Mass effect 2: Vzestup, Drew Karpyshyn
 |
Vzestup se odehrává v období mezi mezi první a druhou hrou, konkrétně
krátce po porážce Vládce, Sarena a armády Gethů, kterou končí příběh
prvního dílu. Pokud už máte za sebou i herní dvojku, bude vám projekt
lidské Aliance s názvem Vzestup dobře znám a stejně jako fakt, že
existuje radikální prolidská organizace Cerberus pod vedením Záhadného
(ano Záhadný s velkým, v originále Ilusive man), která se snaží za
každou cenu prosadit dominanci lidské rasy v galaxii.
Za tímto účelem infiltrovali svými agenty Grissomovu akademii pro děti
nadané biotickou silou (pro neznalé – zjednodušeně řečeno jde
o telekinezi). Jejich cílem je mladá autistka Gillian s velkým
potenciálem, který se Cerberus snaží umocnit pomocí drog. Jenže jednou se
jim jejich experimenty vymknou z rukou a Gillian udělá z jídelny málem
kůlničku na dříví, posléze praskne krytí agentům Cerberu a tak Gill
utíká ze školy s pomocí svého otce a dvou instruktorů – Kahlee
Sandersnovou a Hendela.
Tentokrát se dočkáme nejednoho překvapení – bohužel ne v průběhu děje, protože autor vyloží v podstatě všechny karty na stůl hned na začátku a zbytek knihy si už sehraný hráč (po vzoru sečtělý čtenář, pro kterého to platí taky) nemá moc problému domyslet. Mnohem větší překvápko, pro některé možná nemilé, se týká dynamiky příběhu. Není to žádný velký akční nářez, byť několika solidním přestřelkám neuniknete.
Naproti tomu mnoho prostoru dostanou postavy, přičemž hlavní hrdinkou je
stará známá Kahlee. Sice se nám od minula mnoho nezměnila, ale není to
nutně ke škodě věci. Zajímavější party ale hrají noví hrdinové. Na
prvním místě je Gillian, což je opravdu hodně netypická hrdinka –
superbiotik a zároveň autista? Velmi dobrý a originální nápad, bohužel
nám nedovolí příliš nahlédnout do její pomatené hlavinky. Což je trochu
škoda, ale pořád lepší než, aby se kniha zvrhla na snůšku nesouvislých
psychoblábolů, kterým bychom se jinak pravděpodobně nevyhnuli.
Možná nejzajímavější postavou je její nevlastní otec, který je
rozpolcen mezi láskou k vlastní dceři a oddaností k Cerberu, jehož
ideálům bezmezně věří. Povedený závěr se odehrává ponejvíce právě
v jeho režii. Typický příklad postavy jejímž polem působnosti je šedá
zóna mezi dobrem a zlem.
Nechybí jim ani zdatní soupeři, vychytralý a zákeřný kvarianský vyhnanec
Golo, zrádný bijec Pel, který pro zisk udělá cokoli a šedá eminence par
excellance pan Záhadný. Zbytek postav hraje zřetelně druhou ligu, ale na tak
omezeném hřišti si už více hráčů prostě nezahraje.
Pořádnou dávku prostoru zabírá hřiště samo. Univerzum Mass effectu je
sice z větší části vykradačkou nejrůznějších space oper, zejména
Straczynského Babylonu 5, ale autoři vyzobali a poslepovali jednotlivé
archetypy (nebo klišé, záleží na úhlu pohledu) opravdu mistrně a
vytvořili kompaktní svět. A navíc se nespokojili pouze s loupáním
cizího perníčku, ale upekli i svůj vlastní.
Migrační flotila lodí putující vesmírem a přenášející na svých
palubách celou rasu vyhnanou ze svého světa nepatří mezi provařené
náměty. A právě jejímu fungování a osudu je věnována velká část
knihy – právě tedy se projeví Karpyshynův smysl pro detail, protože
kvariánská mentalita a společnost je pevně spjatá s jejich životním
stylem. Oproti kvariánům působí biotici, jako docela odfláknutí. Autor
neřeší ani kde své schopnosti nabrali, ani jak se jim s nimi žije. Ale
nemůžeme chtít všechno a nějaký prostor musí zbýt i na příběh.
Porovnání prvních dvou dílů je nasnadě. Stručně řečeno ve dvojce ustupuje akce lehce do pozadí, kvalita se přesto posunuje o kus výše. Na harddisku počítače jsem vnímal tendenci přesně opačnou – přibylo akce ale hře to příliš neprospělo. Každopádně jde opět o kvalitní čtivo, které sice možná potěší více klasického čtenáře než klasického hráče, ale na tom není nic špatného. Knihy čtenářům a hry hráčům. A nejvíc si užijí ti, kteří se jako já můžou napasovat do obou kategorií.
- Drew Karpyshynr: Mass effect 2: Vzestup
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
- přeložila: Jakub Mařík
- přebal: BioWare
- 288 stran / 199 Kč