Jeden z nejúspěšnějších fantastických filmů poslední doby zanechává silné dozvuky, i když hned dva jeho protagonisté jsou vlastně němí. Tvář vody získala absolutního Oscara a k tomu ještě další tři zlaté sošky. Zaujal-li snímek místo v elitě americké, ba světové kinematografie, jakou naději na úspěch má mezi čtenáři jeho novelizace?

Pokud jste již viděli film, možná vás překvapí, že první postavou, která vás v knize uvede do děje, je plukovník Richard Strickland. Veterán z Koreje má za sebou již tak dost těžká traumata, takže mu příliš na klidu nepřidá, když jej neoblíbený nadřízený generál Hoyt v roce 1962 pověří, aby odcestoval do Amazonie a ulovil tam pradávného obojživelného tvora, uctívaného místními indiány. Jakmile po prvotních potížích skutečně tajemného humanoida zajme, odveze jej do Occamova leteckého výzkumného střediska, aby nechal vědce využít poznatků z jeho fyziologie k dobývání vesmíru.

Zde po léta pracuje osamělá němá uklízečka Elisa Espositová. Ta se nejdřív s nelidskou bytostí spřátelí a později k ní začne cítit i něco hlubšího. Brzy v sobě najde odhodlání mu pomoci, přičemž se může spolehnout pouze na asistenci své kolegyně Zeldy a výtvarníka Gilese. Kromě ní a Stricklanda se o stvoření ovšem zajímá i místní sovětský špión. Mezitím se vlastní pocit odcizení a nenaplnění rozhodne řešit také Stricklandova manželka Elaine.

Autor námětu Daniel Kraus nejenže režiséru Guillermu del Torovi prozradil svůj skvostný starý nápad na příběh, ale, jak je vidět na knize, dokázal jej především prožívat ve všech myslitelných detailech. Kapitoly si zakládají na velmi podrobných a rozlišených perspektivách hlavních hrdinů (zpočátku jsou rozděleni mezi tři muže a tři ženy), které absolutně podtrhnou výhodu psaného textu oproti filmu. Hrdinové jsou plní vzpomínek vysvětlujících jejich současné, převážně nešťastné rozpoložení související hlavně se samotou, potažmo vyrovnáváním se s předsudky.

Daniel Kraus v pěti bodech

1. Žije s manželkou v Chicagu.
2. Námět Tváře vody vymyslel v 15 letech na tenisovém kurtu v Iowě.
3. Za prozrazení tohoto nápadu Guillermu del Torovi se zpočátku styděl.
4. S režisérem společně napsali také fantasy pro mládež Trollhunters, předlohu pro animovaný seriál Netflixu.
5. Dále je autorem např. série The Death and Life of Zebulon Finch, thrilleru Rotters nebo Scowler. V současnosti dokončuje nedopsanou knihu The Living Dead slavného George Romera.

Současná situace je pak podkreslena přehršlemi smyslových vjemů a emocí, což pochopitelně přijde vhod zvlášť v případě němé Elizy. Není však sama, kdo působí zajímavěji než ve filmu. Strickland je pořád v zásadě nevyrovnaný násilník, navíc ztělesňující soudobou bigotní společnost, ovšem jeho kapitoly ho i tak obohacují o lidský rozměr, dokonce s ním někdy člověk dočasně soucítí. Subplot jeho manželky, ač okrajový vůči hlavnímu ději, přináší další, pro změnu všední vyprávění člověka snažícího se o změnu svého života. Pokud budete chtít naopak něco silně neobvyklého, můžete si počkat na několik kapitol z pohledu obojživelníka. Líčení příběhu touto formou navíc přidává jistou pozoruhodnou reinterpretaci samotného konce.

S filmem samozřejmě kniha sdílí jeho poetiku, svůj důraz na city, který je nejpatrnější v kapitolách Elisy, jež s obojživelníkem nachází vzájemné porozumění a zdánlivě nepřekonatelné rozdíly jim nebrání v lásce. Všechny linie mají společný ladný a přitom komplexní styl s dynamickým vyprávěním a mnohdy s vtipným propojením jednotlivých kapitol.

Samozřejmě, že všichni budou mít Tvář vody logicky zafixovanou hlavně jako film. Teď však vidím, že k jejímu plnému docenění bude potřeba přečíst toto skvělé převyprávění!

• Guillermo del Toro, Daniel Kraus: Tvář vody
• Host, 2018
• Obálka: Patrick Collins
• Překlad: Filip Drlík
• 352 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)