Clarka Ashtona Smithe mezi své přátele počítali H. P. Lovecraft i Conanův stvořitel Robert E. Howard, kteří s ním sdíleli sny, ba dokonce noční můry. Jeho jméno na rozdíl od nich však nerezonuje stejnou silou. Také proto mohou jeho povídky vzbudit zájem čtenářů, kteří o něm nikdy neslyšeli a chtějí se porozhlédnut po „starožitnostech“. Sbírka Mimo prostor a čas je může odnést do pradávných časů i kosmických krajů, a to s trochu jiným druhem svérázných nápadů.

Bohatá zásoba textů (23 příběhů) předkládá ty nejlepší čtyři povídky hned na začátku. Vlastně je otevírána netradičně jednou z autorových básní, která v tomto případě nese titul Nekromantova píseň. Díky podmanivé poezii s exotickým námětem alespoň víme, co si člověk brouká, když vytváří armády nemrtvých. Regulérní povídka Hrůzná poušť Yondo pak dokazuje, že Smith býval nejen fantastou se skvělou obrazotvorností, ale také milovníkem hororu, jenž svým čtenářům úspěšně předkládal výjevy ze zlých snů. Vyprávění o poutníkovi ztraceném v děsivé krajině nepotřebovalo ani tak děj, jako silnou atmosféru a popisnost, v čemž autor zjevně vynikal. Další nešťastník potká jen trochu vlídnější kraj v příběhu Devátá kostra a efektivní Poslední zaklínadlo ukáže, že ani znalost černé magie z Atlantidy vám nemusí zajistit úplné štěstí.

Tyto náměty jsou v průběhu sbírky použity ještě několikrát. Iracionální svět temných mágů se připomene hlavně v příbězích Říše nekromantů a Malygrisova smrt. Nečekané zabloudění přivede mezi netvory hlavního hrdinu povídky Dostaveníčko v Averoigne. To jsou však, troufám si říci, spíš slabší „hříčky“. Smithův styl bývá nejsilnější ve dvou rozdílných podobách.

První z nich představuje klasičtější horor, v němž je naše každodennost konfrontována se zásvětními monstry, které nejprve zůstávají v skrytu, ale čím dál tím víc o sobě dávají vědět. Často, avšak ne výlučně, jde o nějakou obdobu hřbitovních mrchožroutů ghúlů. Takto nás děsí Čarodějův návrat, Gorgona, Utajený potomek a Lovci ze záhrobí. Autor plynule přechází od běžného života k fantastickému a děsivému obsahu. Samozřejmě, lidem dnes už poněkud otrnulo, takže jim někdy použití „strašidel“ bude připadat lehce naivní, ale člověk nemůže být moc vybíravý. Čtenář si ovšem také musí zvyknout na občas melodramatická přirovnání, jimiž si Smith často vypomáhá, aby dokreslil celkový dojem.

Mezi nejzajímavější střety s vetřelcem z jiného světa, tentokrát v podání nebohých středověkých mnichů, patří Bestie z Averoigne (některá místa příšery lákají opakovaně). Vzhledem ke Smithovu přátelství s Lovecraftem se nedočkáme pouze obdobné atmosféry, nýbrž i narážek na jeho mytologii a jedna postava jej dokonce zmiňuje jménem…. Oproti Lovecraftovi má navíc Smith výhodu například o něco přirozenějšího dialogu a aktivnějších ženských postav.

Clark Ashton Smith v pěti bodech

1. Narozen 13. ledna 1893, zemřel 14. srpna 1961.
2. V dětství onemocněl pravděpodobně spálou a trpěl také psychickými poruchami. Z tohoto důvodu byl vzděláván doma.
3. Společně s Howardem a Lovecraftem patřil k nejvýznamnějším autorům časopisu Weird Tales.
4. V korespondenci s Lovecraftem užíval přezdívku Klarkash-Ton.
5. Později fantaskní výjevy také vyřezával.

Dalším opakujícím se motivem je příběh situovaný většinou do fiktivní dávnověké říše. Ten bývá obvykle taktéž temný, i když se občas vyznačuje i nemalou vtipností. Pokud si tedy budete chtít přečíst něco oddechovějšího, můžete si nalistovat Příběh Setempry Zeirose, Dveře na Saturn nebo Osud Avoosla Wuthoqquana.

Dávné říše či budoucí magický kontinent Zothique oplývají ovšem místy, kam by se i ti odvážnější z nás neradi vypravovali, takže ten úkol milerádi přenecháme fiktivním literárním hrdinům. Ostrov mučitelů každopádně zůstává originální a podmanivou částí sbírky a Pohřební bůh určitě naplní tužby nejednoho Conanova fanouška. Narušovat poslední místo zesnulým se ukáže jako špatný nápad protagonistů povídek Semeno z hrobky a Tkadlec v hrobce, opět řádně dobrodružných a gradujících pocit beznaděje.

To, že staré známé strašidlo lze použít i neobvyklým způsobem, dokazuje Ghúl. Ostatně není ani potřeba fantastických motivů, aby text vyvolal existencionální tíseň, což zase demonstruje Zoraidin polibek. Může se však stát, že temnotu nevyzařuje nějaký předmět nebo bytost, ale nevinně působící krajina? Takovým směrem se ubírá Genius loci, možná trochu nudnější, nicméně se silným zakončením. Rozličné názory ovšem může vzbudit zejména Ubbo-Slatha se svým „tripem“, skrz nějž moderní muž spatří pradávnou minulost. Pro někoho úžasně bizarní, pro jiného až příliš nedějové a neurčité.

Světy Clarka Ashtona Smitha jsou pestré, teskné, záhadné a inspirující. Jejich poznávání znamená prožívat neobvyklou přehlídku imaginace, v níž hranice mezi hororem, fantasy a science fiction nejsou úplně jasné. Seznámení se Smithovou samotnou osobou navíc přibližuje předmluva od Stephena Jonese a české vydání potěší také ilustrace Jakuba Gajdošíka. A co je nejlepší? Již teď se blíží druhá antologie…

• Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas (Vybrané spisy Clarka Ashtona Smithe 1)
• Plus, 2018
• Překlad: Linda Bartošková, Linda Kosatíková
• Ilustrace: Jakub Gajdošík
• 344 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)