Krvavé koleno, Anita Blakeová 5
 |
Laurell K. Hamiltonová: Krvavé koleno
V pátém díle série napsané Laurell K. Hamiltonovou má lovkyně upírů Anita Blakeová, která má mimo to i dar probouzet mrtvé, práce nad hlavu. Musí vyřešit dva úkoly, při nichž i ona sama začne přemýšlet o tom, zda nejsou nad její síly: probudit celý hřbitov více než dvě stě let starých mrtvol a zjistit, co se stalo třem mladíkům z Missouri zavražděným způsobem, který ještě nikdy předtím neviděla. Napínavá kniha plná boje nejen mezi právem a zákonem na jedné straně a nejrůznějšími bytostmi využívajícími nadpřirozených schopností k prosazení vlastních zájmů na straně druhé, ale i zápasů o moc mezi dvěma klany upírů.
„Můžeme si promluvit?“ Z haly se ozýval mužský hlas. Nedokázala
jsem si ho nikam zařadit. Sakra, nedokážu se na nic soustředit, a už vůbec
ne na to, komu patří hlasy bez těla.
„Anito, co mám dělat?“ zeptal se Larry.
„Je to vlajka příměří,“ upozornila jsem ho. Slova mi splývala
dohromady, i když zazněla docela jasně. Připadala jsem si jako opilá nebo
zfetovaná. Nebyla to příjemná opilost, spíš pořádná depka.
Do dveří vstoupil Magnus. Na chviličku jsem si myslela, že se mi to jen
zdá. Bylo to hrozně nečekané. Byl oblečený celý v bílém od smokingu
až po boty. Dlouhé vlasy měl stažené dozadu volnou bílou páskou.
V jedné ruce svíral hůl s kapesníkem. Scházel ze schodů dolů
elegantními, skoro tanečními kroky. Tohle nebylo upíří klouzání, ale
nemělo k tomu daleko.
Larry měl zbraň pořád namířenou před sebe. „Nehýbejte se z místa,“
prohlásil Larry. Hlas měl trochu vyděšený, ale myslel to vážně. Jeho
zbraň mířila přesně a jistě.
„Skutečnost, že stříbrné kulky na elfy nezabírají, jsme už
probírali.“
„A kdo tvrdí, že v téhle zbrani jsou stříbrné kulky?“ zeptal se
Larry.
To byla dobrá lež. Byla jsem na něj pyšná. Já jsem byla příliš mimo,
aby mě to napadlo.
„Anito?“ Magnus se díval skrz Larryho, jako by tam vůbec nebyl, ale
z posledních několika schodů nesešel.“
„Udělala bych to, co vám říká, Magnusi. A teď, co chcete?“
Magnus se usmál a široce rozpřáhl ruce. Nejspíš proto, aby ukázal, že
není ozbrojený. Věděla jsem však, a uvědomoval si to i Larry, že není
nebezpečný jen díky zbraním. „Nechci vám ublížit. Víme, že
příměří jako první porušila Ivy. Serephina vám nabízí
nejupřímnější omluvy. Žádá vás, abyste šli přímo do její
přijímací místnosti. Už žádné zkoušky. My všichni jsme byli k našemu
vznešenému hostu neodpustitelným způsobem hrubí.“
„Můžeme mu věřit?“ zeptala jsem se, ale nikoho určitého.
„Říká pravdu,“ řekl Jean-Claude.
Skvěle. „Nech ho projít, Larry.“
„Jsi si jistá, že to je rozumný nápad?“
„To ne, ale stejně to udělej.“
Larry sklonil zbraň k podlaze, ale moc spokojeně se netvářil. Magnus sešel
dolů a usmíval se hlavně na Larryho. Minul ho a demonstrativně mu ukazoval
záda. Samo o sobě to skoro stačilo, abych si přála, aby ho Larry
zastřelil.
Zastavil se asi metr před námi. Všichni jsme byli na podlaze, seděli jsme,
jen Jason ležel. Magnus na nás pobaveně nebo zadumaně shlédl.
„Co tady sakra děláte?“ zeptala jsem se.
Jean-Claude na mě letmo pohlédl. „Podle všeho se znáte.“
„Tohle je Magnus Bouvier,“ řekla jsem. „Co tady děláte?“
Uvolnil si kravatu u krku a roztáhl naškrobenou látku. Byla jsem si docela
jistá, co se mi snaží ukázat, ale z podlahy jsem to neviděla. Vůbec jsem
si nebyla jistá, že můžu vstát, aniž bych znovu upadla. „Jestli se na to
mám podívat, musíte jít sem dolů.“
„S radostí.“ Klekl si asi půl metru ode mě. V krku měl dvě hojící
se kousnutí.
„Kurva, Magnusi. Proč?“
Pohlédl na mě a přejel očima k mému zakrvácenému zápěstí. „Já bych
se mohl zeptat na to samé.“
„Já jsem mu darovala krev, abych mu zachránila život. Jakou záminku máte
vy?“
Usmál se. „Nic ani z poloviny tak hezkého.“ Magnus povolil smyčku a
rozpustil si vlasy po ramenou jako závoj. Pohlédl na mě tyrkysově modrýma
očima a po čtyřech popolezl k Jean-Claudeovi. Pohyboval se, jako kdyby měl
svaly na místech, kde je ostatní nemívají. Bylo to jako dívat se na velkou
kočku. Lidé se takhle prostě nepohybují. Klekl si před Jean-Claudea tak
blízko, že se skoro dotýkali. Shrnul si vlasy stranou a nabídl mu krk.
„Ne,“ prohlásil Jean-Claude.
„Co se to tu děje?“ zeptal se Larry.
Moc dobrá otázka. Ale nemám na ni žádnou dobrou odpověď. Dokonce ani
špatnou.
- přeložil: Pavel Toman
