a vy byste s ní rádi strávili krátký čas. Jenže kdosi prozíravý takové věci zakázal – nechceme přeci, aby se lidé na takové technologii stali závislí. Vy se přesto pokusíte operátora zákaznické linky přesvědčit. Vyjde to?

Přesně takovou zápletku rozvíjí hned první příběh sbírky Méně známé nestvůry 21. století nazvaný Předsimulační konzultace XF007867. A autorka hned navazuje, toliko povídkou Liddy, ta, která vzlétla první o mladé dívce, jíž vyrostou z kotníků křídla. Jsou ale skutečná, anebo jenom výmysl kamarádek na pomezí dětství a puberty? Krátké texty Kim Fu se vmžiku vrší jeden na druhý, vždy s minimem postav a perfektně vybalancovaným spádem. Ačkoli střídají zasazení, od sci-fi, přes magický realismus a horor, po nadpřirozenem nepřikrášlený příběh, pokaždé připomínají lehký sen, z něhož se můžete snadno vzbudit, když si nedáte pozor. To by vám ale unikla pointa, která u Fu přichází náhle, nezřídka během pouhých několika řádků a často také v až kryptické podobě, nad níž se čtenář musí na chvilku zastavit, aby rozklíčoval, co všechno mu autorka chtěla sdělit.

Kim Fu v pěti bodech

1. Kanadsko-americká autorka hongkongského původu, narodila se roku 1987.
2. Debutovala románem For Today I Am a Boy v roce 2014, který sklidil nadšené ohlasy včetně např. nominace na cenu PEN/Hemingway.
3. Na debut navázala sbírkou básní How Festive the Ambulance (2016) a druhým románem The Lost Girls of Camp Forevermore (2018).
4. Najdete ji na Twitteru jako @skimfu.
5. Žije v americkém Seattlu.

Snová atmosféra je o to zajímavější, že povídky zhusta poukazují na některý z problémů současnosti. Ať už jde o vliv sociálních sítí a toxicitu lidských vztahů (text #narod_lezcu), deprese postihující značnou část společnosti (Chronokostky), nebo problémy se spánkem (Písečný muž) a stravováním (Vzpomínáš si na sladkosti?). Nechybí ani hrdinové, kteří sami sobě nerozumějí a hledají proto cestu do vlastního nitra (Svatba s monstrem, Červnovky). Čím palčivější problém, tím mu snový háv vyprávění dává větší důraz.

Kim Fu není žádná grafomanka, všechny její tituly mají pod 300 stran a vydala jich zatím pouze hrstku. Méně známé nestvůry 21. století nejsou jiné – 12 povídek se vejde na 230 stránek. Právě díky tomu ale její talent dostává šanci zazářit. Její lehký styl a tendence k metaforám mezi řádky, obojí umně převedené do češtiny Pavlem Bakičem, možná nedostane každého čtenáře, ty pozorné, kteří hledí do budoucna, ale i do současnosti, však rozhodně ano. Právě v těchto příbězích totiž žije klíčová myšlenka fantastiky nadále: co by se asi stalo, kdyby…

• Kim Fu: Méně známé nestvůry 21. století
• Host, 2023
• překlad: Pavel Bakič
• obálka: Jaya Micelli
• 231 stran, 399 Kč