Dalibora Váchu znají čtenáři především jako autora faktografických knih o československých legiích a dalších tématech z našich dějin, občas si ale odskočí napsat i nějaký ten historický román či dokonce fantastiku – tak jak to dokázal s postapo románem Nikam či sbírkou Jizvák Jim a další noční můry. Novinka Šedá je jeho výlet do světa alternativní historie, kde se v 90. letech honí bývalá StB s občany nadanými nadpřirozenými schopnostmi.

Píšou se 90. léta, ale tak trochu jinak, než jak si pamatujeme. Jakási revoluce sice proběhla a prezidentem je skutečně Václav Havel, federální Česko-Slovensko však existuje nadále (včetně té pomlčky v názvu) a stejně tak i Sovětský svaz. Dalibor Vácha ale ve své alternativní historii šel ještě dál a na území jižních Čech umístil podivnou zónu, z níž prosakuje neznámá matérie zvaná Šedá.

O ní se neví vlastně vůbec nic, ale předpokládá se, že se díky ní v této oblasti rodí více lidí s nadpřirozenými schopnostmi. Telekinezí, pyrokinezí, čtením myšlenek a ovlivňováním cizích myslí, jen si vyberte. A taková je i mladá Jenovéfa, jen s tím rozdílem, že jí v hlavě panuje zmatek a zpočátku ani neví, že takové schopnosti vlastně má a že kdysi dávno už je ostatně použila. Tedy neví to do chvíle, než ji a její rodiče někdo vypátrá.

Autor, který se nemohl rozhodnout

Váchův nový román Šedá mistrně mate své čtenáře. Obálka slibuje akční superhrdinský příběh, mladá hlavní hrdinka nějakou coming-of-age story pro dospívající publikum, prostředí alternativní historie 90. let zajímavý náhled do našich nedávných dějin a nadpřirozený prvek šedé matérie zase nějakou pozoruhodnou vnitřní mechaniku autorova fiktivního světa. Výsledek je bohužel směsicí všech výše zmíněných postupů, které autor průběžně bere a zase odkládá tak, jak se mu to hodí.

Zatímco prvních sto stran ubíhá šnečím tempem a hlavní hrdinka si tu osahává své schopnosti a vlastní minulost, pozdější fáze příběhu gradují a slibují třeskutou akci. To je fajn, protože román tak má po úvodní pomalé pasáži stoupající tendenci čtivosti a čtenáři si užijí pořádného napětí, Vácha tím však zároveň dokazuje, že mu o veskrze zajímavé propriety jeho světa a příběhu vlastně nešlo a hlavním je pro něj pouze řízná akce. Například hlavní postavy, jejichž pozadí autor buduje v rozjezdové pasáži knihy, se smrsknou do jednorozměrových figur, a hlavní hrdinka v druhé polovině knihy dokonce téměř vyklidí pole.

Dalibor Vácha v pěti bodech

1. Jihočeský autor, narodil se v roce 1980.
2. Vystudoval pedagogickou fakultu, obor anglický jazyk a dějepis, a později získal doktorát z české historie.
3. Ve svých odborných článcích a populárně-naučných knihách se zabývá různými historickými tématy, například československými dějinami či meziválečným Československem.
4. Z fantastických žánrů vydal postapokalyptický román Nikam nebo sbírku fantasy, sci-fi a hororových příběhů Jizvák Jim a další noční můry.
5. Je aktivní na Twitteru, a to pod přezdívkou @vacha_dalibor.

Hledáček se díky tomu posune na další zajímavý charakter, vysloužilého příslušníka tajného oddílu, jenž se před revolucí i po ní specializoval na potírání lidí s nadpřirozenými schopnostmi. Jenže ani tady autor nevyužije šance probádat prostředí federálního česko-slovenského státu a jeho struktur, spíš mu jde jen o popohnání zápletky a akce kupředu. A podobně jako u Jenovéfy či její rodiny, i tady si čtenář má problém hlavního hrdinu vlastně oblíbit. Třešničkou na dortu pak je samotný prvek šedé matérie a jí zapříčiněných superschopností. Ačkoli se o nich celou dobu mluví a kniha díky tomu získala i své jméno, Vácha vše odbude rychlým polovičatým vysvětlením, které čtenáře zmate víc, než kdyby autor jednoduše řekl – ti lidi mají superschopnosti a tečka.

Mnoho prvků dělá neplechu

Akční fantastika je fajn, ostatně proto jsou na špičkách tuzemských seznamů prodejnosti autoři jako Kotleta nebo svého času Kulhánek a Kopřiva. Stejně tak jsou fajn young adult knihy nebo alternativní historie. V případě Šedé si ale autor nemohl vybrat, jakou knihu vlastně chce napsat, a tak mu z toho vyšel paskvil, kdy ani jedna z jejích poloh nemá navrch, a především si u mnoha z nich čtenář klade otázku, k čemu tam vlastně jsou.

S výjimkou úvodních pasáží jde o příběh akční a čtivý, s dobrou gradací, ze zajímavých kulis a s pozoruhodnými (byť nepříliš sympatickými) hrdiny – je prostě vidět, že autor psát umí a román rozhodně měl dobrý potenciál. Neukočírovaná koncepce knihy z toho však udělala poněkud nešťastné spisovatelské cvičení na téma, jak skloubit mnoho rozličných motivů dohromady a neuspět. Polo-uzavřený konec Šedé nabízí možnost napsat pokračování a všechny prvky skloubit tak, že jejich kombinace konečně začne dávat smysl. Otázkou však zůstává, jestli to stojí za tu námahu na straně autora a později i čtenáře.

• Dalibor Vácha: Šedá
• Epocha, 2020
• Obálka: Jiří Arbe Miňovský
• 464 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)