Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v nejbližších dnech bude ve výdejních místech tato provozní doba:
Arrakis Brno: 29.9. zavřeno
Matrix Ostrava: 29.9. zavřeno
Fantasya Praha: 29.9. zavřeno
Děkujeme za pochopení a těšíme se na vaši návštěvu.

KAŽDÝ SI POTŘEBUJE SÁHNOUT NA DNO, ABY VĚDĚL, CO SE MŮŽE STÁT, říká majitel nakladatelství Brokilon, rozhovor s Robertem Pilchem

robert-pilch-promo

Robert Pilch se narodil v roce 1976 v Ostravě. Při studiu na Matičním gymnáziu se sice věnoval divadlu, baskytaře i školnímu časopisu, pracoval s dětmi v Turistickém oddíle mládeže, nakonec však stejně jako jeho rodiče zakotvil u vydávání fantastických knih. Majitel nakladatelství Brokilon, překladatel, redaktor, brankář fotbalového týmu Pevnosti, otec dvou dětí s nádhernými českými jmény Anežka a Přemysl, nejen tím vším je Robert Pilch.

Na Matičním gymnáziu v Ostravě jsi byl jedním ze zakládajících členů divadelního spolku Tajfun, jak se mi v rozhovoru zmínil Jirka Popiolek. Co tě táhlo k tomu zkusit divadlo?
No jo, Jiří a gymnaziální roky. To už je dávno (smích). Ale Jirka se dopustil umělecké zkratky – skutečnost je taková, že jsem do divadelního Tajfunu nepřišel přímo, ale oklikou přes doprovodnou Kapelu snů, za což opět mohla ta moje láska k muzice. Byla to obrovská zkušenost, znamenala první vystupování s muzikou před lidmi i první kontakt s profesionálním nahrávacím studiem. Do divadelního souboru jsem přešel až později, když se zjistilo, že moje do té doby skryté herecké schopnosti v kombinaci s exhibicionismem (který s léty zmizel kdoví kam) přece jen převyšují mé tehdejší muzikantské umění. Bavilo mě obojí. A obojí jsem asi zdědil po mámě, která zamlada dělala jak muziku, tak amatérské divadlo.

Ke knihám jsem se profesně vrhl hned po maturitě

Tajfun_93_02
Pokračovaly tvé umělecké ambice i po gymnáziu nebo ses už tehdy začal obracet profesně ke knihám? Ke knihám jsem se profesně vrhl hned po maturitě, kdy jsem nastoupil do tátova knihkupectví a začal hltat prostředí vydávání, distribuce a prodeje knih už ne jako čtenář, ale jako člověk, který se knihami chce živit. Vlastně to byl první obor, u kterého jsem si dokázal představit, že u něj zůstanu – do té doby jsem moc nevěděl, co dělat, kam chodit do práce. Rodičovské vzory fungují, úplně mě to vzalo, byl jsem ztracen. A tak mě tu máte, milí čtenáři, a jen tak se mě nezbavíte (smích). Umělecké ambice mě opustily až o něco později, někdy do dvaceti jsem ještě příležitostně hrával divadlo s Tajfunem. Poslední, co jsme spolu podnikli, byla rocková opera Jesus Christ Superstar, kde jsem si vystřihl Piláta Pontského – a hraní se zábavovou kapelou. Pak už přišlo stěhování za prací do Prahy, vlastní nakladatelství, překlady knih, rodina… A najednou jsem zjistil, že jsem baskytaru před lety půjčil kamarádovi a nějak jsem si ji zapomněl vyzvednout. Ale loni v létě se ve mně něco hnulo, koupil jsem si novou basu a pilně cvičím. Sice zatím jen pro sebe, ale mám z toho dobrý pocit, takže mě zájemci třeba zase budou mít možnost uvidět na pódiu.

V roce 1999 jsi založil nakladatelství Brokilon a začal vydávat knihy. V tak mladém věku se to zdá jako odvážný a zároveň riskantní krok…
Odvážný a zároveň riskantní krok to byl, však jsem si taky nabil ústa. První dvě knihy docela rychle vydělaly, takže jsem si myslel, že teď už to půjde samo. No, nešlo, skončil jsem s dluhy, které jsem postupně splácel pomalým prodejem zásob a svou prací. Proto Brokilon někdy od roku 2001 až do znovuobnovení v roce 2008 prakticky nefungoval. Jan Patrik Krásný se mi smál, že bych měl firmu přejmenovat na Obrokilon, protože vydávám knihy prakticky ob rok. Ale asi to bylo potřeba, každý si potřebuje sáhnout na dno, aby věděl, co se může stát. Já jsem dopadl ještě relativně dobře. Nakonec jsem i ten milion, co jsem dlužil tiskárnám, překladatelům a dalším, po dlouhých letech splatil.

Červenák Juraj: Dobrodružství kapitána Báthoryho 3 - Ďáblova pevnost

Jan Patrik Krásný se mi smál, že bych měl firmu přejmenovat na Obrokilon, protože vydávám knihy prakticky ob rok

Stála za založením vlastního nakladatelství snaha odpoutat se od rodičů a Leonarda?
S tou snahou odpoutat se od rodičů máš pravdu, šlo o to, že s tátou jsme si sice hodně rozuměli, ale náhled na podnikání jsme měli úplně jiný. Pracovat společně v rodinné firmě by prostě nedělalo dobrotu – a věděli jsme to oba. Taky mi oba rodiče s rozjezdem Brokilonu hodně pomohli a až do tátovy smrti jsme úzce spolupracovali. Nakonec to skončilo tak, že mě vlastní firma živí a v Leonardu funguju coby šéfredaktor. Sedím sice na dvou židlích, ale co se dá dělat, to už je život.

Heteša Petr: Ruská ruleta
Jak s tím souviselo přestěhování do Prahy? To je jednoduché, prostě jsem v Ostravě nesehnal práci, ze které bych mohl žít a splácet svůj neuskutečněný sen vlastního nakladatelství. Poté co jsem se pokoušel protloukat jako manažer barterových obchodů (jedna z největších blbostí, jakou jsem kdy udělal), dealer hluboce zmrazených hotových jídel pro závodní stravování a podobně, jsem pochopil, že takhle to dál nejde. Poslední kapkou pak byly noční směny v Mediaprintu, kde jsem se svou tehdejší přítelkyní (dnes je to má žena, díkybohu) stál u pásu a balil noviny a časopisy pro trafiky. Když přišla nabídka od nakladatelství a knihkupectví Wales, abych k nim nastoupil, váhali jsme s mou drahou polovičkou opravdu jenom chvíli. Byla to tvrdá škola, ale teprve tam jsem zjistil, jak má fungovat nakladatelství, aby se mohlo uživit. Bavilo mě tam pracovat a jsem hodně vděčný za všechno, co jsem ve Walesu zažil a co jsem se naučil. Po šesti letech se ovšem opět stalo to, co se mi stává pravidelně, když jsem v jakémkoli pracovním poměru – začal jsem si myslet, že práci rozumím lépe než můj šéf. Jsem pravděpodobně nejhorším druhem zaměstnance, jakého si zaměstnavatel dokáže představit. Byl čas zvednout kotvy. S rozbušeným srdcem a staženými půlkami jsem se rozhodl reinkarnovat Brokilon. Jak se zatím zdá, nebylo to úplně špatné rozhodnutí, jinak bych teď zase stál někde u pásu (smích).

Jsem pravděpodobně nejhorším druhem zaměstnance, jakého si zaměstnavatel dokáže představit

V čem vězel ten krok s Brokilonem špatným směrem a co děláš jinak pro to, aby se neopakoval?
Prostě jsem si to všechno představoval jako Hurvínek válku. Vážně jsem si myslel, že to půjde samo, že stačí jen dělat knihy nejlépe, jak umím. Ale všichni v téhle branži ti potvrdí, že vyrobit dobře knihu je skoro to nejjednodušší. Musíš ji dostat k zákazníkům, a to za takových podmínek, aby on byl spokojen a tys neprodělala kalhoty. Zní to strašně jednoduše, ale ještě pořád si nemyslím, že bych to zvládal kdovíjak dobře. To balancování mezi kvalitou, objemem produkce, cenou a dalšími věcmi je neustále probíhající proces, a když jenom na chviličku polevíš v pozornosti, už se vezeš. Trochu řemeslo, trochu umění, trochu alchymie a trochu magie. Nevím, které z těch označení je správnější (smích).

Caine Rachel: Prokletý dům
Překládáš knihy zejména z polštiny a slovenštiny. Jak těžké byly začátky? Těžké ani ne, spíš pracné. Polštinu i slovenštinu jsem měl dobře naposlouchanou z televize a ze svého okolí – to víš, severovýchodní provincie – češtinu mám slušnou a na střední jsem měl výuku psaní na stroji. A samozřejmě zafungoval vzor v podobě mého táty, který překládal už před revolucí pro samizdaty. Chvíli trvá, než do toho vklouzneš, ze začátku lezeš do slovníku kvůli každé blbině, navíc tehdy ještě nebyly slovníky elektronické, ale jen tištěné. Takže pohoda – u čtivějších a dobře napsaných textů dokonce relaxuji, protože mě tahle práce opravdu baví. Jinak by asi nebylo možné, aby mi kromě práce v nakladatelství vycházelo ještě šest přeložených knih ročně.

Jako dítě jsem přečetla pár knih ve slovenštině, protože česky nebyly, zajímalo by mne proto, zda si myslíš, že by Češi třeba knihy Juraje Červenáka nekupovali, kdyby i u nás vycházely pouze slovensky?
Pravděpodobně kupovali, ale rozhodně ne tolik, jako když je česky. Pro dnešní mladou generaci už je slovenština opravdu cizí jazyk, neslyší ho ve škole, v televizi, nikde. Když se například dovážel Písek ve větru Saši Pavelkové ve slovenštině, v českých knihkupectvích ležel povětšinou bez zájmu čtenářů. Pak jsme ho ve Walesu vydali česky a byla to poměrně úspěšná kniha. Takže i pro Ďura (ale třeba i pro Dušana Fabiana) je lepší, že vycházejí i česky, prodá se tak více knih. A my nakladatelé jsme tu přece proto, abychom čtenářům zajistili ke čtení maximální komfort, ne?

Těmi překlady ze slovenštiny rozhodně české čtenáře rozmazlujete. Můžeš naťuknout něco z edičního plánu Brokilonu na příští rok?
Vzhledem ke zvednutí DPH o čtyři procenta bych to na příští rok spíš viděl na zákopovou válku, žádný útok. Nic výrazně nového nechystám, chtěl bych hlavně pokračovat v rozjetých věcech. Takže další díly Cainové, Huffové, Ringa, Starfistu… A chtěl bych udělat i nějakého nového Cooka – můj soukromý dluh čtenářům, který se mi nějak nedaří smazat. No, a pak záleží na tom, co a kdy napíšou čeští a slovenští autoři. Už mám avizované dokončené nebo skoro dokončené novinky Petra Heteši, Vladimíra Šlechty, Dušana Fabiana. Rozpracováno mají Ďuro Červenák a Petra Neomillnerová. Neříkám, že se neurodí něco nového, ale tohle je „edičák“ Brokilonu na rok 2012 v kostce.

Papírové knihy budou samozřejmě vycházet dál, budou ale dražší a v nižších nákladech, spíše pro fajnšmekry

Neomillnerová Petra: Žár krve
Knihy z Brokilonu vycházejí i v elektronické podobě. Jak vidíš budoucnost elektronických a papírových knih? Máš čtečku? Elektronické knihy se budou prosazovat čím dál víc, hlavně v oblasti „vlakového“, jednorázového čtiva. Nám nakladatelům se to nemusí líbit, ale buď se přizpůsobíme, nebo po nás přijdou jiní, kteří s tím problém mít nebudou. Papírové knihy budou samozřejmě vycházet dál, budou ale dražší a v nižších nákladech, spíše pro fajnšmekry. V tomto ohledu to dopadne jako s muzikou – lisují se nejen cédéčka, ale i vinyly, a ne málo. My se jen musíme postarat, abychom nedopadli jako vydavatelé hudby, snažit se, aby stahování e-knih za peníze bylo komfortnější, příjemnější a pro čtenáře celkově výhodnější, než hledat na warezech. Čtečku mám už dva roky a používám ji denně, hlavně pro práci. Čtu na ní rukopisy a knihy v polštině, abych věděl, co stojí za to přeložit nebo vydat. A mám tam i pár dalších e-booků čistě pro radost, ovšem jak jsem nedávno zjistil, samé staré „pecky“, které mám i v tištěné verzi v knihovně. Stejně jsem ale žádnou z nich pěkně dlouho neotevřel ani v té čtečce, nějak na to není čas.

„Není na to čas.“ Zbývá ti aspoň chuť něco číst jen tak, aniž bys knihu překládal či redigoval? Co jsi „jen tak“ četl naposledy? Čteš třeba dětem?
Občas ano, ale je to spíše výjimka. A když už, není to beletrie. Docela jsem si oblíbil biografie rockových kapel a muzikantů. Jsou to úžasné příběhy o tom, jak chudí chlapci přišli ke štěstí. Už jich mám doma hromady, kupuju si je v papíru. Když si nějakou další přinesu domů a začnu číst, je to opravdový odpočinek, přestože kvalita redakční práce a někdy i překladu bývá často mnohem horší než v beletrii. „Jen tak“ jsem zrovna dočetl biografii Steva Jobse – pro člověka, který v polovině devadesátých let dělal překlady na Macintoshi Classic, je to povinnost. Kniha je to zajímavá, líbí se mi na ní, že nedělá z Jobse boha. Kdybych měl s takovým člověkem spolupracovat, asi bych ho zabil. A dětem čtu, to se musí. Křemílek a Vochomůrka, Pohádky o mašinkách, Pippi Dlouhá punčocha*… Ale už je s ženou pomaličku začínáme směřovat „k nám“. Dětem se hodně líbí Harry Potter a Přemek je zamilovaný do postavičky R2D2, kterou si přinesl z McDonalda. Okamžitě jsem do něj nahustil první dvě epizody *Hvězdných válek. Příležitosti by se přece měly využívat.

13. ledna 2012, Renata Heitelová

Diskuze k článku

Ad KAŽDÝ SI POTŘEBUJE SÁHNOUT NA DNO, ABY VĚDĚL, CO SE MŮŽE STÁT, říká majitel nakladatelství Brokilon
blr - 13. 01. 2012 10:07

Dobrý den, díky za rozhovor. Člověk se dozví zajímavé informace. A Robertovi přeji, aby se mu s Brokilonem dařilo. V dnešní době začíná být vydávání knih pomalu kuriozita, takže jsem rád, že jsou tady pořád lidé jako on. Hezký den
RE: Ad KAŽDÝ SI POTŘEBUJE SÁHNOUT NA DNO, ABY VĚDĚL, CO SE MŮŽE STÁT, říká majitel nakladatelství Brokilon
Robert Pilch - 14. 01. 2012 14:39

Díky za příjemný vzkaz a za podporu. :) Obzvlášť v dnešní době to potěší. :)
Příjemný rozhovor. Snad budou i další. Knihy Brok...
Apu - 19. 01. 2012 20:10

Příjemný rozhovor. Snad budou i další. Knihy Brokilonu sice nekupuji, ale přeji hodně prodaných knih!

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).