Jak vycpat zvíře i realitu, to poradí Jaroslaw Grzedowicz, Jaroslaw Grzedowicz: Vycpávač zvířat
 |
Polského spisovatele Jaroslawa Grzedowicze v Česku známe především díky tetralogii Pán ledové zahrady. I tam už bylo poznat, že jde o velmi kvalitního vypsaného autora, a melancholický samostatný román Popel a prach tento dojem jen podpořil. Nově přeložená povídková sbírka dokazuje, že si je Grzedowicz ale jistý i v povídkovém rozsahu.
Sbírku Vycpávač zvířat tvoří na střídačku krátké mikropovídky v řádu dvou tří stránek a dlouhé povídky až novely o tuctech stran. Jak sám autor přiznává, všechny vznikaly v průběhu let na objednávky editorů různých antologií a sborníků a dát je všechny dohromady mu dávalo smysl. „Něco jako posadit u jednoho stolu rodinu, která je rozvátá do všech stran,“ říká v doslovu.
Jaroslav Grzedowicz v pěti bodech
- Jaroslav Grzedowicz se narodil 3. května 1965 v polské Wroclavi.
- První povídku publikoval v roce 1982, postupně se však místo psaní věnoval literárnímu magazínu Fénix, který spoluzaložil a kde se postupně dostal až na pozici šéfredaktora.
- Proslavil se zejména čtyřdílnou sérií Pán ledové zahrady, kromě této série také vydal román Popel a prach a povídkové sborníky Kniha podzimních démonů a Vycpávač zvířat, do kterých shrnul většinu svých děl kratšího rozsahu.
- O tom, že je Grzedowicz skutečnou „hvězdou“ svědčí i tři nejprestižnější ocenění – Ceny Janusze A. Zajdela. První získal za Pána ledové zahrady I, další za povídku Vlčí vánice (která je obsažena i ve Vycpávači zvířat!) a třetí za román Popel a prach.
- Grzedowicz se v současné době věnuje novinařině a překladům (zejména komiksy o Usagi Yojimbovi, Batmanovi a také překlady počítačových her). Jeho manželkou je další polská spisovatelka fantasy – Maja Lidia Kossakowska.
Jako u každé rodiny se tu ale sešli dost rozdílní jednotlivci. Krátké texty jsou povětšinou jen hříčky, které autor (opět dle svých tvrzení) často vyplodil za večer, protože věděl, že druhý den musí text odevzdat. I přestože je ale v mnoha z nich poznat silný tah na pointu, dost často pobaví – jako například debata několika mužů o Nutné sebeobraně, spiritistický Koníček tety Konstancie nebo vánočně laděný Třetí Mikuláš. I tak je ale u některých jasné, především u titulního Vycpávače zvířat, že kdyby na ně autor neměl daný rozsah a nemusel je utnout zkrátka, mohly by z nich být zajímavé náměty na delší povídky či dokonce romány.
Mezi burany a hodináři
Právě v delších textech totiž Grzedowicz dokáže skutečně rozvinout své umění – pořádně prokreslit postavy, vybudovat hutnou atmosféru a příběh, který nepustí. A to navzdory tomu, že občas pracuje třeba jen se dvěma postavami jako v povídce Buran vane z druhé strany.
Tam totiž dva cizí lidé uprostřed nehostinné sibiřské pustiny, zjistí, že zřejmě pocházejí z jiných planet. Ten první totiž žije ve světě, kde Rusku v polovině 20. století vládne kapitalismus, ten druhý v zemi Lenina a Stalina. Přesto na sebe civí zpoza opačných stran kuchyňského stolu, zatímco za okny pronajaté chaty duní sibiřský vítr. U takových příběhů autor čtenáře nejen donutí, aby otáčel stránku za stránkou, ale často i úspěšně mate, takže jeden až do konce neví, jak (nebo jestli vůbec) to dopadne. Ještě víc než u Burana je to vidět na textu Hodinář a lovec motýlů, zdánlivě chaoticky vyprávěných mini-příbězích o zhoubném vlivu technologie cestování časem na naši realitu.
Nakonec ovšem všechny příběhy nějak dopadnou. A často vám to vyrazí dech, protože pointami neoplývají jen Grzedowicovy mikro-povídky.
Proti socialismu, proti konzumu
Důležitým poznávacím znakem prózy tohoto Poláka jsou společně s řemeslným umem také zajímavé motivy, které často tíhnou k důležitým filozofickým otázkám – ovšem bez toho, aby texty nudily. Grzedowicz to totiž rád osolí všem skupinám svého čtenářstva, ať už to jsou pravičáci či levičáci a žene je k tomu, aby si odpovídaly na drsné otázky lidské existence.
Obsah sbírky Vycpávač zvířat
- Koníček tety Konstancie
- Hodinář a lovec motýlů
- Odměna
- Buran vane z druhé strany
- Nutná sebeobrana
- Loisettin polibek
- Speciality východní kuchyně
- Farewell Blues
- Benátský masopust
- Vycpávač zvířat
- Víkend ve Spezeku
- Třetí Mikuláš
- Vlčí vánice
Vezměte si třeba povídku Víkend ve Spezeku. Autor tu Evropu rozdělil na dvě poloviny, kde Západ ovládají „rozumní“ demokraté a kapitalisté, zatímco Východu vládne tvrdou rukou socialismus, kde jsou si všichni rovni, kde ženy mohou a musí zastávat stejné role jako muži, kde je homofobie zločinem a kde se za znečišťování životního prostředí trestá. Autor tu jednoduše sebral některé více či méně radikální skupiny moderní globalizované společnosti a nechal je vařit v jednom kotli, aby na povrch vyplavaly všechny jejich potichu pronášené pravdy. A zároveň se ptá – skutečně jsou ti „rozumní“ Západní demokraté, kapitalisté, (alespoň v porovnání s Východem) homofobové a environmentální prasata v něčem lepší?
Příběh o dobrém spisovateli
Hloubavá a melancholická nálada, kterou autorovy neúprosné nevyslovené otázky podtrhují, se nese celou sbírkou – koneckonců název Vycpávač zvířat autor nevybral bezcílně. Přesto si mohou knihu vychutnat i ti, kterým nikdy o myšlenkový přesah nešlo. Nakonec totiž jde jen o jedno – jestli je Jaroslaw Grzedowicz dobrý spisovatel. A to on je, v románech, stejně jako v povídkách.
- Jaroslav Grzedowicz: Vycpávač zvířat
- Triton, 2014
- Obálka: Elena Moiseeva
- Překlad: Robert Pilch
- 352 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
