Pokud máte rádi akční řežbu a nebojíte se slovenského znění (bez titulků), ve kterém se Temnota z Pressburgu Janka Iši dostává do našich knihkupectví, pak máte o zábavu postaráno. Akční povídka tohoto autora s názvem Kladivák získala na Slovensku zcela po zásluze v roce 2015 žánrové vavříny a nyní se čtenáři dočkali i plnohodnotného románového pokračování.

Iša vsadil na výrazného a osobitého hlavního hrdinu. Policejní protokol by o Kladivákovi uvedl něco jako: „Hnusný zjizvený parchant nekonfekční velikosti; zvláštní poznávací znamení kovová pravá ruka.“ O tom, jak člověk přijde ke kovové ruce, tedy vlastně Ruce, ale také k jizvám, šrámům, zlomeninám a dalším zraněním se dozvíte (téměř) vše potřebné v průběhu knihy. A uznejte sami, že Ruka měnící velikost je prvek, který učiní hrdinu snadno zapamatovatelným a zároveň ho odliší od davů podobných mlátiček. Kromě toho Kladivák také zatraceně dobře regeneruje a bohužel pro něj je navrch velmi zásadový, což ho povětšinou dostává do ještě horších problémů, než kdyby měl prostě jen rád rozbíjení hlav a rvačky.

Mnozí čtenáři již pravděpodobně budou po předchozím odstavci doma. Temnota z Pressburgu s Kladivákem v hlavní roli je akční rubačka podobná Kotletovi nebo Kulhánkovi. Inu, je a není. Zatímco čeští chlapci se netají tím, že píší brak, a nebojí si sami ze sebe dělat legraci a stavět béčkovost svých výtvorů čtenářovi na odiv, Iša je ve své tvorbě trochu serióznější a umírněnější. Boj je sice na denním pořádku (tedy spíše nočním, přes den jsou ochránci práva kupodivu docela čilí), ale autor se nijak zásadně nevyžívá v líčení potoků krve ani výhřezů mozků na bílé zdi. Některé klidnější pasáže knihy díky motivu pátrání po vraždě Kladivákova přítele silně připomínají noirovou detektivku s příměsí fantasy prvků, ale to je spíše jen oživení, zajímavě zpracované a vložené mezi akční sekvence.

Ačkoliv je Kladivák cynický, autor se nesnaží vkládat mu do úst černohumorné a sarkastické hlášky za každou cenu. Pár jich sice v textu čtenář najde, ale v tomto aspektu musí Iša ještě dost potrénovat; občas se vyskytnou na špatných místech a prostě v textu zapadnou, občas zafungují. Celkově tak muž s kovovou Rukou působí oproti „zahraniční konkurenci“ poměrně suše a místy až příliš vážně.

Je libo trochu komiksu?

Poměrně silně znatelná je i komiksová stylizace celé knihy. Už obálka leccos napoví a postava na ní vyobrazená zavání komiksem na sto honů. Podobné pocity navodí i vnitřní ilustrace připomínající lehce (zejména černo-bílo-červeným barevným provedením) Sin City. Navíc jsou zvláštní i tím, že jsou na stránce „vloženy“ do textu bez rámečku nebo jiného ohraničení.

A když již hovoříme o Sin City, je příhodné dostat se oslím můstkem k věci, jejíž funkčnost v rámci knihy dovedl Iša k hranicím dokonalosti. Tou věcí je Pressburg – jakási pseudoBratislava. V autorově podání je město žijícím organismem, který ze za tmy mění z celkem přátelského místa v rejdiště nejhorších nočních můr.

A od kulis je jen krok k příběhu samému. Zde je asi nejvíce vidět nezkušenost s většími literárními útvary. Janko Iša rozhodně nebourá nebo neposunuje hranice žánru; příběh je svižnou sérií průšvihů, do kterých se Kladivák dostává s neochvějnou jistotou, a bojových scén. Děj knihy je nekomplikovaný, najde se i pár zvratů, ale právě zde je jasně patrná nevypsanost – některé zlomy a odhalení stálo za to pozdržet a nechat čtenáře ještě chvíli tápat. Také se místy nedaří držet vysokoobrátkové tempo a určité scény působí rozvláčně, na druhou stranu detektivním scénám pomalé tempo vyloženě sluší. Celkově Temnota z Pressburgu v porovnání s podobnými žánrovkami obstojí, byť s lehkými výčitkami.

Janko Iša v pěti bodech

1. Narodil se roku 1985. Pochází z Bratislavy, kde v současnosti žije s manželkou a dvěma dětmi.
2. Své čtenáře zatím oslovil spíše prostřednictvím povídek. Jeho prvotina Medzi regálmi (2012) získala cenu Béla a byla vydána ve sborníku Fantázia 2012.
3. Poté následovalo několik dalších povídkových úspěchů: V Knihe bolesti (2013) vyšly do češtiny přeložené povídky Kšeft a Revize jízdenek, ve sbírce Fantastická 55 (2013) vyšel Bratislavský upír, v hororové knize Na hroby (2014) povídka Manifest a v internetovém časopise Howard povídka Beštia.
4. V roce 2015 spatřila světlo světa povídka Kladivák, která vyšla ve sborníku Fantázia 2015 a zvítězila v soutěži Martinus Cena fantázie 2015; získala i cenu Béla 2015 za nejlepší hororovou povídku. Zatím poslední publikovanou povídkou je Peklo v Montane, vyšlo v roce 2016 ve sbírce Zombie Apokalypsa.
5. Kladivák ze stejnojmenné povídky se ukázal jako životaschopný hrdina, a tak se vydal bojovat o přízeň čtenářů v samostatném románu Temnota z Pressburgu (2016).

Jak bylo uvedeno na počátku recenze, kniha je komplet ve slovenštině. Iša se nesnaží o žádné jazykové hrátky, slovomalbu nebo epické popisy, takže jazyková bariéra nebude představovat pro většinu čtenářů žádnou překážku. A těch pár slov, která znát nebudou, si buď z kontextu domyslí, nebo se bez nich prostě obejdou – opravdu jich ale nebude mnoho.

Pokud tedy chcete ochutnat, jak se dělá akční fantastika kulhánkovsko-kotletovského střihu u našich sousedů, je Temnota z Pressburgu ideální volbou. Na dvou stech padesáti stranách protáhne Janko Iša svého hrdinu všemi možnými průšvihy, upraví mu fasádu a vyvláčí ho v nejhnusnější močce, aby vždy nakonec Kladivák povstal silnější a odhodlanější pomstít se. A ačkoliv je stále co vylepšovat, během čtení se budete královsky bavit. A to je přesně to, o co v podobných knihách jde především.

• Janko Iša: Temnota z Pressburgu (Kladivák 1)
• Artis Omnis, 2016
• obálka: Martin „Cuco“ Luciak
• 256 stran, 358 Kč (v e-shopu Fantasye již za 322 Kč)