Krásní mrtví: Jonas, Eden Maguire
 |
Poslední rok nebyl pro obyvatele Ellertonu vůbec jednoduchý. Velmi brzy po sobě za nešťastných okolností zemřeli čtyři teenageři. Arizona, Summer, Jonas a Phoenix, jehož smrt zasáhla Darinu nejvíc. Předtím, než ho v zápalu boje ubodali, spolu totiž chodili. Byli spolu sice jen dva měsíce, ale Darina se přes jeho ztrátu nedokáže přenést. Nakonec se ale ukáže, že ne vše je tak definitivní, jak to na první pohled vypadá.
Hned na začátku nás spisovatelka nemilosrdně vrhá do děje. Spolu s vyjukanou Darinou se octineme na starém opuštěném ranči, kde se shodou okolností koná mejdan Krásných mrtvých – zombíácké sekty v čele se svým svrchovaným pánem (jo, opravdu mu tak říkají) Hunterem – na počest Phoenixe, který zrovna povstal z hrobu. Místo objasnění toho, kde se tu Darina vzala, se ale dočkáme pouze jejího hrdinského úniku.
Následuje asi dvacet stránek vyplněných tlacháním s matkou a nejlepším kamarádem, kteří ji překvapivě oba nechápu, a s Phoenixovým bráchou Brandonem. Ten ji sice chápe, ale stejně ji z její bezbřehé deprese nevytáhne. Darina občas přemýšlí o Phoenixovi jako o mrtvém, což sice technicky je, ale mě to donutilo přemýšlet nad tím, jestli ta příhoda ve stodole nebyla sen nebo něco takového. Což je mi vzápětí vyvráceno, protože se Darina vrací na ranč s tím, že musí zjistit, o co tam vlastně jde.Vrací se opět s nepořízenou, protože je k smrti vyděšena Hunterem a jeho „křídly a umrlčími lebkami“.
Pak tu máme pohřeb, Darinino skoro utopení, které přežije jen kvůli tomu, že ji Brandon vyloví, setkání se Zoey – Jonasovou dívkou, která s ním jela na motorce když se zabil- Ta se stále zotavuje po těžkém zranění, které při nehodě utrpěla.Do třetice všeho dobrého se jedeme podívat na Foxton. Tentokrát je však Darina o něco úspěšnější, najde ve stodole svého vyvoleného, po čemž samozřejmě následuje srdceryvné znovu shledání, necitelně přerušené příchodem zbytku Krásných mrtvých.
Ukazuje se, že Hunter nechal Darinu přijít na jejich území nikoli z dobroty srdce, ale aby ji nepřímo donutil pomoct jim. Všichni se totiž vrátili z limbu (ještě teď mě to slovo dostává do kolen) z nějakého důvodu. Musí vyřešit věci, které jim brání v přechodu na druhou stranu – místo, kam každá duše chce, i když neví, co ji tam čeká. Takže Krásní mrtví nejsou andělé, jak bychom podle obálky mohli očekávat, ale zombie. Jejich jediná křídla jsou v podobě miniaturních tetování na místech, kde se jich dotkla smrt. Mozek vám ale nesežerou. Nejspíš. Darina tedy dostane na výběr mezi vymazáním myšlenek a zavázáním se k tomu, že pomůže duším svých čtyř mrtvých spolužáků dostat se dál. Hádejte, co si vybere.
Jako první je na řadě Jonas. Proč? Zombie mají v lidském světe jen omezené působení. Přesně po roce se vrátí zpět do limbu s tím, že už nikdy nedostanou druhou šanci. A do výročí Jonasovy nehody zbývá jen pár dní. A jediným Darininým pojítkem s řešením je Zoey, která sice dělá pokroky, ale stejně si okolnosti havárie pořád nemůže vybavit.
„Ztratila jsem Jonase a srdce mi puklo. Jako jsi to měla ty
s Phoenixem. A víš co je nejhorší – úplně nejhorší?“
„Že jste se ani nestihli rozloučit.“
Krásní mrtví jsou zvláštní kniha. Celý začátek působí tak neuspořádaně, že máte sto chutí se čtením seknout.Když přestanete přemýšlet nad tím, zda na sebe jednotlivé scény navazují, zjistíte, že to není úplně nejhorší. Obálku jsem si zamilovala a opravdu hodně jsem se snažila zamilovat si i obsah, ale čím víc toho máte z knihy přečtené, tím zvláštnější vám připadá. Občas byla moc divná i na mě.
Už když se podíváte na ta jména. Darina, Phoenix, Arizona,… Působí na mě tak, že autorka chtěla být originální, což se jí ve finále doopravdy podařilo, ale nejsem si tak úplně jistá, že to je dobře. Spíš než originální jsou prostě podivné.
Darina sama o sobě mi dost často připomínala Sookie z Pravé krve. Neustále se litovala a nad něčím fňukala. A když měla své světlé chvilky, byla zase tak statečná, že by vedle ní větrem ošlehaný válečník vypadal jako ubrečená holčička s blonďatými culíčky. Phoenix mi stejně jako jejich láska připadá až moc dokonalý. Za celou knížku jsem se nedočkala ani jednoho jeho nedostatku. Že by se spisovatelka řídila heslem „O mrtvých jen v dobrém“? Občas to tak doopravdy vypadalo. Na druhou stranu bylo ale pěkné, že Huntera udělala nakonec poměrně lidského a jeho pohnutky pochopitelné. Prostě všechno pro dobro skupiny.
Celá kniha je vlastně o lidech, kteří se snaží vyrovnat se ztrátou svých blízkých. Darina nepomohla jen Jonasovi, ale i Zoey, která dostala šanci se s ním rozloučit a Jonasovu tátovi, který by se jinak se synovou smrtí nikdy nesmířil. Stále tu ale zůstává několik zlomených srdcí, které potřebují pofoukat a pár náznaků, které by stálo za to rozvést.
Na závěr musím říct, že i přes všechnu svou podivnost mě kniha zaujala dost na to, abych si chtěla přečíst pokračování. Ani ne tak kvůli neodolatelnosti hlavního hrdiny, ale kvůli tomu, že bych se mohla dozvědět něco víc o Summer a Arizoně, které by nemusely být jako předmět vyšetřování vůbec k zahození
Knihu bych doporučila všem fanynkám (fanouškům moc ne) romanťáren pro „mladé dospělé“, kterým se buď bude doopravdy líbit nebo je minimálně zaujme svou zvláštností stejně jako mě.
- Eden Maguire: Krásní mrtví: Jonas
- Fragment, 2011
- Překlad: Edita Drozdová
- 272 stran / 199 Kč