Tohle je kniha o lidech s výjimečnými schopnostmi. Charles Manx se umí dostat tam, kam běžní smrtelníci nemohou. Což se mu hodí při unášení dětí. Vicky též umí cestovat podobným způsobem a když jí Charles Manx unese syna, rozhodne se nečekat na policii a vzít spravedlnost do svých rukou. A Joe Hill o tom umí velice napínavě vyprávět.

Všechno záleží na úhlu pohledu. Charles Manx ve skutečnosti žádné děti neunáší. Pouze je zachraňuje před šikanou ze strany rodičů a před hrozbou dospívání. Jím zachráněná drobotina nikdy nedospěje a neopustí dětské radosti. Bohužel, takto požehnané děti mají tendence vyžívat se v hrách podobných trhání nožiček mouchám. Jen bez toho hmyzu.

Pochopitelně i jejich rodiče lze zachránit. Byť poněkud definitivnějším způsobem. Na to ale pan Manx nemá čas. Proto je tady malý chlapík s plynovou maskou a sevofluranem (vonícím po perníčcích). První a jediný poskok velkého Charlese Manxe, Bing, který netouží po ničem jiném, než být užitečný. Ti dva vesele zachraňují po celých Státech jedno dítě za druhým, dokud nenarazí na holčičku Vicky. Jejich setkání vyústí v hospitalizaci pana Manxe, útěk Binga a v konec jedné šťastné Vánoční říše. Respektive v hrozbu konce, neboť Charles Manx udělá všechno pro to, aby se mohl vrátit. I kdyby si na to musel hezkých pár let poležet.

Joseph Hillstrom King v pěti bodech

1. Aby se vyhnul srovnávání se svým slavným otcem, používá pouze část svého jména, Joe Hill.
2. Jako devítiletý si zahrál ve filmu Creepshow, jehož scénář napsal Stephen King.
3. Jeho první knihou byla sbírka 20th Century Ghosts (česky: Bobby Conroy vstává z mrtvých).
4. Je držitelem několika cen, mj. British Fantasy Award, Bram Stoker Award.
5. Kromě psaní povídek se věnuje i komiksům (např. Zámek a klíč).

Když je někdo synem literární legendy a sám píše, je obtížné nesrovnávat. Zejména, když je tato kniha doslova prošpikována odkazy na knihy Stephena Kinga. Mimo jiné na sérii Temná věž a na román To. S druhým jmenovaným toho ostatně má NOS4A2 (nebo též Vánoční říše, jak zněl původní název knihy) společného mnohem víc. Kniha je příběhově rozdělena do dvou částí. V té první, retrospektivní, provede autor čtenáře dětstvím hlavní postavy, aby náležitě vybarvil klíčové události jejího života. A nechal ji poprvé konfrontovat záporáka, čímž naznačil, o co půjde ve druhé části. Tam se už dospělá hrdinka musí svému nepříteli postavit znovu, tentokrát ve snaze definitivně ho zlikvidovat. Bez pomoci jiných to ale zvládne jen těžko. A možná bude muset leccos obětovat. V sázce je totiž život jejího syna.

Pochopitelně jsou zde i rozdíly, které díla obou autorů velmi odlišují. Ať už se jedná o skutečnost, že Joe Hill ve svých knihách neváhá zmínit Kingovu tvorbu a Stephen King to z pochopitelných důvodů nedělá s takovou vervou. Joe je zároveň již od pohledu ovlivněn romány svého otce. A tak, ačkoli NOS4A2 má jisté podobné rysy s tvorbou krále hororu, snaží se její autor o odlišný přístup k námětu. Mnohem víc jej zajímají detaily a úvahy „co kdyby.“ Proto jsou i některé části příběhu o něco stručnější, než by tomu bylo v případě Kinga. Hill totiž potřebuje prostor na jiný úhel pohledu. Například na utrpení mladé hrdinky a její následnou konfrontaci s policií, která se v tomto příběhu nechtěně stává nepřítelem číslo dva.

NOS4A2 možná nepřekvapí zápletkou a závěrem, ale přesto jde o poctivě napsanou knihu, kde má vše své místo a která slibuje jedinečný čtenářský zážitek.

• Joe Hill: NOS4A2
• Beta – Dobrovský, 2019
• Překlad: Adéla Bartlová
• Obálka: Pari Dukovic
• 666 stran