Gardner Dozois je ve světě fantastiky známým a respektovaným jménem, i když si svoji pověst vydobyl především jako editor, nikoli jako spisovatel. Ani českému čtenáři není tento muž neznámý; vždyť antologie jako Darebáci nebo Nebezpečné ženy sbíraly v nedávné době kladné čtenářské ohlasy. Nyní je tu Dozois se svoji „novinkou“ – Knihou mečů.

Ono výše uvedené označení novinka platí ovšem pouze pro českého čtenáře. V originálním znění totiž Kniha mečů vyšla již v roce 2017. A podobně jako předchozí antologie Gardnera Dozoise je i tentokrát soubor šestnácti povídek specifickým editorovým vyznáním.

Meč je jen polovina

Název knihy je v tomto případě lehce zavádějící. Dozois se totiž rozhodl, že tato antologie má být poctou oblíbenému žánru meč a magie. V předmluvě vzpomíná, jak klasická díla tohoto žánru (mimo jiné fantasy J. R. R. Tolkiena jakožto jednoho z jeho nejryzejších představitelů) formovala nejen celosvětový náhled čtenářů i spisovatelů na fantastiku, ale také hovoří o tom, kterak tento specifický subžánr ovlivnil jeho samého.

Předmluva je vůbec specifickou částí knihy. Pokud jste četli předchozí díla tohoto editora, pak víte, že každé z nich obsahuje nějaké to úvodní slovo. Čtenář by na jejich základě mohl nabýt pocitu, že Dozois má rád kdeco a že jeho předmluvy jsou tak trochu neupřímné; hlavně ať to zní pateticky a z knížky něco kápne. Při hlubším zamyšlení se však náměty až tak tematicky netlučou – vždyť dobrá fantasy může být ve stylu meč a magie a obsahovat válečníky, darebáky, nebezpečné ženy, čaroděje… Jenže čemu věřit, když v úvodu k jiné své antologii se Dozois staví do role zarytého milovníka sci-fi?

A ještě na skok k názvu: vzhledem k tomu, že na příští rok chystá Argo vydání českého překladu Knihy magie, utvoří tyto knihy společně pěkný komplet. Protože jak trefně říká anglická anotace: každý Frodo má svého Gandalfa… a Sarumana.

Ti vyvolení

Velká část úspěchu v očích čtenáře je dána tím, jaká jména dokáže editor do své knihy přilákat. Velká a známá jména rovná se automaticky zájem jejich početné fanouškovské základny, a tím pádem i vyšší počet potenciálních kupujících. Dozois může dlouhodobě těžit ze své spolupráce s hvězdou fantastiky první velikosti – G. R. R. Martinem, jehož jméno prodává.

Při pohledu na výběr tvůrců povídek očima lokálního fanouška fantastiky nečtoucího v angličtině bude povědomá zhruba polovina autorů, přičemž jména jako Garth Nix, Daniel Abraham, Scott Lynch, Robin Hobb, C. J. Cherryhová nebo Ken Liu patří k těm nejvýraznějším a nejznámějším. Je otázka, zda jsou tato jména natolik atraktivní, aby měla moc přilákat čtenáře ke koupi bez většího přemýšlení.

Každý z autorů má před svoji povídkou stručný medailonek s výčtem děl. Jeden každý tvůrce je uznávaným spisovatelem se slušně nabitou biografií – v tomto ohledu opravdu nelze Dozoisovi vůbec nic vytknout. A tak jediný pseudoproblém spočívá v tom, že jejich díla nikdy nebyla přeložena do češtiny; to znamená, že jsou pro českého čtenáře téměř neznámí (a mnohý milovník fantastiky může této skutečnosti po dočtení litovat). Ale Dozois je zkušený editor a kniha rozhodně nebyla dělána na míru českému čtenáři. Nebojte se proto trochy risku, protože rozhodně nebudete zklamáni.

S překladem souvisí ještě jedna zajímavost: platí, že téměř co povídka, to jiný překladatel či překladatelka, přičemž všichni jsou zkušenými krotiteli cizích jazyků s bohatou praxí. To vede k variabilitě stylů, která je v antologii vítána.

S meči i bez nich

Jak již název antologie napovídá, sehrají v obsažených povídkách důležitou roli (až na jedinou výjimku) meče. Ale opět se budu opakovat – primárně se jedná o příběhy žánrově patřící do „škatulky“ meč a magie, takže důležitý je také silný a zapamatovatelný hrdina a meč je spíše jen rekvizitou s tímto stylem nerozlučně spojenou.

Nebudu se rozepisovat o každé povídce zvlášť, spíše se pokusím vypíchnout ty, které něčím vybočují z průměru. A začneme rovnou slovutným G. R. R. Martinem, jehož Synové draka celou knihu uzavírají. Jeho dílo osloví fanoušky Písně ledu a ohně, ale protože se jedná o výsek z historie tohoto univerza psaný navíc dost nezáživným stylem připomínajícím učebnici alternativního dějepisu, všichni ostatní mohou toto dílo považovat za víceméně zbytečné! Tolik tedy k hlavnímu taháku celé antologie…

Nejlepší vyhrává K. J. Parkerové naopak celou knihu otevírá – a čtenáře příjemně naladí. Je škoda, že tento umně vyprávěný příběh je tak strašně předvídatelný, že si ho příliš neužijete a že pointa je vyzrazena vlastně už v medailonku autorky.

Gardner Dozois v pěti bodech

1. Gardner Raymond Dozois se narodil 20. července 1947 v Salemu (stát Massachusetts, U­SA).
2. Dozois pracoval dlouhá léta jako šéfredaktor Isaac Asimov's Science Fiction Magazine a každoročně sestavoval ročenky s názvem The Year´s Best Science Fictions. Za tyto práce dostal několik cen Hugo a Locus.
3. Dozois má na svém kontě obrovské množství titulů. V roli autora získal v letech 1983 a 1984 cenu Nebula za nejlepší příběh. V průběhu své spisovatelské dráhy vydal množství knih i povídek.
4. Mnohem aktivnější byl však jako editor – pracoval sám, v kooperaci se svým přítelem G. R. R. Martinem a také Jackem Dannem. Jako editor je podepsán pod více než stovkou knih.
5. V roce 2011 byl slavnostně uveden do Síně slávy Science fiction.

Povídka Kena Liu Skrytá dívka je specifická svým stylem vyprávění. Má v sobě orientální esenci příběhů japonských samurajů, nese se v duchu moudrých mužů a nepřekonatelných asasínů, je vyprávěna s notnou dávkou poetiky a barevnou lehkostí – a dokáže čtenáři učarovat.

Pokud máte rádi fantasy psanou s nadsázkou a svébytným humorem, pak na vás čekají hned dva kousky za sebou. Zatímco Meč osudu Matthewa Hughese je poměrně typickým představitelem fantasy psané lehkou rukou, povídka Kate Elliotové s poněkud komplikovaným názvem „Jsem fešák,“ prohlásil Apollón Vrána má ještě o něco větší ambice než jen bavit a zaujme svými nápady i provedením.

Během čtení si uvědomíte, jak zkušeným editorem Dozois je, protože první část knihy působí vcelku obyčejně. Nenadchne, neurazí, pobaví. Ale počínaje povídkou C. J. Cherryhové s názvem Hrunting najednou kniha dostává grády. Skvěle odvyprávěná variace na legendu o Beowulfovi je jedním z vrcholů celé antologie. Podobně dobrá je i povídka následující, ve které vyslal Garth Nix své hrdiny na Dlouhou, mrazivou cestu, na které bojují se zapomenutým bůžkem.

Scott Lynch nabídne klasický sword and sorcery motiv, byť v netradičním provedení: souboj o dračí poklad, a to přímo s jeho majitelem. Zapeklitá situace Riche Larsona oblékne zase tento žánr do kabátku urban fantasy; Padající vody Lavie Tidhara jsou depresivní, temné, a přestože v tomto díle nedojde na meče, ale užívají se drogy a palné zbraně, je dokonalým představitelem žán­ru.

Víc než jen jednotlivé povídky

Jsem si vědom, že pár slov ke každé povídce mnoho neprozradí. Proto zkusím raději nastínit celkový dojem z obsažených povídek. Opět platí, že každý si najde svoje, ale žádná povídka není vyloženě slabá, každá má trochu jiné zbraně a dokáže upoutat po svém. Ty nadprůměrné jsou zejména ve druhé části knihy, ale opět odmítám podsouvat vám svůj subjektivní názor ohledně nejlepšího díla. Neodpustím si ovšem rýpnutí ohledně populárního Martina – když už máte v ruce eso v podobně takového marketingového taháku, je třeba ho využít, a ne jen nakrmit jeho věrné fanoušky.

Co čtenáře bude zaručeně bavit je variabilita. Meč a magie totiž není jen stereotypní pojetí přetrvávající od dob Tolkiena, ale má mnohem více podob – a Kniha mečů se nebojí nabídnout i ty méně používané a neotřelé. Autoři ve své podstatě pracují s velmi podobnými tématy, ale dokáží je uchopit za různé konce a převyprávět čtenáři z různých úhlů pohledu – a přesně to je důvod, proč mnozí z nás fantastiku tolik milují.

Pokud vás dokáží uhranout silní hrdinové, krásné ženy (nebo naopak), vůně magie a skryté poklady, zkrátka ta pravá fantastika s nostalgickým závanem starých děl, rozhodně neváhejte. A pro ty, kteří mají pocit, že tohle pojetí už je přežitek, je Kniha mečů ideální ukázkou, že tento v hlavách mnohých čtenářů překonaný žánr na sebe umí vzít velmi moderní a neokoukané podoby. Zkrátka – miluju fantasy rovná se měl bych dát Knize mečů šanci.

• Gardner Dozois (ed.): Kniha mečů
• Argo, 2018
• Překlad: Jitka Cardová, Ľudovít Plata, Kateřina Niklová, Milan Žáček, Roman Tilcer, Olga Machačová, Daniela Orlando, Tadeáš Pelech, Richard Podaný, Julie Nováková, Jana Koubová a Robert Tschorn
• Obálka: Stephen Youll
• 440 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)