Příchod třetího dílu cyklu Zrcadlo provázela poměrně vysoká očekávání. První díl přinesl spoustu zajímavých nápadů a druhý k nim přidal ještě slušnou porci humoru. Bohužel, očekávání zůstala nenaplněna a převážilo hořké zklamání.

Chvastovzácný sok navazuje svým dějem na předešlé díly cyklu. V hlavní roli je opět ponorka přestavěná díky pozemským vědeckým objevům spojeným s neznámou mimozemskou technologií na kosmickou loď. Na její palubě se nachází posádka složená z veteránů předchozí vesmírné mise společně s nováčky, příslušníkem rasy Adarů a lingvistickou specialistkou. Děj knihy začíná vysláním SER Vorpalového meče (což je oficiální název ponorky – vesmírné lodi) na záchrannou misi na jednu z lidských výzkumných stanic, která se zničehonic přestala ozývat.

Prvotní zápletka, ač klišovitá, tedy nevypadá vůbec špatně. Bohužel pro čtenáře se nekoná žádné pobíhání po opuštěných vesmírných stanicích á la Vetřelci, neboť téměř celá základna je srovnána se zemí. Během mise se však Vorpalovému meči podaří narazit na pozůstatky dvou vesmírných plavidel, ze kterých se podaří zachránit tři příslušníky zcela neznámé rasy a následně se spojit s jejich poškozeným hvězdoletem. A právě tato událost zasadí hřebík do rakve celé knihy.

Čtenáři znalí předchozích dílů si jistě živě pamatují, jak nepřátelská mimozemská rasa Dreen po první neúspěšné invazní vlně vyslala na Zemi své otroky Mree, kteří měli za úkol spřátelit se s lidmi a následně je zradit a napomoci tak invazi. Takže pro posádku (jejíž členové byli většinou účastníky této zrady), po krátkých komunikačních problémech a jedné týmové poradě velení, vůbec není zatěžko uvěřit, že jejich noví mimozemští přátelé jsou mírumilovní a nemají žádné postranní úmysly. Celá nemyslnost této situace je ještě podtržena tím, že lidé zůstávají o několik desítek generací technologicky zaostalejší a mají nepoškozenou loď s neznámým a technologicky velice zajímavým pohonem, která by se mimozemšťanům v dané situaci náramně hodila.

Kam se ztratilo vše dobré

Pokud se čtenář dokáže přenést přes předchozí logickou šarádu, je zde ještě několik dalších věcí, nad kterými se případný čtenář dozajista pozastaví. Předchozí díly přinesly kopu invence, ať již ve formě mimozemských druhů života, či různých vědeckých objevů. V Chvastovzácném sokovi se však zdá, že autorům knihy došel dech, a tak se lidé dočkají pouze jedné nové mimozemské rasy, která však kromě dialogů mezi oběma velitelskými můstky nedostane příliš prostoru k seberealizaci.

Dojde i na několik málo nových vědeckých „udělátek“, jejichž princip fungování je čtenáři dopodrobna vysvětlen. Opět tedy přichází na řadu spousta odborných termínů z kurzů vesmírné fyziky pro pokročilé studenty MATFYZU – oproti předchozím dílům ovšem podobných pasáží značně ubylo, a tak je kniha mnohem čitelnější. V závěru románu měli John Ringo a Travis S. Taylor šanci napravit si reputaci, protože nechali proniknout mariňáky do jedné z vesmírných lodí úhlavního nepřítel Dreen. Naložili s ní opravdu hanebně, neboť na čtenáře nečeká vůbec nic nového a pouze jedno drobné a nikterak šokující překvapení.

Autoři v pěti bodech

• John Ringo se narodil v roce 1963. V mládí s rodinou hodně cestoval – pobýval v celkem 23 zemích. Po dokončení střední školy (v roce 1981) se stal členem U. S. ARMY, kde vystudoval biologii.
• Travis Shane Taylor se narodil v roce 1968. Pracoval pro Ministerstvo obrany a NASA.
• Zatímco Taylor publikoval spíše vědecké práce, Ringo je především spisovatelem sci-fi a držitelem několika ocenění New York Times Bestseller.
• Série Zrcadlo (v originále Looking Glass, zvaná taktéž Voyage of Space Bubble) má čtyři díly a vycházela v angličtině od roku 2005 do roku 2008.
• Názvy všech knih si spisovatelé vypůjčili z básně „Jabberwocky“ (v češtině vyšlo jako Žvahlav, Tlachapoud nebo Hromoplkie) od Lewise Carolla.

Navázat se nepodařilo ani na humor minulých knih. Opět se dá hovořit o nevyužitém potenciálu, neboť se zde najde několik úsměvných situací, které však autoři dále nerozvádí. Vyznění knihy tak působí dost suše, neboť akční sekvence nepůsobí jako nikterak strhující ani světoborně napsané, dialogy také nemají přílišný náboj a občasné prošpikování knihy vědeckou pasáží nebo úsměvným momentem celé vyznění ani v nejmenším nezachrání. Pár slibných momentů se najde, ale bohužel, tyto záblesky se velmi rychle utopí v celkové šedi.

Jako poslední šance, jak celou knihu posunout alespoň mírně nad průměr, zbývají postavy. Těch je na akční sci-fi až pohříchu mnoho a většina z nich nemá po celou dobu hlubší význam. Čtenář se hodně těžko ztotožní s kýmkoli – částečně i proto, že Chvastovzácný sok zběsile skáče z hrdiny na hrdinu, a tak nemá žádný z nich příliš prostoru ukázat svůj charakter.

Pokud jste přečetli předchozí díly, budete zklamáni – vše dobré se omezilo na nezbytné minimum a následné vykrádání sebe samých se autorům vůbec nepodařilo. Jedinou šancí je chápat Chvastovzácného soka jako nádech před vyvrcholením celého cyklu Zrcadlo (děj třetího dílu nenápadně naznačuje, že by se mohla konat epická bitva o záchranu matičky Země v mnohem masivnějším měřítku než v prvním dílu). Anebo se dá začít číst cyklus od třetího dílu bez znalosti těch předchozích.

• John Ringo, Travis S. Taylor: Chvastovzácný sok (Zrcadlo 3)
• Brokilon, 2012
• překlad: Robert Čapek
• obálka: Kurt Miller
• 451 stran, 328 Kč (v e-shopu Fantasye již za 295 Kč)