Doba, kdy jeden prsten vládl všem, je minulostí. V současnosti jsou v kurzu dva meče – a prastaré proroctví praví, že když stanou proti sobě a jejich nositelé je zkříží v boji na život a na smrt, bude osud světa zpečetěn. Samozřejmě, jako u každého podobného proroctví je i u tohoto pouze otázkou času, kdy se vyplní.

Ruští autoři nemají v knihovnách milovníků žánru fantasy příliš početné zastoupení. To však neznamená, že neprodukují kvalitní díla. Nakladatelství Triton se rozhodlo vsadit na fantasy, která je v mnoha aspektech definicí slova klasická. Mnohé také napoví fakt, že Nik Perumov (plným jménem Nikolaj Danilovič Perumov, k Nikovi přešel až po přesídlení do USA) začal svoji literární kariéru díly, která vzbudila značnou vlnu zájmu a rozdělila čtenářskou obec na dva nesmiřitelné tábory: pokračováním Pána prstenů!

V ruském originálu vyšla první část Letopisů zlomu již v roce 1998 a byla počátkem rozlehlejšího cyklu ze světa Uspořádaného. České vydání v sobě spojuje hned dva úvodní svazky této série. Výsledkem je téměř osmisetstránkový kolos, který nabízí uzavřený a dokončený příběh, což je z pohledu čtenáře zajisté potěšující fakt.

Kdo vládne vládci?

Děj Letopisů zlomu je tvořen několika vzájemně se proplétajícími liniemi sledujícími vždy události očima jedné z postav. Za hlavní lze z pohledu vývoje příběhu považovat postavu císaře, mladého vládce říše, ve které jsou lidé nadřazeni ostatním rasám. Tento mladý muž má sice neomezenou moc, ale pouze formálně; jeho život je totiž řízen mágy. Ti mají schopnost lusknutím prstů život vzít stejně jako křísit mrtvé. Žít s vědomím, že jste pouhá loutka, však nejde navěky. V den, kdy na císaře spáchá jeden z mágů atentát, se oběť rozhodne servat své okovy, a bez ohledu na to, kolik krve bude prolito, ukázat všem adeptům magie, kdo je skutečným pánem říše. Začíná občanská válka.

Kniha však přináší mnoho dalších zajímavých postav. Svoji osudovou roli sehraje mladá členka národa Danu, otrokyně sloužící majiteli kočovného cirkusu Gagáta, která získá první z mečů, o kterých hovoří prastaré proroctví a který může být předzvěstí konce světa. To žoldák Fess stane shodou okolností po boku císaře a bude bojovat pod jeho praporem v předních liniích. Takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, protože důležitých charakterů je velké množství, takže jen stručně: trpaslík Sídri získá druhý meč, ze sklepení sleduje se zaujetím vývoj událostí tajemný prastarý učenec, vpovzdálí rozehrávají partii bytosti z jiných světů a další nelidská bytost spouští na svět smrtonosný liják, aby ho očistila…

Podíváme-li se na postavy obecněji, můžeme konstatovat, že mají jednu společnou vlastnost. Všechny významné figury jsou totiž nejednoznačné; hrdinové, kteří se jeví jako kladní, se nezdráhají páchat zlo, a naopak ti, kteří se jeví jako záporáci v některých situacích „vypadnou z role“ (zcela záměrně, nikoli neschopností autora udržet jednání postav konzistentní!) a oproti všem očekáváním podají pomocnou ruku. I přes výše zmíněné značné množství osob každá z nich dostane dostatek prostoru, a autor tím pádem může jít v popisu jejich chování dostatečně do hloubky. Dialogy také nepůsobí toporně a díky tomu dodávají postavám další kus životnosti.

Klasika nového věku

Přestože jsem na počátku zmiňoval, že se jedná o klasickou fantasy, je třeba toto tvrzení upřesnit a trochu rozpitvat. Ono by totiž možná bylo lépe použít formulaci hovořící o klasice s přidanou hodnotou.

Jako první se zmíníme o použitých rasách. Perumov staví základ na lidských bojovnících a uživatelích magie, trpaslících nebo elfech, ale do tohoto běžně užívaného mixu přidává navíc zcela nové ingredience ve formě netradičních či doposud neznámých ras. Navíc vztahy mezi jednotlivými skupinami poměrně zásadně určují ráz příběhu – stará nenávist může být motivem mnoha neuvážených činů.

Nikoho nepřekvapí, že od dob Tolkiena, kterého si v tomto případě vypůjčím jako etalon pojmu „klasika“, se výrazně změnil užitý vypravěčský postup. Příběh je spleten z mnoha linií, některé situace jsou viděné očima hrdinů, některé z pohledu třetí osoby. Děj však není přímočarý a především postavy nejsou jasně rozděleny na dobré a zlé. Je však zřejmé, že originál je již staršího data, protože na rozdíl od současného fantasy mainstreamu Letopisy zlomu nesklouzávají k popisům krvavých řeží s výraznými prvky brutality (k tomu si s dovolením vypůjčím jako protiváhu klasiky v současnosti populární mainstreamovou „martinovskou fantastiku“). Ne že by se nebojovalo, zkrátka chybí jen ona potřeba prvoplánově čtenáře šokovat.

Nik Perumov v pěti bodech

1. Nikolaj Danilovič Perumov se narodil 21. listopadu roku 1963 v Leningradě (současném Sankt Petěrburku). Po vystudování vysoké školy se věnoval molekulární biologii, poté se začal věnovat naplno literární činnosti. Když po čtyřech letech profesionální spisovatelské kariéry zjistil, že toto povolání jeho rodinu neuživí, vrátil se zpět ke své původní profesi, která ho zavedla do výzkumných ústavů v USA.
2. První díla sepsal pod vlivem Tolkienova Pána prstenů – dualogie navazující na toto kultovní dílo byla dokončena roku 1991. V roce 1995 se tento kontroverzně přijatý cyklus rozrostl o nový díl a v budoucnu plánuje Perumov přidat ještě další dvě pokračování.
3. Jedním z hlavních děl tohoto autora jsou romány ze světa Uspořádaného. Tento cyklus seskládá ze tří ság – Prstenu temnoty (tedy výše zmíněného volného pokračování Pána prstenů), třídílných Hjervardských letopisů a Letopisů zlomu. První díl Hjervardských letopisů s názvem Smrt bohů (v angličtině později vydaný pod názvem Godsdoom) je považován za doposud nejlepší autorovu knihu. Letopisy zlomu mají v ruském originálu celkem osm dílů – po prvních dvou knihách navazují příběhy zaměřené na jednu z hlavních postav, žoldáka Fesse.
4. Výčet Perumových děl by vydal na několik stránek. Kromě dalších pokračování Smrti bohů naleznete v přehledu jeho tvorby série z oblasti sci-fi, fantasy, a dokonce i steampunkové knihy pro mládež.
5. Navrch má na svém kontě i spoustu knih vydaných ve spolupráci s jinými autory a autorkami. Jména jako Darja Zarubina, Polina Kaminská, Svjatoslav Loginov či Alan Cole vám zřejmě mnoho neřeknou. To Sergej Ljukaněnko je i v našich končinách hodně známé jméno, a jejich společné dílo vyšlo pod názvem Zlá doba pro draky dokonce i v českém překladu (Triton a Argo, 2010).

A ještě jedna složka působící jako pocta klasice vykazující posun. Perumov rozhodně nemá zábrany využívat žánrové stereotypy a klišé, ale u mnohých z nich volí netradiční a mnohdy neočekávaná vyústění. Líčení některých pasáží může působit trochu strnule nebo spíše strojově, ale v obrovském množství textu tento pocit občas nutně musí problesknout, protože nelze sekat neustále jen scény, které budou posunovat děj mílovými kroky kupředu. Umění je naopak tyto momenty správně dávkovat – a to se autorovi daří na výbornou, vždy včas dokáže přepnout na vyšší rychlost a čtenáři se díky tomu nenudí.

Letopisy zlomu jsou chytlavým dílem. V mnoha aspektech evokují Tolkienovské ságy a v tomto ohledu uspokojí milovníky klasické heroické fantasy. Pojetí a vyznění však působí moderněji a použitý způsob vyprávění i práce s postavami se blíží spíše současné fantastice. Troufnu si říct, že kniha má kvůli tomu potenciál oslovit široké spektrum čtenářů. Výhodou je, že nakladatelství Triton spojilo dvě knihy ruského originálu do jedné, a díky tomuto kroku nabízí uzavřený příběh. Osmisetstránková bichle navíc představuje opravdu velkou porci čtiva! Zkrátka, Letopisům zlomu je možno vytknout pouze pár drobností a rozhodně bych se nebál mluvit o nich jako o jednom z nejzásadnějších titulů roku 2017.

• Nik Perumov: Letopisy zlomu
• Triton, 2017
• Obálka: Rima Jeanová
• Překlad: Konstantin Šindelář
• 784 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)