Les rukou a zubů, Carrie Ryan
 |
Stačí jediné kousnutí zubů nečistých na holé kůži, aby život skončil a tělo se nedlouho poté otřáslo proměnou. V ten okamžik se živá bytost stane jedním z nich. Bestií ovládanou hladem po čerstvém mase. To je teď svět ve kterém lidé žijí. Z toho co bylo předtím zbyly jen příběhy…
Mary žije ve vesnici kterou obklopuje Les rukou a zubů a je pro ni těžké uvěřit, že na světě již zbyli jen oni. Doufá, že někde za Lesem existuje oceán, o kterém jí vyprávěla matka. Pouze plot odděluje obyvatelstvo od hladových nečistých, dorážejících na vesnici ze všech stran. I přes snahu ochránců si Les někdy vybere svou daň. Mary takto přišla o otce a i její matka rozhodla vydat Lesu, hnána bolestí ze ztráty milovaného muže.
Mary se ocitá u Sesterstva, společenstva řídícího chod vesnice, protože vlastní bratr se jí zřekl a nezbývá jí jiného východiska. U sester začne pečovat o zraněného Travise, ke kterému vždy pociťovala hlubokou náklonnost. Ten ovšem požádal o jinou a sestry posvětily život Mary s jeho starším bratrem Harrym. Do vesnice ovšem proniknou nemrtví a vše se v okamžiku změní. Útočiště se stává pastí a jedinou nadějí se zdá útěk z vesnice.
„Dokonce i v době Návratu, kdy jsme bojovali o to, abychom jako lidstvo přežili, se lidé obraceli jeden proti druhému, útočili na sebe a okrádali se! Proto jsme tedy. Takhle jsme přežili – tím, že jsme se odstřihli. Že jsme nechali zbytek lidstva zahynout. Tady mají všichni dost jídla. Všichni jsou v teple a bezpečí a milováni a je o ně postaráno. To jsme udělaly my, Mary. To Sesterstvo přineslo nebe do tohoto pekla.“
Od samého začátku jsme nemilosrdně vrženi do nového světa ovládaného nečistými. Autorce nedělá problém nepřetržitý příval informací a rychlý dějový sled. Na začátku knihy se tak odehrává hned několik důležitých momentů a i pokračování nutí čtenáře hodně rychle vstřebávat plynulý děj.
Celý příběh působí zvláštním strohým dojmem. Nenalezneme zde žádné hrdiny se zvláštními schopnostmi, v tomto příběhu mají očividně navrch nečistí, především díky svému obrovskému počtu. Lidé se jich bojí, protože většina setkání s nimi končí smrtí a je jedno jestli vás nečistí rozsápou nebo promění v jednoho z nich. Vždy to znamená to samé – konec. Vždy je lepší utéct, než se bezhlavě vrhat mezi nemrtvý dav zombie. Tato skutečnost může působit trochu slabošsky, na druhou stranu si lidé nehrají na víc než doopravdy jsou.
Nově vytvořený svět je tak v zásadě velmi jednoduchý – manželství jsou navíc uzavírána z pouhého principu, potřeby přežití a zachránění lidské linie. Nikdo neví jaké to doopravdy bylo před Návratem, zbyly pouze příběhy přenášené v rodinách z generace na generaci.
Trochu úsměvný je výběr oněch „šťastlivců“, kteří mají vesnici po vpádu nečistých opustit. Možná by pro příště neškodilo, kdyby se autorka tak nepoddala nápadu smířit či naopak rozžehnout úzce spjatou skupinu lidí a vpustila do jejich společenství i někoho dalšího. Nebudete-li příliš rozjímat nad otázkou pravděpodobnosti těchto náhod, brzy tento nedostatek vypustíte z hlavy.
Celkové hodnocení čtenáře jistě dokáže hodně ovlivnit i to, s jakým očekáváním na příběh pohlíží. Čeká-li další milostný příběh, bude asi v mnohém překvapen. Autorka city k druhým pojala odlišným způsobem, než na které můžeme být zvyklí a opět se zde můžeme opřít i o strohost děje. Postavám ani nebylo potřeba vkládat do úst moc slov, v celém příběhu se tedy přímá řeč nenalézá nijak často. Vše řídí myšlenky Mary, jak už to bývá u příběhů psaných v ich formě. Všechny postavy chápou problematickou situaci ve které se nachází a často tedy dochází k tichému souznění myšlenek.
I sama napínavost příběhu je na poměrně vysoké laťce a zdánlivě zlaté časy netrvají nijak dlouho. Především pokud si čtenář oblíbí některou z postav, měl by se připravit na nejedno zalapání po dechu. Pravidelného čtenáře thrillerů a hororů příběh asi úplně neuspokojí, přeci jen musíme brát v potaz skupinu pro kterou je psán. V žánru pro „mladé dospělé“ (young adults) se ale jedná o skvěle zpracovaný námět, leč právě tématika zombie je již jen ve filmovém průmyslu zpracována opravdu hodně krát.
Po dočtení knihy může být zajímavé i zjištění, že se jedná o počátek trilogie. Linie se již ale nebude držet přímo Mary, prostor by měla dostat nová postava a nebude se jednat ani o nikoho z hrdinů prvního dílu. Podle všeho se autorka rozhodla využít okamžiku, kdy jedna kniha končí, k navázání nového příběhu, odehrávajícího se na stejném místě, ale s jinou hrdinkou a odlišnými problémy, kterým bude muset čelit.
Pokud tedy tímto příběh Mary opravdu končí, hodí se uznat, že Carrie Ryan je pozoruhodnou spisovatelkou. Je jen málo autorů, kteří si s postavami rozhodnou pohrát stejným způsobem jako ona. O to je pak pro člověka zážitek ze samotného čtení lepší, protože se díky Lesu rukou a zubů alespoň na okamžik zase vyváže ze zajetého stereotypu.
I naše nakladatelství si s vydáním pěkně pohrálo, i přes překlepy, kterým se ovšem i v jiných knihách vyhneme jen velmi zřídka, je tento výtisk jeden z těch se skvostnější úpravou. Na začátku každé kapitoly tak nechybí ornament propletených větví stromů a i povrch obálky na sebe dokáže poměrně s přehledem upoutat. Kniha udržuje skvělý poměr mezi kvalitou přebalu a samotným obsahem, přesně tak, jak by to mělo u správného příběhu být. Knihy s nepěkným zevnějškem mají vždy horší cestu k propracování se do podvědomí čtenářů, leč může být cesta takové knihy o to pozoruhodnější.
- Carrie Ryan: Les rukou a zubů
- Mladá fronta, Praha 2011
- překlad: Alexandra Fraisová
- obal: Klára Šimečková
- 320 stran / 299