Legenda o sovích strážcích: V zajetí , Kathryn Lasky
 |
Právě poslední zmiňované se podařilo Sorenovi. Pravda, ON za to nemohl,
ale přesto jsou jeho šance na přežití mizivé. Jako správný hrdina je
však zachráněn, naneštěstí tajemnými únosci sovích mláďat a vajec,
kteří jej odvlečou do své základny, vzletně nazývané školou pro soví
sirotky.
Následuje pořádné protažení vzdělávacím ústavem, který jako by utekl
ze stránek průměrné antiutopie, několik zásadních odhalení, útěk –
a především nutnost zodpovědět si na otázku „a co dál?“. To vše
v rouše příběhu pro (malé) děti. Šílenost?
Ne. Pouze první část cyklu „Legendy o sovích strážcích“, který se v USA dočkal patnácti dílů. Podle mého názoru se jedná o specifickou kombinaci Orwellova 1984, muminků a učebnice biologie. Ale klobouk dolů, autorce se z toho podařilo vytvořit fungující celek, který vás plně vtáhne do děje.
Asi nejvýraznější kladnou stránkou „V zajetí“ jsou samotní hlavní hrdinové, Soren a jeho malá kamarádka Gylfie. Sympaticky milí, optimističtí, odhodlaní, neztrácející nervy – prostě pozitivní vzory. Přesto působí životaschopně a i ve chvílích, kdy z nich padá nějaké to morální poselství. Nutno dodat, že takových okamžiků mnoho není. Kathryn Lasky před mluvením dává přednost názorným ukázkám, a v těch mají výraznější roli některé ze sov, s nimiž má naše dvojice tu čest se setkat ve svaté Aegolii. Ať už v dobrém, nebo v tom špatném.
Dalším silným rysem je potom popis života sov. Autorka se v rozhovorech opakovaně přiznává ke své fascinaci těmito opeřenci, a v „Legendě o sovích strážcích“ to opravdu nelze přehlédnout. Její sovy nepřebírají víc lidských rysů, než je pro psaní příběhu pro děti nutné, a čtenáři se naopak nenásilně dostává detailů o jejich životních a stravovacích návycích.
Pokud jde o zápory – mnoho jich není. Většina z nich se týká
prostředí. Na jednu stranu se mluví o sovích královstvích a celkově se
zdá, že dominantním živočišným druhem jsou sovy. Na druhou stranu,
v knize postavy své druhy označují latinskými názvy, padají zmínky
o knihovně, vyskytují se bojové návleky na drápy… poslední dvě věci
jsou sice v rámci příběhu taktně zakamuflované a okecané, ale přesto
praští detailistu do oka.
Dalším problémem je také nevyrovnanost. Najdeme tady pasáže mrazivě
podané jako vymývání mozku hlavním protagonistům, nebo utěšování
jednoho ze společníků, jemuž záporáci před očima sežrali bratra, že
byl jediný koho sežrali, a zbytek rodiny mu „pouze“ vyvraždili. Přitom
se V zajetí svým jazykem a stylem přímo vnucuje jako ideální čtení na
dobrou noc.
Samotný příběh plyne ve vcelku slušném tempu a bez zadrhávání. Člověk se dostane na konec, ani pořádně neví jak, a nezbývá než čekat na další díl. Protože tady se vše jen a pouze rozehrává. Jak se může náhodně se seskupivší skupinka mladičkých sov za pomoci prastaré legendy (v kterou věří spíš ze zoufalství a která pro ně do té doby znamenala především zdroj inspirace, když šlo skutečně do tuhého) pokusit zastavit mocnosti připravující se na tažení s cílem ovládnout svět?
České vydání prvního dílu se objevilo na trhu souběžně s filmem natočeným na motivy prvních tří dílů série, a nijak se to nesnaží maskovat. Proč také; nezastírané spojení bezpochyby přitáhne značné množství zájemců. Je ovšem otázkou, nakolik si nadšený divák dokáže užít knihu – a do jaké míry znalosti z filmu mohou pokazit dojem z četby. Podle mé zkušenosti… dost. Celkem vzato: Kathryn Lasky vytvořila pozoruhodný příběh nejen pro děti. V každém případě platí poznámka Sorenova otce pronesená v úvodních kapitolách k mláďatům: „Legenda je příběh, Klude, který začneš cítit v předžaludku, a postupně se z něj stane pravda ve tvém srdci. A možná z tebe udělá lepší sovu.“
– Lasky, Kathryn: Legenda o sovích strážcích: V zajetí.
- Překlad: Jana Jašová
- Mladá Fronta, Praha 2010.
- Obal: Tereza Přeučilová
- 200 stran / 249 Kč