Geralt z Rivie je prostě bijec k pohledání. Zvládl drsný výcvik v Kaer Morhen, zvládá se protloukat nelítostným světem i se svým poměrně striktním morálním kodexem. Zvládl se navrátit se z posmrtného života. Probil se televizním i herním zpracováním. Vypadá to, že už před ním stojí poslední překážka – komiks. Jak si slavný zaklínač poradil s ním?

Geralt během svého nekonečného honu na monstra narazí na osamělého lovce a vzhledem k tomu, že osamělé putování se přejídá i jemu, rozhodne se podělit o měch vína. To samozřejmě ještě netuší, do čeho všeho se zaplete. Cestou přes Černý les se totiž dostanou do spáru prokletého skleněného domu, plného nejen zákeřných příšer, ale i tajemství. Zaklínač se tak bude muset nepřáteli nejen prosekat, ale i rozklíčovat, o co ve skleněném domě vlastně jde. S tím prvním si poradí velice hravě, ovšem druhá část je mnohem horší a naše hrdiny přijde draze. I když na všechny záhady není sám, jeho společníci častokrát představují víc škody než užitku. Geralt tak musí celou odolávat zatoulané sukubě a žehlit přešlapy (rozuměj zabíjet monstra, která vyprovokuje) lovce sžíraného ztrátou milované polovičky i temnou minulostí.

I když se komiks v mnoha věcech liší, zůstává klasická pointa o tom, jak člověk dokáže být mnohem větší monstrum než nejpokřivenější bestie. Z počítačového světa autoři komiksu zase přebrali vizáž hlavního hrdiny a některé další grafické koncepty, takže hráči se budou vizuálně orientovat docela dobře.

V tom ostatním se Zaklínač přizpůsobil svému médiu. I když je to zachmuřený bijec potvor, pro hlášku nejde daleko a stejně tak rychle tasí jeden ze svých mečů nebo znamení. A skleněný dům mu nabídne opravdu hodně příležitostí pro obé. Ale komiks také viditelně posunul žánrové vyznění směrem k hororu plného nadpřirozených monster, prokletí a magie. A to je poměrně velký rozdíl oproti civilnímu pseudo-historického vyznění původního Zaklínače. Možná někomu autoři šlápnou na kuří oko, ale nemusí být na škodu pokusit se osvěžit dobře známý svět.

Hodně napoví už obálka od Mikea Mignoly, jehož specifický styl příliš nepasuje ke konzumní, mainstreamové grafice hry a neodpovídá ani historičtějšímu pojetí Sapkowského. Kontury jsou spíše nejasné, plné symboliky a snad i surrealismu a komiks rozhodně nehýří barevností, spíše decentními, pochmurnými odstíny. Vše jako by bylo zahaleno v mlhavém oparu, což přesně odpovídá atmosféře celého příběhu. Nikdy totiž není vidět dál než jen pár kroků před sebe a ve Skleněném domě nikdy nevíte, co vás čeká za dalším rohem. A to je jen dobře.

Pánové Querio a Tobin se ve svém pojetí zaklínače rozhodně nedrželi zkrátka. Z populárních knih a her si vzali jenom tolik, aby všichni věděli, o co jde, ale jinak se rozhodli popustit uzdu autorské fantazii. Komiksový Geralt se od svých souputníků liší nejen vzhledem, ale i charakterem a atmosférou příběhu. Naštěstí ale autoři moc dobře ví, co činí, a tak dokáží nejen překvapit, ale i potěšit. A to nejen fanoušky stříbrovlasého zaklínače, ale kohokoli s myslí otevřenou komiksovému světu.

• Joe Querio/Paul Tobin – Zaklínač: Skleněný dům
• Crew, 2015
• překlad: Martin D. Antonín
• obálka: Mike Mignola a Dave Stewart
• 136 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).