Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

„Lidem uniká, že Vrána je především milostný příběh,“ říká James O‘Barr, autor komiksové Vrány, Reportáž z návštěvy v Praze

O´Barr J.: Vrána

Občas se stavá, že velká tragédie dá vzniknout velkému dílu. James O‘Barr ve svých osmnácti letech přišel o svou snoubenku při automobilové nehodě. S přáním zapomenout na velkou bolest nastoupil na dva roky k námořnictvu. To však jeho zármutek a velký vztek nezmírnilo. A tak, od roku 1981, postupně vznikala Vrána. Komiks, román v obrazech, milostný příběh o mrtvém muži mstícím se za smrt své snoubenky.

Americký grafik James O‘Barr vystoupil 27. října na sedmém ročníku KomiksFEST!u. Celovečerní program zahrnoval přednášku o jeho tvorbě, malbu modelky Evy Decastelo na plátno a následnou dražbu tohoto portrétu. Velký sál MeetFactory praskal díky fanouškům ve švech. Autor Vrány vstoupil na pódium za doprovodu nadšeného potlesku publika, usadil se vedle filmového kritika a překladatele Františka Fuky, zapálil si cigaretu a začal vyprávět smutných příběh, jenž začal v roce 1978, kdy opilý řidič zabil jeho snoubenku. O pár let později začal se svým zármutkem bojovat skrze kreslení komiksu, v němž zpodobnil sebe jako muže vracejícího se ze záhrobí, aby pomstil smrt své milé.

„Potřeboval jsem místo, do kterého bych soustředil všechen ten hněv.“

Tak vznikl dnes již kultovní komiks Vrána. James O‘Barr na něm pracoval přibližně deset let a zpočátku neměl ani v plánu ho vydat. Bral ho jako svůj osobní deník. Zároveň mu postupně pomohl vyrovnat se se smrtí milovaného člověka. Ale proč vlastně zvolil autor zrovna vránu jako symbol osobní msty?

„Vybral jsem vránu, protože se živí mršinami. Vlastně můj první nápad bylo použít králíka, ale nepodařilo se mi ho nakreslit démonicky. Pořád byl moc roztomilý.“

Vrána se celá odehrává v Detroitu, v O‘Barrově rodišti v předvečer Halloweenu.

„V Detroitu měli akci zvanou Ďáblova noc, den před Halloweenem, kdy někdo zapálil všechny prázdné domy. Tehdy jsem si myslel, že to lidé dělají ve všech městech.“

O Vráně se často mluví jako o prokletém komiksu. Velký podíl na tom má i nešťastná událost, jež se přihodila při natáčení jeho filmové adaptace v roce 1993. Brandon Lee, představitel Erika a O‘Barrův přítel, byl nešťastnou náhodou zastřelen při točení poslední scény, při níž měla být vypálena kulka. Lee zemřel deset dní před svou svatbou.

„Brandon byl jedním z nejroztomilejších lidí, jaké jsem kdy poznal. Byl to ten kluk od vedle, který se nabídl, že vám zadarmo poseká trávník.“

Brandon Jamesovi za příležitost točit tento film děkoval a přiznal mu, že poprvé měl dojem, že nestojí ve stínu svého otce Bruce Leeho. Pro samotného O‘Barra je Vrána příběhem již odvyprávěným. Nové rozšířené vydání z roku 2011 (v Česku ho vydalo nakladatelství ComicsCentrum roku 2012) za touto kapitolou udělalo poslední tečku. Filmu s Brandonem Leem si velmi cení, a to nejen proto, že pro Leeho byl filmem posledním.

„Dodnes se na ten film dívám jako na Brandonův odkaz. Představa, že by měli dělat remake, je pro mě odpudivá, nechte to být.“

Sám O‘Barr se ve filmu na okamžik objeví v malé roli. Původně měl hrát barmana, ale přiznal, že neměl dost trpělivosti na časté a perfekcionistické opakování záběru (jež bylo pod režijní taktovkou Alexe Proyase běžné), v němž přeříkával šestnáct řádek textu.

„Nakonec jsem oficiální drancovač – utíkám pryč z Gideonovy zastavárny s televizí v náručí. To bylo mé cameo. Dostal jsem za něj tři sta dolarů.“

Komiks se stal velkou senzací i v hudební kultuře a to pravděpodobně kvůli nespočtu hudebních odkazů. O‘Barr se ve svém příběhu nechal inspirovat písněmi The Cure, Jima Carrolla nebo Codeine, mnoho úryvků písní těchto i dalších umělců zakomponoval přímo do díla.

„Texty jsem použil bez povolení, takže jsem se obával, že mě budou žalovat. A potom jsem od kapel dostal spoustu děkovných dopisů za to, že jsem jejich hudbu představil nové generaci.“

Před natáčením O‘Barr kontaktoval několik desítek těchto hudebních skupin s žádostí o složení písně přímo pro film. Všechny tyto kapely svou účast bez váhání slíbily. Všechny jejich skladby se bohužel do výsledného sestřihu Vrány nedostaly, některé z důvodu nedostatku času, jiné kvůli nevhodnému obsahu po smrti Brandona Leeho.

Hudba však není to jediné, co O‘Barra v jeho tvorbě inspirovalo. Podstatný doprovod tvoří ve Vráně i básně od prokletých básníků, především od Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira, jehož si přečte raději, než komiksy od DC nebo Marvelu.

O‘Barr přiznává, že ne vše ve Vráně má nějaký skrytý význam nebo symbolickou funkci. Například otázka z první kapitoly, zda má leopard skvrny i v očích, byla prý položena čistě z estetických důvodů.

„Potřebujete, aby všechno mělo nějaký smysl? Mně se občas líbí jen jak dvě slova zní pohromadě a nemusí mít dohromady žádný význam.“

Vrána samozřejmě není posledním O‘Barrovým dílem. Momentálně oprašuje svůj starý námět o nevěstě, kterou zabili na její vlastní svatbě a jež se, jak jinak, vrací kvůli pomstě.

„Je to opravdová drsňačka ve spálených svatebních šatech, kterou drží pohromadě dráty a izolepa. Vlečku má přibitou hřebíky. Jsem s tím vážně spokojený.“

Od začátku bylo nasnadě, že O‘Barrovo vyprávění se ponese ve smutném duchu. V určitých chvílích byl tento zármutek patrný i v jeho hlasu. Diváci poslouchali jeho jímavý příběh v naprosté tichosti. Až při dotazech z publika O‘Barr atmosféru odlehčil několika cynickými vtípky a pro trefné poznámky nechodil daleko. I přes mnoho smutných témat ale James O‘Barr působil spokojeně.

„Uvědomil jsem si, že jsem měl skvělý život. Kolik lidí tady může říct, že je jejich život založen na něčem, co milují? Znám spoustu lidí, kteří nenávidí svoji práci, já tu svou zbožňuji.“

Po ukončení přednášky se O‘Barr vrhl na malování portrétu Evy Decastelo. Po dobu jeho práce diváci trpělivě vyčkávali na výsledek, jenž rozhodně za to čekání stál. Portrét se o hodinu později přímo v sále dražil a výtěžek z něj připadl nadačnímu fondu Pink Bubble, jenž se věnuje onkologicky nemocným mladým lidem. Obraz byl po aukčním souboji vydražen za rovných padesát tisíc korun. Závěrem celé akce byla O‘Barrova autogramiáda, jež se nakonec protáhla na tři hodiny. Trpělivost se ovšem fanouškům Vrány vrátila v podobě nesmazatelného O‘Barrova podpisu.

31. října 2012, Sabina Dudová

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).