Všichni znají ten krásný příběh plný lásky, o tom jak krásná, leč trýzněná nevlastní sestra ke štěstí přišla. Popelka na bále ztratila střevíček, avšak beznadějně zaláskovaný princ svou milou nakonec našel a žili spolu šťastně až do skonání věků. Tady „klasická verze“ končí. Hezká tvářička dostála „happy ever after“ zakončení, ale co bylo potom? Co se přihodilo jejím sestrám? To už nikdo neřeší, a proč se tím také zabývat? Vždyť nejsou vůbec pěkné, a etalonem středověkých standardů je přeci miloučká poddajná žena. A tak je jedno, že Isabelle je mrštná, umí se prát a ničeho se nebojí. Octavia si naproti tomu poradí s kdejakou rovnicí a v hlavě toho má dost možná i více než samotný Isaac Newton. Tento fakt však nikoho netrápí. Tyhle holky totiž hrají druhé, bezcenné housle.

Dívky se pro svůj zoufalý pokus získat pro sebe aspoň špetku přízně budoucího vladaře Francie, který zahrnoval i nevratné sebepoškozování a mrzačení, staly terčem posměchu celé vesnice. Jejich společenský status zamrzl na bodu nula a neustále klesá. Zatímco Ella sedí na trůně, ony jsou odsouzeny sledovat svou pomalou, ale bolestivou záhubu. Pro jejich sny a představy totiž ve světě, kde vládnou muži, není místo.

Převyprávění klasické pohádky je poslední dobou opravdu módní záležitostí. Již se čtenářům představilo bezpočet variací na Krásku a zvíře, Malou mořskou vílu či Robina Hooda. Teď je na řadě možná nejkouzelnější romance všech dob, kterou zná dozajista každý z nás. Jenže místo růžovoučké verze plné milostných vzdychání si Jennifer Donnellyová přichystala pochmurně temnou, až grimmovskou záležitost, která má za cíl upozornit na to, že žena není pouze nástrojem v rukou mocných a silných válečníků.

Kniha je opravdu skvostně sepsána, a díky krátkým, ale hutným kapitolám plyne opravdu závratným tempem. Spisovatelka do ní vměstnává všechno, co je potřeba, emoce, životní poselství i pochmurná zákoutí lidské duše. Díky bravurně vykresleným charakterům a četným proměnným autorka vykresluje dějovou linii, která srazí na kolena i vybíravější jedince. Všechny postavy nejsou jen „černé“ nebo „bílé“, nikdo není prostě od základů „hodný“ nebo nenávratně „zlý“. Za každým jednáním se skrývá příčina, nitky osudu, jež svádí protagonisty na jejich existenční stezku.

Jennifer Donnellyová v pěti bodech

1. Studovala na University of Rochester obory anglickou literaturu a evropskou historii a absolvovala magna cum laude s vyznamenáním v anglické literatuře.
2. Americká spisovatelka narozená 16. srpna 1963 v Port Chesteru, ve státě New York.
3. Momentálně žije v New Yorském Hudson Walley s jejím manželem Dougem a dcerou Daisy.
4. Nevlastní sestra není jejím jediným retellingem, v roce 2017 u nás vyšla i Kráska a zvíře – zakletá v knize.
5. Její opravdovým knižním debutem je román The Tea Rose z roku 2002, jenž u nás vyšel jako Čajová růže v roce 2004.

Někdo by mohl dokonce tvrdit, že se jedná o „feministické“ čtivo, protože prim zde hrají zejména příslušnice něžného pohlaví, ale věřte, že tomu není úplně tak. Tohle dílo má za cíl upozornit na některé nešváry, jež jsou i v dnešní době stále aktuální. Své čtenáře donutí hluboce přemýšlet o tom, co je ve skutečnosti smyslem jejich existence a zda se společnost, ve které žijí, skutečně a bezvýhradně ubírá správným směrem.

Nevlastní sestra není jen další tuctovou záležitostí pro mladé dospělé. Jedná se o hluboký morální apel. Snahu poukázat na to, že je potřeba hledat a nalézat smysl svého vlastního bytí. Ukazuje totiž, že ke spokojenosti nepostačuje pouze bezduše následovat všemi zakořeněný vzorec chování a uvažování.

• Jennifer Donnellyová: Nevlastní sestra (Nevlastní sestra 1)
• Cooboo, 2019
• Překlad: Adéla Špínová
• 376 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)