JFK 13, Dámská hra, Miroslav Žamboch
 |
Třináctka není pro většinu z nás právě nejoblíbenějším číslem, a proto se jí snažíme vyhýbat. Existují však situace, kdy prostě musí jít pověrčivost stranou. A třináctý díl dobrodružné série Agent JFK k nim beze vší pochyby patří. Obzvláště když se právě u tohoto dílu pera (či spíše klávesnice počítače) chopil jeden z otců celého projektu – sám Mirek Žamboch. A neměl přitom vůbec lehkou výchozí pozici, měl totiž svým textem navázat na výborně rozehranou partii, kterou připravil Tom Němec v předchozím JFK 12 – Stín legendy.
Mirek přijal hozenou rukavici s noblesou a grácií, nelehkého úkolu se však zhostil poněkud překvapujícím, ale o to zajímavějším způsobem. Zapomeňte tedy na pokračování Johnových eskapád, tentokráte přímo v centru dění na hi-tech alternativě Země, a na případné hledání pravdy o formuli rušící Maurbyho efekt. Nic z toho není na programu dne. Ostatně už sám podtitul toho dost naznačuje. JFK 13 je totiž skutečně Dámskou hrou. A jeho hlavní protagonistkou není nikdo jiný než femme fatalle celé série – Její milost komtesa Andrea de Villefort.
Tu samozřejmě pravidelní čtenáři JFKček dobře znají. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, myslí si, že ji dobře znají. V předchozích knihách se jim většinou prezentovala jako atraktivní a sebevědomá žena, která se o sebe umí postarat a nikdy neztrácí hlavu. Excelentně přitom využívá všech „zbraní“, jež jí příroda nadělila, nemalou inteligencí počínaje a příslovečným sex-appealem konče. Navíc pro Agenturu dělá už nějaký ten pátek, takže má za sebou desítky nebezpečných misí. Jenže to je jen jedna z tváří komtesy de Villefort. Tato zdánlivě křehká žena plná francouzského šarmu v sobě totiž skrývá i mnohem temnější já. Stačí jen okamžik, a místo něžné sexbomby je tu děs vzbuzující, necitelný, dokonalý válečný stroj, pod jehož pohledem se většině mužů rozklepou kolena a nadělají si do kalhot.
A zdá se, že právě nastal čas, aby tuto drsnější a temnější Andreu de Villefort poznali na vlastní kůži i její protivníci. V Agentuře totiž zuří nelítostný boj o moc. Jistá skupina se stále nevybíravějšími a brutálnějšími způsoby snaží ochromit činnost divize majora Bytewské. Jedním z pěšáků v této hře se stal i její přítel John Francis Kovář. To se ovšem Andree vůbec nelíbí. Takže se rozhodne pátrat na vlastní pěst a kupodivu zjišťuje spousty překvapivých skutečností. To zase není po chuti oněm tajemným manipulátorům, kteří tak rádi tahají za nitky někde v pozadí. Z komtesy se tedy logicky rázem stává nový cíl – je třeba ji zdiskreditovat a případně i zlikvidovat. Jenže ti blázni vůbec netuší, proti komu stojí…
Žambochova Dámská hra je přímo našlapaná akcí. Tu ještě podtrhuje přímočaře vedený děj, který povětšinou sleduje počínání hlavní hrdinky. A že je opravdu na co se dívat. Komtesa de Villefort tu kráčí coby novodobá bohyně pomsty s obnaženým mečem v ruce a za ní zůstávají jen mrtví, zmrzačení a kaluže krve. Zdařile jí přitom sekunduje další žena – agentka Kristýna Rustová. Tam, kde Andrea využívá léta zkušeností a praxe, kontruje Kristýna nadšením pro správnou věc a přirozenou učenlivostí. Osudy obou žen se různě proplétají, přičemž jedno z hlavních pojítek tvoří nepřítomný John Francis Kovář.
Jak vidno, „záporáci“ to s jeho přáteli nemají vůbec jednoduché. Ovšem to, co jim schází na kvalitě borců, bez problémů dohánějí kvantitou. Iniciátoři téhle důmyslné šarády mají skutečně dlouhé prsty, takže se to na té „špatné“ straně přímo hemží elitně vycvičenými jednotkami i výplody nejmodernější techniky. A protože jsou to pro ně jen nahraditelné figurky, nijak se neohlížejí na ztráty na životech. Jen když bude úkol splněn. Zdá se tedy, že přes všechnu odvahu, invenci a zuřivost bude dříve nebo později osud komtesy de Villefort zpečetěn…
Zběsilá akce, bitky a přestřelky ovšem nejsou jediným zaklínadlem tohoto textu. A to i přesto, že výrazně ovlivňují jeho podobu. Nechybí tu ale ani něco pátrání vedeného ve stylu tajných agentů či soukromých oček nebo občasné, ale o to vítanější exkurze do minulosti hlavní hrdinky, a to včetně jejího docela rozmanitého života milostného. Nakonec ale vše směřuje k finálnímu střetnutí, kde Žamboch pustil svou fantazii z řetězu a zavedl tak hrdinky do velkolepého střetnutí, které si v ničem nezadá se slavnými bitvami minulosti.
JFK 13 je svěží a svižně napsaný příběh, který se stává příjemným osvěžením celého cyklu. A to i přesto, že se tam samotný John Francis Kovář nevyskytuje. Navíc má tento díl exkluzivitu speciálního vydání. Je mnohem rozsáhlejší, což autorovi umožnilo více se rozmáchnout. Jako bonus pak působí černobílé ilustrace Petra Vyorala, jež svou podobou ladí s atmosférou příběhu. To vše je vykompenzováno zvýšenou cenou knihy.
Celkově ale musím přiznat, že dát navíc těch pár korun se určitě vyplatí. Žamboch totiž v Dámské hře předkládá excelentní a plnotučný akční román, kde se nemusel neustále tolik starat o to, aby se vešel do stanoveného limitu stran. Jsem zvědavý, jak si poradí s JFK 14, Hrou gentlemanů. Ta se ale bohužel objeví až v lednu.
- Miroslav Žamboch: JFK 13 – Dámská hra
- obálka: Marek Hlavatý
- vydal: Triton + EF, Praha 2007
- 236 stran / 189 Kč
