Kukly, John Wyndham
 |
Díla anglického spisovatele Johna Wyndhama patří k základům světové sci-fi, čehož je nejlepším důkazem fakt, že se autor dostal na seznam povinné školní četby. To vše je ale spojeno především s jeho románem Den trifidů, který se už u nás od svého prvního vydání z roku 1972 dočkal několika reedic. Tento proslulý příběh ale zdaleka není jeho jediným dílem, které by stálo za povšimnutí. K takovým patří i Kukly (orig. The Chrysalids) z poloviny padesátých let minulého století, jejichž český překlad Evy Padrtové vydalo nakladatelství Odeon v roce 1992.
Dalo by se říct, že tam, kde Den trifidů tématicky končí, Kukly začínají. Opět se jedná o katastrofický sci-fi příběh o konci civilizace, ale my jako čtenáři v něm nejsme seznamováni s jeho začátkem a průběhem, ale s důsledky. Děj se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti, kdy na zemi seslal bůh Utrpení a vyhladil téměř celé hříšné pokolení lidí. Tak to je aspoň už od narození vtloukáno do hlavy chlapci jménem David. Jeho svět je plný boje s genetickými odchylkami a mutacemi, které jsou dílem ďábla.
John Wyndham vytvořil svoji vizi světa po celosvětové katastrofě, jíž je jaderná válka (i když to v textu není nikde řečeno). Davidova archaická společnost je řízená fanatickým náboženským hnutím, které vše, co není shodné s božím vzhledem, nemilosrdně ničí a zabíjí. Pálí se celá pole, když plody mají sebemenší odchylky, zabíjí se všechna zmutovaná zvířata a likvidují se i lidé, kteří nemají tu pravou boží podobu. V této kruté společnosti musí David a pár dalších dětí skrývat něco, co by je vlastně stálo život. Mají telepatické schopnosti. Vědí, že musí žít stále ve střehu, protože jejich jedinečná schopnost určitě nesplňuje představu biblického obrazu člověka. Všichni ve skrytu duše tuší, že své tajemství navěky neustráží, že jednou budou muset bojovat o svoji holou existenci. Když ta doba nastane, nezbývá jim než utéct do hraniční země, pásma, kde mimo civilizaci živoří odpadlíci, lidští mutanti.
Wyndham vytvořil nejen výborný sci-fi příběh, ale mistrně do něj vkomponoval i prvek výstrahy, kterým je nesmyslný fanatismus. A neměl na mysli pouze náboženský fanatismus založený na slepém dodržování fundamentálních zákonů, ale i fanatismus založený na nenávisti obecně. To dokonale ztvárnil v osudech Davida a jemu podobných dětí, kteří po útěku ze světa svých rodin hledali v hraničních zemích pochopení, a nalezli zde jen obdobně krutou společnost.
Pokud bych měl toto dílo srovnat s populárnějším Dnem trifidů, Kukly jsou oproti klasicky dobrodružnému pojetí propracovanější, dávají více prostoru psychologické stránce příběhu. A zajímavý je také poměrně dost nejednoznačný závěr.
Neslyšel jsem, že by Kukly chystalo v nejbližší době v reedici nějaké nakladatelství, proto vám nezbývá než se poohlédnout po antikvariátech či navštívit nejbližší knihovnu. Román za to určitě stojí.
- John Wyndham: Kukly
- vydal: Odeon, Praha 1992
- přeložila: Eva Padrtová
- obálka: Ilja Smiljanic
- 166 stran / 45 Kč