Neil Gaiman a komiks k sobě jdou jako hrnec a jistá část lidského těla. Sandman by mohl vyprávět. V DC je britský prozaik jako doma a neopouští jej ani v Knihách magie. Mladého učně, ne nepodobného Harrymu Potterovi, tak jeho iniciací provádí třeba John Constantine.

Tim Hunter je brýlatý chlapec, jehož největší starostí je prohánět na sídlišti svůj skateboard a jojo. Tedy alespoň než jej do kouta zaženou čtyři muži, označující se podivnými jmény jako Doctor Occult, a sdělí mu, že existuje magie a on se má stát jejím nejsilnějším provozovatelem. Když promění jeho jojo v sovu, chlapce přemůže zvědavost a nechá se těmi podivnými individui provést světy a časy dosud nevídanými.

Roger Zelazny ve své předmluvě srovnává Knihy magie s tím, jak literární kritika rozebrala mytologické příběhy a shledává, že Gaiman úspěšně splňuje všechna pravidla pro takové vyprávění – začíná odchodem hrdiny ze známého prostředí, pokračuje jeho iniciací, návratem a shrnutím. Ano, je více než pravděpodobné, že má Gaiman podobné literární teorie nastudované a umně s nimi pracuje. Někdy je to ku prospěchu jeho vlastních příběhů, jindy je to ale pouhé předvádění se. Knihy magie žel patří po většinu času do druhé kategorie.

I když se komiksem jako červená nit táhne velmi jednoduchý příběh, jde spíše o vrstvení krátkých scének, zastavení, až obrazů. Bez ladu a skladu se tu na sebe vrství různé mytologie, z nichž nejvíc prostoru dostává ta, která patří komiksovému univerzu DC. Jeho řekněme magické sekci udělal Gaiman velkou službu už v prvním Sandmanovi, je tak logické, že dostal o pár let později další prostor k oprášení ještě většího množství postav. Část cesty, kterou Tima provází John Constantine, je tak vyloženě jednou velkou přehlídkou DCčkových magických klaďasů a záporáků.

Mimo ní se v celkem čtyřech knihách Tim vydá ještě do minulosti, budoucnosti a do Férie, sloužící jako příklad všemožných dalších světů. Více než o vyjádření Gaimanova tvůrčího génia (kterým nešetří ve zmíněném Sandmanovi, ale i třeba v Černé orchideji) v nich přitom jde o exhibici jednotlivých kreslířů, kteří na knihách spolupracovali. Jak je u Gaimanových komiksů dobrou tradicí, jde přitom o ty nejšikovnější z šikovných, často sahající spíše k umělecké malbě než „pouhé“ komiksové kresbě.

Knihy magie jsou krásnou, ale nepříliš zábavnou knihou. Jako by si jejich autor pouze odbyl zakázku pro nakladatelského molocha – i když samozřejmě ve svém svébytném vysoce literárním stylu. Ale možná jich prostě jen nejsou běžní čtenáři hodni, jak dokazuje obdivná předmluva dalšího z mistrů podivného vyjadřování.

• Neil Gaiman: Knihy magie
• Crew, 2017
• Překlad: Viktor Janiš
• 208 stran, 699 Kč (v e-shopu Fantasye již za 629 Kč)