Markus Heitz, lesbické upírky a markýz de Sade. Historická upířina, jak má být, Markus Heitz: Syn Jidášův (Jidáš 2)
 |
Populární německý autor fantasy se proslavil sérií o trpaslících, na kontě ovšem má mnoho dalších knih, včetně historického románu Děti Jidášovy, který zobrazuje upíry z velmi odlišné perspektivy než většina dnešní literatury. Do značné míry se poddává vlivu mytologie a jeho krvesajové jsou brutální a egoistická monstra, ve svých světlých chvílích ale dbají i na vzdělání a při čtení jejich osudů se neubráníte temné melancholii. Nyní přichází autor s druhým dílem této trilogie.
Syn Jidášův začíná přesně tam, kde předchozí kniha skončila – tedy v současném německém Lipsku, kde dlouhověká Dcera Jidášova Sia chrání matku s dcerou, poslední dva květy svého genealogického stromu, a doufá, že nebude muset jejich těla zlikvidovat poté, co jednou zemřou. Jenže společně s jejím bratrem Markem se v Lipsku objevují i noví nadpřirození tvorové, kteří v jejím teritoriu nemají co dělat. Korunu tomu nasadí silvestrovský večírek, který skončí v krvi.
Jenže podobně jako v Dětech Jidášových i tentokrát leží počátek celého příběhu v dávné historii. Na stránkách románu se tak vracíme do minulosti několik desetiletí po Siině zrození a sledujeme příběhy tří odlišných francouzských upírů – původně nevinného bretaňského mladíka Tanguyho, prosté venkovské zaříkávačky Sandrine a rozjíveného vykradače pařížských paláců Dominica. Velkou roli v ději hrají nově také vlkodlaci a autor do svého příběhu zaplétá stejně jako minule i historické postavy a události, například bestii z Gévaudanu, markýze de Sade a Voltaira nebo dobytí Bastily. V několika kapitolách se ovšem vrátíme i do Srbska, kde stále působí Siin bratr Marek, zbytky Cognatia či hraběnka Metunová.
Monumentální freska
Markus Heitz si ukousl ambiciózně velké sousto už v Dětech Jidášových, kde rozehrál příběhový oblouk táhnoucí se napříč několika stoletími ve velmi komplikovaném světě nadpřirozených bytostí, kde každý upír nedobrovolně slouží jinému ďáblovi a každý proto má jiné schopnosti i slabiny. V Syně Jidášově si ovšem na vlastní bedra naložil ještě mnohem odvážnější úkol, jak vyplývá z výše uvedeného stručného souhrnu hlavních aktérů i z autorovy přiznané motivace propojit v nové knize svět jidášovské trilogie s již kdysi vydaným diptychem Ritus-Sanctum a s hororem Krvavé brány.
Markus Heitz v pěti bodech
- Narodil se roku 1971 v německém městě Homburg.
- V roce 2000 vystudoval germanistiku a historii.
- Největší úspěch mu přinesla tetrologie o trpaslících – Trpaslíci, Válka trpaslíků, Pomsta trpaslíků a Osud trpaslíků.
- Nejrozsáhlejší z jeho děl je hexalogie Ulldart – Doba Temnoty, na kterou navazuje trilogie Ulldart – Nový čas.
- Markus Heitz již dvakrát přijal pozvání svého českého nakladatele a přijel do České republiky.
Výsledkem je skutečně monumentální freska, v jejímž závěru se všechny uvedené střípky ke čtenářově údivu skutečně spojí tak, aby dohromady dávaly jeden celistvý obraz, byť se to ze začátku zdá nemožné. Heitzovo řešení možná nakonec působí vzhledem ke své povaze trochu lacině, avšak rozhodně se jedná o prvek (minimálně ve fantasy literatuře) velmi originální a nečekaný. Navíc díky tomu můžeme sledovat tolik různých menších příběhů a postaviček, včetně v nadpisu této recenze slibovaných lesbických upírek, jež v knize hrají zásadní roli. A ruku na srdce, pořádné LGBT charaktery potřebujeme ve fantastické literatuře jako sůl.
Problémy řeší krví
Problém se Synem Jidášovým ovšem spočívá v tom, že než se všechny dílky v závěrečných pasážích spojí do finálního obrazu, působí spíše jako nespojité povídkové útvary, než celistvý román. Čtenář si tak v nich jen špatně orientuje a musí si hledat cestu ke stále novým a novým význačným postavám, což začne po chvíli neodvratně nudit. Tam, kde jednotný příběh samojediné hlavní hrdinky v prvním díle skvěle fungoval, se v pokračování původní náboj Heitzova vypravěčského umu tříští. K tomu navíc nevyhnutelně přispívá i kletba druhých dílů, v nichž už předestřený svět a postavy nejsou tak novátorské jako předtím. Bohužel tak hrozí, že čtenář zavře knihu dřív, než se konečně dostane k závěrečnému skládání mozaiky.
Autor si je toho naštěstí do jisté míry vědom, a tak se snaží zdlouhavost svého románu zpříjemnit nástroji vlastními fantastické literatuře – výborně napsanou krvavou akcí nebo dalšími detaily do komplikované mytologie jeho nadpřirozených tvorů. Nechybí ani mnoho jiných čtenářsky vděčných motivů včetně velké romantické lásky, zrady a touhy po pomstě či bohatého množství sexu v různých podobách.
Syn Jidášův tak je ve výsledku velmi dobré čtení, které ovšem sází na to, že si čtenář nalákaný prvním dílem udrží pozornost až do finálních pasáží nového románu. Jedině tak dokáže ocenit komplexnost Heitzova světa a píli, s jakou autor rozkrývá jednotlivé spletence složitých vztahů. Zbývá však otázka, zda bude i dokončení jidášovské trilogie podobně komplikované, anebo využije otevřených zadních vrátek na konci druhého dílu a vrátí se k vyprávění z pohledu jediné hlavní postavy. Ukáže jen čas.
- Markus Heitz: Syn Jidášův
- Fantom Print, 2015
- překlad: Svatava Kretková
- obálka: Jon Sullivan
- 400 stran, 319 Kč (v e-shopu Fantasye již za 223 Kč)
