Dobrá pohádka by měla být jako sám život, někdy veselá, jindy smutná i temná a každopádně by měla ohromit caparty neutuchající představivostí. Američanka Kelly Barnhillová je již natolik zkušenou vypravěčkou, aby uměla promlouvat k duši dětí. Co přesně jim nachystala její zatím nejslavnější kni­ha?

Mezi lesem a bažinou se nachází pochmurná země Protektorát (čekejte na vtip), izolovaná od okolního světa. Místní vystrašení obyvatelé se musí každý rok vzdát jednoho novorozence, jehož obětují zastupujícímu říšskému… Chci říct, jehož obětují obávané čarodějnici.. Kdyby tak lidé v Protektorátu tušili, že vládnoucí rada v čele s vypaseným Gherlandem ve skutečnosti v čarodějnici nevěří a v rituálu vidí pouze prostředek kontroly.

Každopádně je to zničující zvyklost, jak ukazuje případ matky, která po násilném odebrání dcery zešílí a je uvězněna ve věži kontrolované Sesterstvem hvězdy. Všechny by překvapila pravda. Čarodějnice opravdu existuje, ale tato kouzelnice jménem Xan je ve skutečnosti laskavá stařena, jež neví, proč lidé děti odkládají a vždycky je nechá adoptovat. Ke zmíněné dívce ovšem přilne a hlavně ji nechá nalokat měsíčního světla, což ji přímo nadopuje magií.

Xan se potenciálně nebezpečné dítě rozhodne vychovávat sama. Holčička pojmenovaná Luna tak vyrůstá společně s Xan, miniaturním dráčkem Fyrianem a bažinným netvorem Glerkem. Mezitím, co Luna dospívá, stárne Gherlandův dobrotivý synovec Antain, u něhož sílí přesvědčení, že čarodějnici je třeba zlikvidovat.

Kelly Barnhillová v pěti bodech:

1. Žije v Minnesotě s manželem, architektem Tedem Barnhillem a třemi syny.
2. Pracovala jako učitelka, ale také jako barmanka nebo sekretářka.
3. Mezi její další knihy patří například The Unlicensed Magician, The Witch´s boy nebo The Mostly True Story of Jack.
4. Za Dívku, která upíjela měsíc obdržela prestižní cenu John Newbery Medal. Je také držitelkou Parents Choice Gold Award či World Fantasy Award.
5. Dívku, která upíjela měsíc chce převést do napůl hraného/napůl animovaného filmu společnost Fox Animation, scénář píše Marc Haimes (Kubo a kouzelný meč).

To je stručný popis příběhu vrcholícího o Luniných třináctých narozeninách. Když posuzujeme dětskou literaturu, měli bychom si vypěstovat větší toleranci vůči překombinovanosti. Mohu říci, že v případě Dívky, která upíjela měsíc se to většinou vyplácí. Kniha každopádně představuje originální a zajímavé prostředí, v němž jsou prvky moderního světa promíchány s archaickou atmosférou a dokáže být úspěšně tu hravá, jindy zase mrazivá. Nejedno děcko potěší hlášky Glerka a Fyriana, na druhé straně dostane čtenář občas chuť zakroutit krkem padouchům v Protektorátu. Všudypřítomná magie vnáší do příběhu silnou poetiku, stejně jako melancholii. Se světem a přinejmenším určitou verzí jeho historie nás seznamují občasné speciální kapitoly, v nichž protektorátní matka vypráví svému dítěti ne zrovna pěkné příběhy.

Každopádně zůstává faktem, že na staršího čtenáře čeká nemalá frustrace. Odrazovat by je mohly klasicky jednoduché dialogy, charakterizace a styl, stejně tak možná až přehnané neustálé vršení nadpřirozena. Především v první polovině chybí knize také koncentrovaný děj, ovšem čím víc se dílo blíží k závěru, tím víc se zápletka uspokojivě vyjasňuje a samotný konec dokonale vyvrací veškeré dřívější pochyby o smysluplnosti.

Dívka, která upíjela měsíc je natolik kvalitní i specifická, aby se v budoucnu mohla stát významnou dětskou klasikou. Dojme, překvapí neotřelým námětem a předvede nejednu vizuálně působivou scénu.

• Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc
• Argo, 2018
• Překlad: Barbora Punge Puchalská
• 336 stran, 298 Kč