Sebevětší technický vývoj nezaručuje přímou linku do ráje. Zásadní otázky se vždycky stočí zpět k jedinci, společnosti a smyslu jejich bytí. Peter F. Hamilton uzavírá další trilogii z vesmíru Společenství ve velkém stylu.

V trilogii Prázdnota nenabídl Hamilton žádného velkého vnějšího nepřítele, s nímž by bylo třeba svést válku o přežití lidského druhu, jako tomu bylo v předchozí sáze z vesmíru Společenství. Pokud tedy nepočítáme onu titulní Prázdnotu a její rozpínání, hrozící pohltit celou galaxii, ale to není nepřítel v tom pravém, resp. vojenském, slova smyslu. Ne, tentokrát si lidstvo a jeho jednotlivé frakce vystačili dočista sami. Na pozadí akčních scén a vesmírných bitev se novou trilogií jako nit proplétají otázky, kam jako lidstvo směřujeme, v čem tkví vlastně jádro lidství a kolik svých slupek můžeme odhodit, abychom si ho ještě udrželi a jestli bychom to vůbec měli dělat…

Trilogie Prázdnota nabídla také velmi zajímavé stylistické cvičení ve formě rozdělení příběhu na dva – klasická space opera na jedné straně se tu střídá s kapitolami ve stylu steampunkové fantasy z tajemného světa za hranicí oné záhadné Prázdnoty, kterou v podstatě nelze proniknout. Život hlavního hrdiny této části je s vnějším vesmírem sdílen formou určitých prorockých snů, nicméně to je minimálně během prvních dvou svazků jediné, spíše symbolické, pojítko mezi oběma částmi. Ve třetím, závěrečném, díle se tak s přibývajícími stránkami můžete právem ptát: chystá se vůbec autor dvě oddělené příběhové linky propojit? Odpovědí je, že samozřejmě ano – není až takový sadista – ale opravdu až v samotném závěru a vlastně jen tak trochu.

To ale ničemu nevadí, právě tahle „steampunková“ část je nejen skvělým ozvláštněním, ale hlavně i v rámci jejího žánru jde o skvělý příběh, který by byla radost číst i samostatně. Kombinace s tradičně osvědčeným Hamiltonovým Společenstvím je opravdu lahodná. V závěrečném díle trilogie se postupně zvyšují sázky, vykládají karty na stůl, zatímco spousta jich zůstává do poslední chvíle skryta… jak už to tak v závěrečných dílech bývá a Hamilton to vše podává s naprostou řemeslnou zručností.

Zajímavější než samotný děj jsou ale vlastně otázky, které prostředí románu pokládá. Autor vykresluje několik možných cest lidského vývoje, které v knize koexistují, a čtenář se tak může probírat klady i zápory jednotlivých možností. Lákal by vás třeba život mnohočetného – člověka s jedním vědomím sdíleným mnohými těly? Nebo postfyzického – doslova ducha ve stroji? A co odpověď jedné skupiny mimozemšťanů, kteří se dobrovolně vzdali veškerých technologií svého druhu a zcela svázali svůj osud s osudem své planety?

Úkolem kvalitní sci-fi je klást provokativní otázky, přinutit nás přemýšlet nad tím, co sami děláme, a zda tak činíme ve směru, kterým bychom sami chtěli, aby se naše společnost ubírala. Hamiltonovi se to v tomto díle daří na výbornou.

Do vesmíru Společenství se i po téhle návštěvě velmi rádi vrátíme, a protože z prozatím napsaných románů zbývá česky vydat ještě jednu dilogii a samostatný román, s nadějí se obracíme k branám nakladatelství Planeta9 a věříme, že mnozí čtenáři s námi.

• Peter F. Hamilton: Evoluce (Prázdnota 03)
• Planeta9, 2022
• Překlad: Martin Královec
• 676 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)