Meče proti smrti, Fritz Leiber
 |
V Mečích proti smrti se nám už podruhé dostává příležitost podívat se do kouzelného, šíleného i bizarního světa Lankhmaru Fritze Leibera. Průvodcem při této výpravě je opět na pohled sice poněkud nesourodá, ale o to sehranější dvojice – barbar Fafhrd a jeho přítel Šedý Myšilov. A oba jsou rozhodnuti čtenáře protáhnout skutečně pořádným dobrodružstvím!
Nad oběma přáteli stále visí stín tragické smrti jejich lásek, takže raději vyrážejí pryč z města, jen aby se do Lankhmaru nakonec pokorně vrátili. Na svých cestách se střetávají se spoustou nebezpečných protivníků, šílených monster i ďábelské magie, ovšem díky svému důvtipu, chytrosti, síle, mistrovskému ovládání zbraní a v neposlední řadě i štěstí se jim vždy daří vyváznout. Ačkoliv to je jen málokdy bez újmy na zdraví či duševní svěžesti.
Fafhrd i Šedý Myšilov se tu řízením osudu poprvé setkávají se svými budoucími patrony a občasnými zaměstnavateli Šílbou Bezokou a Ningóblem Sedmiokem, mocnými to čaroději. Podnikají námořní výpravy, prosekávají se neprostupnou džunglí, pátrají po prastarých pokladech, stoupají na horské štíty a zkoumají i prokleté stavby. Jsou pronásledováni, i sami pronásledují. Nikdy nezůstanou v klidu a po hlavě se vrhají do stále dalších dobrodružství. Spokojeni jsou, jen když se jim adrenalinem zpění krev…
V deseti povídkách knihy autor namíchal šílený koktejl složený z mnohdy naprosto nesourodých ingrediencí. Některé příběhy jsou psány ve stylu klasické sword and sorcery, jiné se blíží spíše dobrodružnému žánru, občas je znát i nádech hororu ve stylu H. P. Lovecrafta a jeho prastarých zaniklých civilizací, jejímž nejmarkantnějším příkladem je Potopená země.
V dalších příbězích zase autor popustil uzdu svému svéráznému smyslu pro humor či text naplnil sžíravou ironií a satirickými pošklebky. Nejvýrazněji se to projevuje u závěrečné povídky Bazar bizar, kde si bere na mušku společnost Hltounů, jejímž bohem je konzum a chrámem obchod plný zboží. A právě její první vyslanci vstoupili do Lankhmaru a hodlají se tu usadit natrvalo. Nebezpečí, které z toho pro město vyplývá, je však mnohem větší, než jaké představuje všechna temná magie či jakákoli armáda.
Jednotlivé texty ukazují značný rozsah Leiberova talentu. Většina z nich je navíc vybroušena a vycizelována takřka až na hranici dokonalosti, a to jak po stránce obsahové, tak i formální. Ovšem při jejich spojení do jednoho celku se tato jedinečnost i individualita vytrácí, a právě nesourodost a roztříštěnost je spíše na škodu. Obzvláště, když celou knihu čtete v jednom zátahu. Mnohem lepší je postupovat po jednotlivých povídkách a nechávat si dost času na jejich vychutnání.
Meče proti smrti rozhodně nejsou úplně jednoduchým čtením, k čemuž přispívá i překlad vedený v poněkud archaičtějším stylu, než na jaký jsme obvykle zvyklí. Tuto skutečnost ale částečně kompenzuje bohatý slovník, jejž překladatel používá.
Musím ale přiznat, že kniha pro mě byla trochu zklamáním.
- Fritz Leiber: Meče proti smrti
- vydal: Triton, Praha 2006
- přeložil: Robert Tschorn
- obálka: Milan Fibiger
- 326 stran / 209 Kč
