Zapomenutá vesmírná stanice zkoumající červí díru se stane středobodem komunikace s mimozemskou civilizací. A z nesourodé skupinky vědců je rázem diplomatická mise reprezentující celou sluneční soustavu. Když se jim naskytne podívat se na jednu z domovských planet neznámé civilizace, neváhají ani minutu. Přestože jejich výprava začne ponořením se do krupičné kaše a bezpečnější již nebude.

Planeta Mexabo je a není podobná Zemi. Stejně jako tady i na Mexabo se dějí nepochopitelné a divné věci. Jenomže místní se pravděpodobně rozhodli, že čím zvláštnější, tím lepší. Možná za to mohou časté útěky před smrtícím zářením z vesmíru, kdy všichni musí strávit nějaký čas v podzemním krytu. Anebo skutečnost, že vyjít si po večerce na vzduch se rovná sebevraždě.

Toto poslední pravidlo pochopitelně naši pozemskou výpravu zajímá ze všeho nejvíc. Není divu, lidé se sice dokáží chovat velice stádně, ale řekněte skupince podivínů, že něco nesmí a že jim ani neprozradíte, proč tomu tak je. Přes všechny zákazy a zdůrazňování nebezpečí jejich porušení se hlavní hrdinové (a hrdinka) nadšeně vrhají do všeho, co jenom trochu zavání průšvihem. Samozřejmě tím poznávají Mexabo mnohem lépe, než kdyby se jen nechali hostit místními. Ovšem postupem času vychází najevo, že největší nebezpečí se skrývá někde úplně jinde…

Kristýna Sládečková ve třech bodech

1. Pracuje jako redaktorka a copywriterka.
2. V roce 2019 publikovala pohádkovou knihu O jezerní víle Elišce.
3. Její literární portál Knihomam byl v roce 2020 nominován na cenu Magnesia Litera.

Mexabo je kniha zdánlivě psaná za jediným účelem: pobavit. Už charakteristiky protagonistů jsou natolik plné absurdit, že lze očekávat jednu zábavnou událost za druhou. Autorka nicméně nedělá nic, čím by čtenáře do smíchu nutila. Ať už se jedná o lehce vyšinutého vědce s výmluvným jménem Polovodič, bývalého studenta, kterému se pobyt na Erasmu příliš nepovedl, nebo mafiánského synka. Pozemšťané se sice chovají ztřeštěně, nicméně činí tak v kontextu se svým prostředím.

Zábavná nedorozumění mezi hlavními postavami a emzáky nepřesahují snesitelnou mez, takže se čtenáři mohou bez problémů soustředit na samotný děj. A ani vysoce výkonný průzkumný robot se zálibou v písních Enriqua Inglesiase to se svou životní vášní nepřehání. Někomu může přijít jeho občasný zpěv, případně jeho poznámky humorné, nicméně jeho hlavní funkcí je nahrazovat vysvětlivky pod čarou (a eliminovat tak nudné pasáže, kdy vzniká potřeba něco vysvětlit čtenářům) a čas od času popostrčit vyprávění dopředu.

Kristýna Sládečková napsala humornou sci-fi, u níž není třeba se smát, a přesto ji nebudete chtít odložit před dočtením. Zní to trochu jako paradox. Všechno je připraveno ke generování zábavných (občas přímo absurdních) scének, ale navzdory pečlivému popisování osob a situací se zdá, jako kdyby autorka čtenáře do ničeho nenutila. Což je pravděpodobně úspěch sám o sobě.

Až příliš mnoho spisovatelů snažících se o napsání humorného díla ztroskotává na tvrdohlavé snaze trvale udržovat úsměv na tvářích svých čtenářů. Výsledkem bývají komplikovaná souvětí, v nichž se ztrácí i sami autoři, případně přílišné spoléhání se na vlastní schopnost vysvětlit, kde zrovna došlo k pokusu o vtip. Zde nic takového nehrozí. Děj není komplikovaný, díky čemuž se Sládečkové daří udržet hlavní linii vyprávění. Prostředí sice působí nerealisticky, ovšem nic zde není přitažené za vlasy a všechny situace v sobě mají jistou vnitřní logiku. Závěr sice může působit lehce zkratkovitě, ale to nic nemění na tom, že Mexabo je docela povedenou knihu. Ať už odoláte nutkání smát se či nikoli.

• Kristýna Sládečková: Mexabo
• Pointa, 2021
• Obálka: Adéla Brunhilda Burneleit
• 176 stran, 299 Kč