Je těžké být bohem je sci-fi, která připomíná fantasy. Jak typické pro bratry Strugacké, Bratři Strugačtí: Je těžké být bohem
 |
Středověk, to byla doba veskrze krutá a nelítostná. Naštěstí je už za námi! Co když to ale není tak docela pravda?
Jen málo lidí si užívá příběhy s myšlenkou, příběhy, jež mají pointu, a které mohou člověku nabídnout něco víc, než jenom ukrácení dlouhé chvíle. Přesto se najdou spisovatelé, kteří se odhodlají, prásknou do svého pomyslného vnitřního stolu a zvolají: „Tak to tedy ne, přátelé! Tyhle braky já číst nebudu! A když nikdo nenapíše nic kloudného, napíšu si to sám!“
Román Je těžké být bohem je výplodem právě takového pomyslného bouchnutí. A hned dvojího. Jednak se v samém srdci děje ukrývá antikomunistická myšlenka (třídní rozdíly, hon na inteligenci, absence náboženského zápalu ve středověkém království, „tupé stádo lidí“ nebo jeden zbabělý diktátor), tolik typická pro tvorbu bratří Strugackých. A jednak skýtá kniha celou řadu propracovaných postav od dona Rumaty, hlavního protagonisty, který je ve skutečnosti velice inteligentního vědec ze Země, přes barona Pampy, zvláštního člověka, jež by se nebál prosadit svoje přesvědčení, ani kdyby visel hlavou dolů v podzemním žaláři, až po dona Rebu. Ten představuje hlavní zápornou postavu, která se však nakonec ukáže jako vnitřně nesmírně slabá a nevyrovnaná.
Všechny zmíněné postavy mají své klady i zápory, nicméně hlavní z nich, don Rumata je nejdokonaleji vykreslený. Přestože je mezi středověkým lidem takřka Bohem, nemůže si ani zdaleka dělat, co chce. Umí mistrovsky zacházet s meči, ale nemůže nikoho zabít. Mohl by dona Rebu zničit jediným zmáčknutím tlačítka, ale ví, že bez něj by se město neobešlo, rozpoutaly by se chaos a nerovnováha. Ke všemu zná příběhy jiných vědců, kteří zneužili svého postavení a pokoušeli se předběhnout přirozený vývoj událostí. Pochybuje o svém poslání, o všem, co doposud dokázal, ale ví, že musí pokračovat za každou cenu a neohlížet se. Protože kdyby to udělal, zešílel by.
Zároveň se don Rumata zamiloval do chytré, mírumilovné dívky, jež se v Atamanském království narodila a na první pohled do něj nezapadá. Hlavním cílem, jež si don Rumata předsevzal, je zachraňovat inteligenci, která se dostala na černou listinu dona Reby a jeho šedých plášťů. Ti jsou v tamějším světě více než obávaní, a to nejen prostým lidem (zjevná podobnost s KGB). Vůbec prostředí, ve kterém se všechny postavy prohybují je z historického hlediska skvěle zvládnuto. Jak popisy ulic a uliček, domů, mučíren, tak chování všech společenských tříd zcela odpovídají klimatu a náladě feudalismu.
Bratři Strugačtí v pěti bodech
- Arkadij je přibližně o 8 let starší, než Boris.
- Boris zůstal s matkou v Leningradě, když byl obléhán Němci.
- Arkadij zemřel roku 1991, ale jeho bratr Boris dál pokračoval v psaní. Nakonec podlehl kombinaci zápalu plic a rakoviny krve 19. 11. 2012.
- Arkadij napsal svou první povídku Popel Bikini roku 1956 ve spolupráci s L. Petrovem.
- Jsou jedni ze zakladatelů moderní sci-fi.
Dalším pilířem knihy je vedle výborné psychologie postav myšlenka. Tedy, lépe řečeno, Myšlenka. Čtenář se během čtení nemůže přestat ptát sám sebe: Co bych udělal já? Proč don Rumata udělal zrovna tohle a rovnou toho hajzla nezabil? Co tam najednou dělá tahle postava? Bratři Strugačtí nechávají všechny možnosti otevřené, a přesto vedou čtenáře k jedinému cíli – k pochopení. Pozvolnému, nenápadnému, ale nakonec zcela zjevnému.
Čtenář si však nemůže myslet, že svého pochopení dosáhne snadno (i když tento román patří mezi ty méně složité). Bratři Strugačtí odkrývají pravdu jen velmi pozvolna, jako když pára uniká zpod pokličky. S každou další scénou se čtenář dozví kousíček pravdy, ale teprve blízko konce je schopen si jednotlivé střípky poskládat do konečného celku. V žádném případě však nelze říci, že by bratři neměli žádný smysl pro humor. Naopak. Celý příběh provází skvěle umístěná satira dodávající mu zvláštní strugatskou jiskru.
Jen člověk z kamene by navíc neuronil slzu nad závěrem románu. Je stejně nečekaný jako hrůzný, přesně tak, jak to bratři umí. Kdo nebude jen prázdně hltat slova a raději se nad knihou zamyslí, aby v ní našel kus vnitřní pravdy, s ní bude nadmíru spokojen. A nejen s ní – se všemi knihami bratří Strugackých.
- Bratři Strugačtí: Je těžké být bohem
- Triton, 2013
- překlad: Jaroslav Piskáček
- obálka: Martin Zhouf
- 234 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 260 Kč)
