Krev trpaslíků vzkazuje, že lepší už to nebude, Frank Rehfeld: Krev trpaslíků (Trpaslíci II 3)
 |
Barlok a Warlon jsou tu ještě jednou, aby snad zdárně dokončili své velké dobrodružství. Čeká je poslední krok k bitvě, jež rozhodne o osudu trpaslíků-vyvrhelů. Tento krok však doprovází mnohé překážky, které musí trpasličí hrdinové překonat.
S pomocí elfů trpaslíci zvítězili v bitvě u jejich bývalého dolu Zarkhadulu proti zlým Thir-Ailithiům. Nyní se však musí zaměřit na jejich domov, Elan-Dhor, ze kterého byli krutě vyhnáni. Thir-Ailithiové se ovšem nevzdají jen tak snadno. Vylézají z podzemí po stovkách, jako by jim nebyl konec.
Zbytky z nich se vydávají k trpaslíky zasypanému vchodu do Elan-Dhoru, pod jehož sutinami je uvězněná další část armády těchto temných bytostí, které chtějí volní Thir-Ailithové osvobodit a vytvořit tak neporazitelnou temnou masu. Barlok a Warlon se proto bez váhání vrhají do akce, jež má za úkol Thir-Ailithy jednou pro vždy zastavit. A to znamená sestoupit dolů do Elan-Dhoru až k samému nitru nejstrašnějšího zla…
Most nemost, trpaslíci jsou stále stejní
Jak byl první díl hezky napínavý a nadupaný akcí, ten druhý celý příběh spíše zbrzdil a zafungoval jako most, klenoucí se mezi Prokletím trpaslíků a Krví trpaslíků. Alespoň tomu tak mělo být, jenže není. Inu čtenář míní a Frank Rehfeld mění.
Prokletí trpaslíků dokázalo upoutat, čtenář byl napnutý jak struna. Až se na něj mohlo brnkat. Pak přišlo Vyhnanství trpaslíků a s ním pocit jakéhosi umělého prodlužování, které bylo z větší části zbytečné. Když už muselo být, mohlo se k tomu přistoupit jinak, ale budiž.
Třetí díl však – i přes to, že se jedná o závěrečný svazek – také za moc nestojí. Frank Rehfeld používá stále to samé a ohrává to pořád dokola. Ve čtenářově mysli se tedy začínají rodit myšlenky typu: „To už tu jednou bylo.“ Do příběhu nepřidává nic, co by jej oživilo a příjemně zamotalo.
Nevyužitý potenciál
Bylo to tam. Začátek trilogie měl zcela jasně udaný směr, disponoval dostatečnou mírou akce, aby čtenáře nenudil. To vše i díky poutavosti Rehfeldova jazyka, kterým píše. A to je možná také věc, díky níž další díly tak moc pohořely. Frank Rehfeld píše dobře, ale mnohdy až moc se vyžívá v popisech. Tudíž místo toho, aby se odehrávaly souboje, akce pokračovala a příběh kráčel ve stylu epického fantasy dobrodružství, nastává čas pro suchopárnost.
Kvalita ustupovala již v průběhu druhého dílu a tento na tom není o moc lépe. Pravda je, že rozhodně oplývá živějším scénářem než jeho předchůdce, avšak z celkového pohledu se nejedná o moc velkou slávu.
Zmatek nad zmatek
Krev trpaslíků lze rozdělit na dvě pomyslné poloviny. Ta první je pro čtenáře spíše nutným zlem, protože téměř nic závratného se neděje a příběh samovolně plyne. Kdežto druhá je nabitá až po okraj, tedy spíše přes ten okraj přetéká. Jako by se autor rozhodl dohnat ztrátu, kterou nabral v první polovině knihy. Závěr je chaotický a pro čtenáře nepřehledný, všechno se proměnilo v jednu velkou bezduchou bitvu, jež nesmí dopadnout jinak než dobře.
Je to obrovská škoda, série měla dobře našlápnuto, ale místo toho, aby Rehfeldovi Trpaslíci působili jako důstojné (a pomyslné) pokračování Heitzových Trpaslíků, se spíše po nějaké době propadnou do temných hlubin čtenářovy paměti.
- Frank Rehfeld: Krev trpaslíků (Trpaslíci II 3)
- Fantom Print, 2013
- překlad: Svatava Kretková
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 224 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
