Kniha hrůzy: Kvalitní horor lze napsat i bez krve a lovecraftovských monster, Stephen Jones ed.: Kniha hrůzy
 |
Hororových antologií u nás nevychází mnoho, a když už se tak stane, je to státní svátek. Kniha hrůzy ale vlastně není skutečný horor. Je to něco lepšího.
Jak definovat hororový žánr? To je těžké, když z něj v českém překladu vychází jen pár autorů (King, Lovecraft, Barker, Hill, Simmons, Lindqvist) a v českém originálu takřka nikdo (svého času třeba Doseděl), takže povědomí tuzemského čtenáře o hororu je značně okleštěné. A právě na tyto žánrové hranice útočí antologie zkušeného britského editora hororových sborníků Stephena Jonese.
Navzdory svému názvu totiž všech čtrnáct obsažených povídek, mikropovídek a novel nezobrazuje ani příběhy plné lovecraftovského zla, ani příběhy plné vražd a krve (třebaže rudé železité tekutiny také budou prolity litry). Místo toho se autoři soustředí především na prvek strachu a temné atmosféry. Právě díky tomu, že jsou mnohem civilnější, než by český čtenář čekal, ale mnohem více vyděsí, protože otázka „A co kdyby se něco takového stalo mě?“ je při jejich čtení mnohem palčivější.
Je tedy skutečně nutné stavět žánrové hranice kolem prvků, které používá úzká skupina autorů, která se dostane do Česka? Těžko.
Lidská dramata i temná atmosféra
Pokud se čtenáři smíří s tím, že tady se žádného „klasického“ hororu nedočkají, dokáže je Kniha hrůzy velmi příjemně překvapit především tím, jak je kvalitativně vyvážená. Všechny texty se totiž pohybují nad hranicí průměru, a třebaže nikdy neshodí ze židle, pořád člověka přinutí na té židli sedět a otáčet stránku za stránkou.
Několik příkladů za všechny? Celou antologii otevírá slovutný Stephen King s povídkou Zelený bůžek bolesti o milionáři upoutaném na lůžko, který si do domu přivede šarlatána, aby z něj bolest vymámil jako malou kouli zeleného slizu. Jenže šarlatánovy metody skutečně zafungují. Povídka má navíc silné postavy a je klasicky kingovsky čtivá, takže nabývá rozměrů dobrého psychologického dramatu. A přitom tu skane jen jedna dvě kapky krve.
Obsah Knihy hrůzy
- Stephen Jones: Co se stalo s hororem? (Whatever Happened To Horror?)
- Stephen King: Zelený bůžek bolesti (The Little Green God of Agony)
- Caitlín R. Kiernan: Troud, ocílka a křemen (Charcloth, Firesteel and Flint)
- Peter Crowther: Zubatí duchové (Ghosts With Teeth)
- Angela Slatter: Rakvářova dcera (The Coffin-Maker’s Daughter)
- Brian Hodge: Kořeny a vůbec (Roots and All)
- Dennis Etchison: Řekni mi, že tě ještě uvidím (Tell Me I’ll See You Again)
- John Ajvide Lindqvist: Hudba Bengta Karlssona, vraha (The Music Of Bengt Karlsson, Murderer)
- Ramsey Campbell: Všechno špatně (Getting It Wrong)
- Robert Shearman: Alice pod igelitem (Alice Through The Plastic Sheet)
- Lisa Tuttle: Muž v příkopu (The Man In The Ditch)
- Reggie Oliver: Nic složitého (A Child’s Problem)
- Michael Marshall Smith: Něco smutného a temného (Sad, Dark Thing)
- Elizabeth Hand: Nedaleko Zennoru (Near Zennor)
- Richard Christian Matheson: Poslední slova (Last Words)
Velmi podobný přístup zvolil Robert Shearman, avšak ten svůj psychologický nátlak na vlastní hrdiny, kteří mají potíže s hlučnými sousedy, zavádí až do absurdity. Naopak John Ajvide Lindqvist píše klasický horor s neklidným duchem vraha, který nutí obyčejné lidi, aby opakovali jeho činy. Jenže Lindqvist svůj příběh zase postavil na vztazích otce a syna, které nejsou zcela v pořádku. A to je něco, s čím se řada z nás dokáže ztotožnit.
Kromě osobních dramat samozřejmě v povídkách hraje výraznou roli i atmosféra. Bez ní by nikdy nefungovala Rakvářova dcera z viktoriánské Anglie, Něco smutného a temného od Michaela Marshalla Smithe z prostředí americké, člověkem takřka nedotknuté, přírody nebo Nedaleko Zennoru od Elizabeth Handové, jakási znepokojivá varianta Lewisovy Narnie. S temnou atmosférou naopak fungují výborně, protože autoři se v jejím budování vyžívají a to nese své ovoce.
Bez hororových háků
Jistě, i v Knize hrůzy se najdou slabší kousky jako příliš chaotická a rozevlátá povídka Zubatí duchové od Petera Crowthera nebo Muž v příkopu od Lisy Tuttleové, jejíž pointa je jen stěží úderná, pořád ale kvalitu antologie výrazně nesnižují. Naopak, Kniha hrůzy je stále antologie, které se vyplatí věnovat pozornost právě proto, že nevyužívá zcela klasické hororové čtenářské háky a že ani jeden z obsažených textů nenudí.
- Stephen Jones ed.: Kniha hrůzy
- Laser-books, 2012
- překlad: Milan Žáček
- obálka: Les Edwards
- 358 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)
