Krkavčí brána, Anthony Horowitz
 |
S nástupem Harryho Pottera se na knižní trh vyvalilo množství knih pro mládež s fantasy tématikou. Stejně jako u výše jmenovaného cyklu, který se s každým dalším dílem stával nejen komplikovanějším, ale i děsivějším a násilnějším, se i konkurence musela tomuto trendu přizpůsobovat. A do tohoto rámce zapadá kniha anglického spisovatele Anthonyho Horowitze, který se už našim čtenářů představil seriálem o mladém agentovi Alexu Riderovi.
Román „Krkavčí brána“ z cyklu Síla pětice ale vstupuje spíše do hájemství fantasy a hororu. A podle mého názoru velmi čtivou a napínavou formou. Jak píše na přebalu sám autor, není třeba vytvářet žádné nové světy plné magie a kouzel, možná stačí magii a kouzla přenést do naší reality. A v tomto duchu autor knihu napsal.
Hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Matt Freeman, sirotek vyrůstající u své tety a strýce, kteří mu od počátku opatrovnictví dávali jasně najevo, že v jejich rodině v Ipswichi není vítaný. Zde asi každého napadne jisté (okatá) podobnost s Harrym Potterem, ale je asi jediná, která v knize je. Hlavní rozdíl je v samotném hrdinovi, který je všechno jiné, jen ne nebohé týrané dítě. Místní policie už ho v registrech má zavedeného pro různé pouliční delikty. A do příběhu se dostáváme v momentě, kdy se svým nejlepším, a taky bohužel jediným kamarádem, vyhlášeným mladým zlodějem, vykrádají místní sklad se spotřební elektronikou. Zde už ale nejde o nějaký prohřešek, protože toto noční dobrodružství nakonec skončí pokusem o vraždu. Osud mladého Matta se zdá být zpečetěn. Poslední nadějí před cestou do pasťáku je převoz do londýnské centrály programu převýchovy PPSP, programu pěstounské péče pro mladistvé delikventy. A protože snad nikde nemůže být hůře než u tety a strejdy, Matt se příliš dlouho nerozhoduje. A tak se nakonec dostává do péče podivné starší dámy jménem Jayne Deverillová ze zapadlé vesničky Lesser Malling v Yorkshiru, jejíž schopnosti už v Londýně fatálně okusil místní násilnický narkoman.
Ale vesnička Lesser Malling není jen zastaralým zemědělským společenstvím, stejně jako Matt nakonec zjišťuje, že není jen tak nějakým mladým delikventem. Je hlavní osobou, která má přivolat tzv. Staré, bohy nám známé spíše pod názvem satan.
Jak jsem už naznačil, nejedná se o pohádkově laděný příběh s černobílými postavami. Není zde nikdo, o kom bychom mohli říct, že je to hodný a dobromyslný člověk. Ani Matt není předkládán jako nějaký vzor pro mládež. Síla příběhu je především v reálnosti postav, které se chovají tak, jak by se dalo očekávat v reálném světě. (Kde se vlastně příběh i odehrává.) I když je román vedený nejen na Amazonu jako fantasy pro mládež, bylo mi už od první stránky jasné, že se bude jednat o knihu, která tuto pomyslnou hranici mezi literaturou pro děti a dospělé pomalu, ale jistě překračuje. Je to dáno nejen stylem psaní, ale i autorovým přístupem k hororovým scénám. Nesnažil se o žádné rádoby prvoplánové krvavé scény, ale spíše než na nějaký pouhý popis se zaměřil na navození atmosféry děsu a beznaděje. A to se mu podařilo více než dobře.
Kniha, kterou jsem četl před „Krkavčí branou“, byl nový přírůstek od krále hororů Stephena Kinga „Puls“, a ačkoliv to zní z mých úst až kacířsky, ve zpětném pohledu bych Horowitzovi dal více bodů než „Pulsu“. To, co jsem Kingovi vyčítal, tedy slabou práci s postavami a hrůzou, zde autor zvládl k mé spokojenosti. Jednu nevýhodu však kniha přece jen má, je jako většina příběhů dneska seriál. Ale po prvním díle se celkem těším i na další.
„Krkavčí brána“ je opravdu překvapivě kvalitní horor se satanistickou tématikou, který ocenil i takový fanda Stephena Kinga, jako jsem já.
- Anthony Horowitz: Krkavčí brána
- vydal: BB art, Praha 2007
- přeložila: Eva Brožová
- obálka: Jan Matoška
- 248 stran /179 Kč