Když je Smrt vaším přítelem, Sebastian Niedlich: Smrt a jiné vrcholy mého života
 |
Smrt. Smrťák, Zubatá, Smrtka – má mnoho jmen a mnoho podob. Nejčastěji je zobrazována jako strašidelný kostlivec, zahalený v rozevláté, černočerné kápi, svírajíc nabroušenou kosu v životní velikosti. Kdo by to byl řekl, že Smrt má podobu trochu zachmuřeného chlapíka a v ruce místo kosy třímá násadu od síťky na motýly. Možná povedený žert na Halloween, řekl by si nejeden optimista. Martinovi však zjev Smrti a hlavně její zjevení tak vtipné nepřijde. Je totiž jediný, kdo Smrt vidí a vidět to, co jiní nevidí, není nikdy dobré znamení.
Martin byl až do svých sedmi let obyčejným chlapcem. Stačila však jedna návštěva u postele umírající babičky v nemocnici a život se proměnil jako mávnutím kouzelného proutku. Když se objeví Smrt, Martin není moc překvapený, zato Smrt je nadšená, že ji někdo po dlouhé době slyší a vidí. Je naprosto jasné, že to není jen tak – ona a Martin jsou souzeni být nejlepšími přáteli.
Tím začíná série návštěv – mnohdy návštěv nevhodných, špatně načasovaných a nechtěných, ale někdy také plných hloubavých rozhovorů či v podobě filmových večerů včetně pojídání chipsů. I přes svou rozdílnost (a také absenci života jednoho z účastníků) se Smrt snaží být s Martinem stále v kontaktu. Problém jí však činí netypické zaměstnání, které nepočká a vážně zasahuje do přátelství obou hrdinů.
Sebastian Niedlich v pěti bodech
- Smrt a jiné vrcholy mého života je jeho první román.
- Narodil se v roce 1975 v Berlíně.
- Své narození popisuje jako spisovatelsky nenápadné a nezáživné.
- V současné době žije v Postupimi.
- Na svém kontě má nyní již další romány, zatím nepřeložené do češtiny.
To poslední, čím by se měl člověk ve věku sedmi let zabývat, je přítomnost smrti. Spadá do kategorie vymyšlených úkazů – Santa Klaus, velikonoční zajíček, Zoubková víla – jako by její popírání vymazalo její existenci, nebo minimálně oddálilo její návštěvu. Vírou v imaginární pohádkové bytosti, které nosí dárky, a popíráním infinitivního konce se rodiče snaží ponechat ve sladké dětské nevědomosti o trochu déle, než je realita tvrdou ranou srazí k zemi.
Smrt je jediná jistota v životě člověka, se kterou se každý vyrovnává jinak. Martin to má těžší, jelikož Smrt mu svou blízkostí neustále připomíná, že je tu a jednou si přijde i pro něj. Jaký má smysl radovat se z maličkostí s vědomím, že jednoho dne tu nebude a neexistuje žádná cesta, jak tomu utéct?
Knihu vypráví sám hlavní hrdina Martin. Žije typicky normální, nezáživný život (když vypustí svou nejlepší kamarádku Smrt) a stejně takovým způsobem o svém příběhu mluví. Čtenář může mít pocit, že nezúčastnění pozorovatelé tady jsou dva – on a Martin. Monotónním hlasem vypráví svůj monolog, jako by se příběh ani netýkal jeho. Hlasem člověka, který se smiřuje s tím, že ne vždy bude vše po jeho a pro nějž je slovo osud hořkou pachutí na jazyku. S vědomostmi přichází více a více otázek, na které Smrt nechce odpovědět, což se stává frustrujícím stínem v jejich vztahu.
I přes nostalgický nádech a přítomnost Smrti nechybí knize humor a to zejména v podobě nedorozumění, které vznikají z rozdílnosti malého chlapce a smrti a samozřejmě v podobě nevhodně nečekaných návštěv Smrti, které jsou vtipné až po delší době ve vzpomínkách.
Kniha je popsána jako hořká i laskavá komedie, oplývající nadsázkou a černým humorem. Přesně tak by se dala i definovat – jako hořkosladká. Čtenář dostane možnost zasmát se a zamyslet se, vše ve vyváženém poměru. I přes vážnost originálního námětu se kniha stává milým příběhem o jednom velmi neobvyklém přátelství, které i přes svou rozdílnost trvá až do smrti. Doslova.
- Sebastian Niedlich: Smrt a jiné vrcholy mého života
- Ikar, 2016
- Překlad: Olga Kolečková
- 296 stran, 299 Kč (v eshopu Fantasye již za 269 Kč)
