Guts pokračuje v řezničině přesně tam, kde posledně přestal – ve městě, kde vládne démony ovládaný hrabě a brutálně terorizuje jeho obyvatele. Guts sice není zrovna lidumil, že by zachraňoval kdejakého chudáka v nesnázích, ale s démony by si to i přesto rád vyřídil. No a jestli během toho umře i několik bezmocných patetických lidí, tak zkrátka nikdy neměli ani šanci.

Úvodní svazek Berserka skončil prakticky uprostřed věty a druhý díl okamžitě navazuje. Hned zkraje zodpoví několik důležitých otázek, které zůstaly po posledním masakru nepříjemně viset ve vzduchu… a následně plynule přejde v mnoho dalších a dalších masakrů – Guts totiž při příchodu do města naštval nesprávné lidi, a ti ho rozhodně nenechají na pokoji. Zatím je tedy děj Berserka vesměs jednoduchý a přímočarý.

Ještě větší parchant, než jsme mysleli

Příběh se zde sice posune o něco dál, ale nelze říct, že by se toho čtenář moc dozvěděl – podobně jako v prvním dílu se tady mluví málo a Guts raději nechává hovořit svůj obrovský kus surového železa, než by sám nepřítele ukecával. I nadále však druhý svazek mangy do hloubky zkoumá Gutsovu černou duši. Na jeho krvavé cestě jej stíhají metaforičtí i reální démoni, a proto nejen, že nemá chvilku klidu, ale nemůže si ani dovolit zatěžovat se osudy jiných lidí. „Starat se“ by pro něj znamenalo plýtvat energií. Ale čím dál tím více dává najevo, že tento jeho postoj není jen maska nebo způsob, jak si od ostatních držet odstup. Ještě v prvním dílu se to mohlo zdát jako přetvářka rozervaného hrdiny, neboť měl vždy plnou hubu siláckých řečí před někým, kdo se mu snažil přiblížit. Nyní už ne. Guts není žádný rozervaný hrdina, Guts je prostě brutální cápek s velkým mečem, který stejně vášnivě nenávidí jak démony, tak slabochy – a slabochem je u něj prakticky každý obyčejný smrtelník.

Berserk zkrátka není žádná chlapecká manga, v níž by hlavní dobrácký a přitroublý hrdina měl velký sen – ačkoli toho o celkovém příběhu a Gutsových motivech zatím moc nevíme, už je stoprocentně jasné že podle tabulek spadá spíš do kategorie antihrdiny, a to ne zrovna sympatického – což z něj dělá docela zajímavého protagonistu.

Obrazy jako z nočních můr

Není to však jen Gutsova duše, v níž se jako v černé díře ztrácí veškeré světlo. Kresbu Kentaróa Miury lze rozdělit do dvou kategorií – na velkoplošné výtvarné umění a výjevy z pekla. Na jednu stranu si čtenář říká, jak se mu daří jen v černé a bílé kreslit tak působivé a emocionálně nabité statické i pohyblivé obrazy, na tu druhou… co se mu proboha honilo hlavou, když tak věrně kreslil muže s uříznutými končetinami a urvanou tváří? Ne snad že by dnes bylo jednoduché někoho zaskočit grafickým násilím – a s třicetiletým odstupem Miura těžko někoho překvapí, co se týče nápaditosti, konec konců Berserk už není tím nejmladším, co Japonsko nabízí. I přesto jsou však jeho motivy hrozivé a čtenáři z nich bude běhat mráz po zádech. Černobílá kresba má něco do sebe, jako by absence červené barvy v člověku probouzela představivost mnohem intenzivněji a ta následně za autora odvedla zbytek špinavé práce.

Nedá se říct, že by násilí ve srovnání s předchozím svazkem co do počtu polevilo nebo zesílilo. Ale nabírá na významu a dostává se víc na dřeň – doslova. Berserk je tak stále méně a méně komiksem pro lidi se slabým žaludkem.

Druhý svazek zatím ještě nerozjel nějaký větší osudový příběh, ale už několikrát poukázal na to, že tam někde na pozadí Gutsovi mysli je. Jeho cesta se teprve rozjíždí a už je to masakr. Doufejme tedy, že se Guts dohrabe ke své nemesis v jednom kuse.

• Kentaró Miura: Berserk 02
• Crew, 2020
• překlad: Anna Křivánková
• obálka: Kentaró Miura
• 228 stran, 224 Kč (v e-shopu Fantasye již za 249 Kč)