Kontakt u Dožínek, Halo (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Joseph Staten
 |
Avery rychle přešel ke své skřínce, rozhrnul úhledné komínky triček a kalhot a vytáhl kožený pásek s lesklou bronzovou sponou s orlem UNSC a emblémem glóbu. Za ním se prudce otevřely dveře kasáren. Averyho zamrazilo v zátylku.
„Tohle je dobře ustlaná postel,“ prohlásil rotný Byrne. „Po měsíci v nemocnici to dokážeš ocenit.“
Avery smotal pásek tak pevně, aby se mu vešel do dlaně, zavřel skřínku a otočil se čelem k bývalému spolubojovníkovi. Byrne na sobě neměl přilbu se stříbrným hledím jako ten den, kdy Avery nedokázal zastřelit Povku v restauraci – ten den, kdy Byrne ztratil celý svůj tým. Ale jeho ledově modré oči byly tak neproniknutelné, jako by ji stále měl.
„To kvůli všem těm změnám,“ vysvětloval s úšklebkem Byrne. „Prostěradla byla pořád pochcaná a posraná, protože jsem byl tak nadopovaný, že jsem se nedokázal kontrolovat. Když mi je sestry vyměňovaly, vždycky je napnuly příliš málo nebo příliš hodně.“
„Rád tě zas vidím, Byrne.“
„Ale tohle?“ pokračoval Byrne, Averyho pozdrav ignoroval. „Tohle je dobře ustlaná postel.“
Na už dřív poznamenané tváři irského rotného se kroutily nové růžové jizvy – důkaz, že se jeho hledí při výbuchu bomby Povstalců roztříštilo. Od levého spánku přes ucho se táhnul dlouhý zubatý steh po zranění šrapnelem. Černé vlasy musely úplně shořet, přestože je teď měl zastřižené na předpisovou délku, Avery viděl, že dorůstají v ostrůvcích.
„Jsem rád, že jsi v pořádku,“ řekl Avery.
„Opravdu?“ Byrneův irský přízvuk zesílil. Po mnoha letech společné služby v armádě Avery věděl, co to věstí. Ale on chtěl, aby se Byrne dozvěděl ještě jednu věc.
„Byli to dobří chlapi. Je mi to líto.“
Byrne zavrtěl hlavou. „Ne dost.“
Na tak mohutného muže se Byrne pohyboval s úžasnou rychlostí. S rozpaženýma rukama skočil na Averyho a narazil ho na skřínku. Pevně sevřel paže za Averyho zády a zmáčkl tak silně, až se Avery bál, že mu popraskají žebra. Přestože to pekelně bolelo, Avery se nadechl a praštil Byrnea čelem do nosu. Ten zachrčel, sevření ochablo a Ir zavrávoral nazad.
Avery se okamžitě prosmýkl za něj, opasek natažený mezi rukama. Přehodil ho Byrneovi přes krk a pevně utáhl. Ir vyvalil oči. Avery se mariňáka zabít nesnažil, jen ho chtěl dostat pod kontrolu. Byrne byl o dobrých dvacet kilo těžší než on a Avery ho chtěl složit tak rychle, jak jen to půjde.
Ale Byrne to nemínil dopustit. S přiškrceným, ale i tak hlasitým výkřikem sáhl za svá ramena a sevřel Averyho zápěstí, předklonil se a vytáhl si ho na záda. Potom Byrne s Averym otloukal dřevěné zdi s takovou silou, až se natřená překližka začala tříštit.
Averymu drnčely zuby. Cítil v ústech krev. Ale pokaždé, když se Byrne předklonil k dalšímu nárazu, utáhl mu opasek ještě pevněji. Ir začal sípat. Avery viděl, jak mu na krku nabíhají žíly a jak mu rudnou uši. Ale chvíli předtím, než Byrne mohl ztratit vědomí, povedlo se mu trefit patou boty mezi Averyho nohy – a zasáhnout nechráněný rozkrok.
Během pár vteřin, než ho pustil, mu Avery zahákl chodidlo o holeň a shodil ho na svoji postel. Když ho Avery obrátil na záda – se napřaženou pěstí, připravený to ukončit – z rozkroku se mu do paže šířila ochromující bolest. Byrne zamrkal, snažil se vyčistit si oči od krve, co mu tam tekla z popraskaných stehů, a Avery se po něm ohnal pouze poloviční rychlostí. Ale Byrne byl jen trochu omámený. Zvedl masivní dlaň a chytil Averyho ruku v železném sevření.
„Proč jsi nevystřelil?“ zavrčel Byrne.
„Byli tam civilisti,“ zachrčel Avery.
Byrne udeřil Averyho druhou dlaní do břicha, sevřel v pěsti jeho triko. Silně zabral v kyčlích a odhodil Averyho ke dveřím kasáren. Vzduch vyletěl z Averyho plic, když spadl přímo na záda na podlahu úzké chodby před svým pokojem.
„Dostal jsi rozkaz!“ zařval Byrne a zvedal se na nohy.
Averyho hruď se namáhavě zvedala, když vstával z podlahy. „Bylo tam dítě, kluk.“
„A co můj tým?!“
Byrne dovrávoral k Averymu a ohnal se po něm vysokým pravým hákem. Avery ho zablokoval levým předloktím a odpověděl silným úderem pravačkou. Když Byrne ucukl hlavou, nabral ho kolenem do ledvin. Ale Byrne se vrhl proti úderu a znovu ho přimáčkl ke zdi. Avery cítil, jak se jeho rameno hnulo z kloubu a pak s lupnutím zapadlo zpět. Zamrkal bolestí a otevřel tak Byrneovi svou obranu. Ir mu rychle sevřel ruce kolem krku.
„Naučili tě být zabijákem, Avery. Naučili nás to oba.“ Byrne ho vytáhl podél zdi, až sebou jeho boty škubaly půl metru nad podlahou. Fluorescenční světla kasáren jako by potemněla a Avery uviděl hvězdičky. Snažil se osvobodit kopáním, ale nepomohlo to. „Před tím se neschováš,“ vysmíval se mu Byrne. „A můžeš si být sakra jistý, že se neschováš přede mnou.“
Avery už skoro omdlel, když uslyšel kovové cvaknutí, jak někdo trhnul uzávěrem pistole.
„Rotný Byrne,“ řekl kapitán Ponder rázně, „postavte ho na zem.“
Byrne zesílil sevření na Averyho hrdle. „Tohle je soukromá záležitost.“
„Pusťte ho, nebo vás zastřelím.“
„Kecy.“
„Ne, mariňáku.“ Kapitánův hlas byl smrtelně vážný. „To určitě ne.“
Byrne rozevřel prsty. Avery upadl na zem, zády se opřel o zeď. Lapaje po dechu, Avery vzhlédl ke dveřím kasáren. Kapitán držel služební pistoli M6 v protetické náhradě své chybějící paže. Avery viděl lesklé titanové klouby, které byly Ponderovými prsty, a svaly předloktí z uhlíkových vláken.
„Já čísla znám,“ řekl Ponder. „Třicet osm mrtvých civilistů, tři KIA (Killed In Action – zabit v akci – pozn. překladatele) z vaší jednotky. Také však vím, že rotný Johnson nesedí ve vojenském vězení, nebyl ani z ničeho obviněn. Co se mě týče, je tohle všechno, co kdokoliv potřebuje vědět.“
Byrne zatnul pěsti, ale nechal je u boků.
„Jste rozčílený a já chápu proč. Ale tohle dnes skončí.“ Ponder přesunul pohled na Averyho. „Pokud k tomu máte ještě něco, teď je vhodná chvíle.“
„Pane, ne, pane.“ Averyho hlas byl pouhé zachraptění.
Ponderovy oči přeskočily na Byrnea. „A vy?“
Byrne bez zaváhání praštil Averyho pěstí do tváře. Ten klesl na koleno. „Tohle by mělo stačit,“ zavrčel Byrne.
Avery na podlahu kasáren vyplivl krvavou slinu. On neutekl, ale Byrne ho musel sledovat – nechal se přeložit z TREBUCHETU stejně jako on. A to ho naplňovalo vztekem víc než nějaký zákeřný úder.
„Poslední příležitost, Johnsone,“ řekl Ponder.
Avery vstal a uštědřil Byrneovi spodní hák tak silný, až se mu hlava zvrátila za ramena.
- překlad: Jakub Mařík
