Vracet se zpátky časem a nezpůsobit žádné škody není zrovna sranda. Jestliže šlápnout na motýla v pravěku může mít nedozírné následky na budoucnost světa, co asi způsobí, když se Blanka z Valois namísto do Karla IV. zblázní do náhodného pošuka z 21. století?

Divize armády ČR, která koketuje s cestováním časem, se rozhodne do svých řad naverbovat Dušana Hofírka. Z něj se ale bohužel vyklube prvotřídní idiot, což ovšem vyjde najevo až poté, co zamíchá českými dějinami natolik, že by je ani trojkař základní školy nepoznal. A tak začíná dlouhá cesta za jejich nápravou. A vzhledem k tomu, že nikdo povolanější nebyl k mání, Dušan musí vzít situaci do vlastních rukou. No potěš koště.

Kuk do minulosti, vzhůru do budoucnosti

Toulky kalendářem se zpočátku vyvíjejí slibně. Čtenář pozná různá historická pomrkávání a bude se bavit Dušanovou roztomilou ignorancí. Jakmile se ale zápletka katapultuje do budoucnosti, udělá místo potřebného malého kroku pro lidstvo skok přes celé fotbalové hřiště. Březinova fantazie se rozjede na plné obrátky, ale čtenář ztratí rovnou celé Ariadnino klubko. Vzhledem k obrovské časové „vzdálenosti“, kterou Dušan putuje, se hranice mezi pojmy „budoucnost“ a „alternativní universum“ úplně rozpadá a děj už nic nedrží v mantinelech realističnosti. V ten moment začne románu docházet dech, protože Dušan řeší pořád tytéž problémy, a nějakou dobu trvá, než se příběh opět zplna hrdla nadechne.

Ve prospěch románu však hraje, že se čte lehce jako pírko a Dušan sází jeden vtip za druhým. Pokud si tedy čtenář sedne s jeho osobností a stylem humoru, nebude se nudit ani na statisíce let dlouho trvajícím putování. Ale jde vůbec o putování, když se sotva hne z místa?

Hrdina na uranovou tyč

Dušan Hofírek není zrovna nejostřejší tužka v penále. Z čeho se nemůže vykecat, z toho se snaží vymlátit, a naopak. V hloubi duše je ale dobrák a ač se mu ne vždy zadaří, snaží se činit správná rozhodnutí. Zpravidla ale dřív koná, než myslí, a následky jeho chyb ho kousnou do zadku dřív, než se stihne vůbec otočit. Jeho jednoduchost až buranství lze číst jako parodii na náš malý český rybníček, všichni čtenáři si s ním ale určitě nesednou. Zlé časy jsou ale jednoznačná one man show a vedlejší postavy nejen, že nemají moc prostoru, ony nemají ani moc charakteru nebo motivů. Takže kniha se vyplatí číst jen kvůli Dušanovi, který bojuje hlavně proti tomu, jak blbě (a taky s kým) si ustlal před několika milénii. Pokud tedy protagonista a zároveň vypravěč čtenáři stačit nebude, nic moc dalšího pro něj v románu není.

Michal Březina v pěti bodech

1. Narodil se roku 1977 v Aši.
2. Procestoval Evropu stopem.
3. Hrál v několika metalových kapelách.
4. Spolupracoval s e-magazíny Sci-fi svět Vanili a Howard, dnes spolupracuje s časopisem Krátký řez a slovenským e-magazínem Charon.
5. V současnosti se věnuje počítačové grafice.

Zlé časy jsou v první řadě komedií. Březinova schopnost dělat si bžundu ze všeho, co mu přijde pod ruku, je rozhodně oceněníhodná, a řada jeho hlodů zanechá hluboké otisky zubů, ale Dušanova společnost bude pro některé čtenáře přece jen trochu vyčerpávající. Představte si dvě situace. V jedné si s kamarádem povídáte o blbostech a připadáte si jako nejvtipnější bavič současnosti. V druhé jste nuceni podobně blbému rozhovoru naslouchat jako třetí osoba a máte chuť oba nicnetušící komiky praštit do nosu, abyste si mohli užívat blažené ticho. I v případě Zlých časů záleží, v jaké ze dvou situací se ocitnete – buďto si budete s Dušanem notovat a libovat si s ním v jeho ztřeštěnosti, nebo budete doufat, že ho za příštím stromem něco sežere.

• Michal Březina: Zlé časy
• Laser, 2023
• obálka: Michal Kuba
• 248 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)