Jak vypadali duchové minulého století? To prozradí Henry James ve Strašidelných příbězích, Henry James: Strašidelné příběhy
 |
Duchové nás již od pradávna děsí a málokdo ví proč. Většinou nic nedělají, nemluví, pouze jsou nám na očích. Jen my sami víme, proč z nich máme strach. Jsou to naše vlastnosti a skutky, které poodkrývají tenkou zástěnu mezi naším a jejich světem.
Název knihy Strašidelné příběhy může být lehce zavádějící, neboť vystrašeně se při čtení cítit nikdo nebude, i když duchů a nadpřirozených jevů v ní lze potkat dost. Jamese Henryho od naší doby dělí téměř sto let a strach z mystéria se proto posunul o kus jinam, přesto je autor schopen nabídnout zajímavé čtení.
Hrdinové jednotlivých povídek se setkávají s duchy v nejrozličnějších a originálních situacích, takže se nekonají žádné uječené slečny, které při setkání omdlévají. Naopak téměř každý ústřední charakter přistupuje ke svému strašidlu s notnou dávkou zvědavosti, jako například mladý student teologie v povídce Nájemné od ducha. Ten při svých toulkách objeví záhadný dům, který se nedá neoznačit za strašidelný, což studovaný mladík plný zdravé zvědavosti nemůže nechat být na pokoji. Nájemné od ducha je jedinou klasickou duchařskou povídkou a zároveň je to jediná chvíle, kdy se člověku srdce roztluče rychleji a pot polije záda. Chvíle pátrání i konfrontace s tajemnem si perfektně drží atmosféru až do zajímavého finálního zvratu.
Sir Edmund Orme předkládá pohled na útrpný život s duchem, který trestá starou lady za skutky minulosti. Postava gentlemanského přízraku jisto jistě čtenáře učaruje, i když v celé povídce pouze jen stojí a mlčí. To je také nejsilnější stránka Henryho Jamese – duchové mohou pouze stát, a přesto je postavám i čtenáři jasné, že z nich má vycházet strach. Ač se celá povídka odehrává na zdánlivě idylických slunných místech, vytváří pocit pravého mystéria. Každým slovem čtenář víc a víc pociťuje tíhu této kletby.
James Henry v pěti bodech
- Henry James narozen roku 1843 v New Yorku a zemřel roku 1916 v Londýně.
- Na protest proti otálení USA se vstupem do 1. světové války získal roku 1915 britské občanství.
- Napsal okolo sta povídek. První povídku Tragédie omyluvydal anonnymně.
- Píše o lidech ze všech společenských vrstev a jejich psychologií.
- Mimo jiné se proslavil hororovým duchařským příběhem Utažení šroubu.
Dvojník nebo přízrak? Takovou otázku si klade hrdina komorní povídky Soukromý život. Na venkovském panství se tu sešla společnost šviháckých pánů a noblesních dam. Jen někteří nejsou takoví, jací se zdají být. Staré sídlo, bouře, záhadné postavy i zmizení, to vše vytváří dojem, že by se mohl konečně objevit vytoužený strach. Ten je bohužel zatlačen zpět silně filozofickým pojetím. Když čtenář nebude k Soukromému životu přistupovat jako hororové povídce, na kterou si od začátku nehraje, bude spokojen. V opačném případě ji označí za Achillovu patu celé sbírky.
Hned na to si však čtenář může spravit chuť nejbrilantnějším příběhem celé knihy nazvaným Přátelé přátel. Dva lidé, kteří kdysi dávno spatřili duchy, se spolu touží setkat, ale osud je nenechá. Navzdory tomu vzniká hluboké pouto, a když se k tomu přidá milostný trojúhelník, čtenář začne hltat každé slovo. Průběh povídky je po chvíli lehce odhadnutelný, přesto nezačne nudit díky perfektně zvoleným postavám, uvěřitelným dialogům a neotřelému nápadu. Je to důkaz, jak se dá napsat duchařská povídka bez duchů a temnoty, která přesto zamrazí, neboť se v postavách a jejich situaci najde čtenář sám.
Třetí osoba vypráví spíše vtipnou duchařskou povídku než horor. Dvě staré panny a jeden oběšenec-duch se rovná sérii vzrůstající žárlivosti, nevraživosti a lehce komickým situacím, které ale brzy upadnou do jámy zapomnění. Vše pozitivní zatratí až příliš nevýrazné vyvrcholení a happy end, který vyvolává maximálně otrávení čtenáře nad promarněnou šancí.
Knihu uzavírá Veselé nároží, po jehož pár prvních stránkách je čtenář nadšen, neboť se tu konečně objevují náznaky temného tajemství, strachu a přízraků našeho nitra. Návrat do rodného domu, kde straší pouze majitelova minulost, představuje krásný psychologický až filozofický hororem, který končí sice šťastně, ale zanechává úzkostný pocit, který zůstane ještě dlouhou dobu přítomen. Povídku ocení spíše starší čtenářstvo, neboť mladší nemusí chápat onu posedlost ztracenými příležitostmi.
Strašidelné příběhy opravdu nejsou povídky, po kterých neusnete. Na počátku většiny povídek může čtenář marně hledat něco nadpřirozeného a strašidelného, aby přišly poslední stránky a mohl si říct jednoduché „wow“ a zatleskat nad dalším originálním duchem. I archetypy hlavních postav se neopakují, ač k prvním setkáním s duchy vždy přistupují s příliš chladnou hlavou. Přes absenci strachu nabízí kniha velice pěkné čtení, které si plyne svým pomalým rozjímavým tempem. Strašidelné příběhy potěší každého, kdo hledá zamyšlení nad psychologií postav i filozofickými otázkami spojenými s životem s duchem.
- Henry James: Strašidelné příběhy
- Albatros, 2012
- překlad: Stanislava Menšíková
- obálka: Ladislava Gažiová
- 288 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)
