Jak by vypadali superhrdinové v Rusku? Odpoví B. N. Strugackij, Boris Natanovič Strugackij: Bezmocní tohoto světa
 |
Jak by to asi vypadalo, kdyby v Rusku existovali superhrdinové? Měli by vůbec šanci, cokoli svými schopnostmi změnit, nebo by byli bezmocnější než normální lidé? S umem sobě vlastním se Boris Natonovič Strugackij pokouší na tyto a další otázky nalézt odpovědi ve vůbec prvním českém vydání Bezmocných tohoto světa.
Ruskou bratrskou dvojici autorů Arkadije a Borise Strugacké není nutné českému čtenáři představovat. Jejich díla u nás vycházela již za totality a už tehdy se těšila velké oblibě mezi československým fandomem. Po smrti svého bratra Arkadije bylo už jen na Borisovi, aby v práci pokračoval – ovšem už pod pseudonymem S. Vitickij, jak se bratři dohodli už dříve. Pod tímto pseudonymem napsal dva romány, a to Hledání úradku, neboli 27 teorémů z oblasti etiky a Bezmocné tohoto světa. Druhý z výše jmenovaných nyní vychází poprvé v českém překladu.
Superhrdinové po Rusku
Bezmocní tohoto světa by se dali označit za ruskou variaci na komiksové superhrdiny, ovšem i to by nebylo vzhledem k ponurosti příběhu tím nejlepším srovnáním. Nejblíže mají snad ke grafickému románu Watchmen, ale i tak jsou Bezmocní daleko temnější a ke svým hrdinům krutější.
V popředí Bezmocných tohoto světa stojí skupina mužů s nadpřirozenými schopnostmi vedená tajemným mistrem Stenem Arkadijevičem Agrem, přezdívaným sensej, jehož schopností je u ostatních lidí, převážně u mužů, objevit jejich nadání. Kdysi se tito superhrdinové scházeli pravidelně, ale postupem času šel každý svou cestou, a tak se navzájem odcizili. To vše se ale má brzo změnit, když jednoho z nich, Vadima Daniloviče Christoforova, přezdívaného Resulting Force, začne vydírat mafiánský boss, aby ovlivnil budoucnost. Největším problémem ale je, že Vadim netuší, jak to má provést. Nezbude mu tedy nic jiného, než aby vyhledal pomoc u svých bývalých přátel.
Příběh plný filozofie
Hlavní předností Bezmocných tohoto světa je, že postrádají hlavního hrdinu. Každá kapitola má svého protagonistu a zezačátku se může zdát, že jednotlivé příběhy spolu nemají moc společného. Až tak v polovině knihy, kdy se všichni staří známí opět setkají, začnou věci do sebe zapadat. Spoustu otázek pochopitelně zůstane nezodpovězených, anebo na ně podá Strugackij odpověď jen v náznaku.
Strugackého příběh není ve své podstatě až tak komplikovaný, jsou to ale vedlejší příběhy, odkazy a citace světových či ruských autorů a v neposlední řadě také filozofické otázky, které činí z Bezmocných tohoto světa román velmi náročný na čtenářovu pozornost. Tuto skutečnost neulehčuje ani fakt, že každá postava má kromě svého vlastního jména i hrdinskou přezdívku. Většinu kapitol navíc rozšiřují lyrické digrese, které se převážně zaměřují na minulosti jednotlivých hrdinů.
Kniha pro náročnějšího čtenáře
I přes náročnost Bezmocných tohoto světa se jim nedá upříst čtivost. Boris Strugackij totiž umně snoubí filozofování s dějem a díky tomu příběh neztrácí tempo. Pravdou zůstává, že sečtělejší čtenář si knihu užije daleko více, to ale neznamená, že by Bezmocní byly jenom pro knihomoly. Naopak právě zobrazení moderního Ruska na přelomu tisíciletí a náhled na čím dál oblíbenější fenomén superhrdinství z jiné perspektivy jsou témata, která mají šanci oslovit daleko širší publikum, než by se na první pohled mohlo zdát.
Boris Natanovič Strugackij
- Narodil se 15. 04. 1933 a zemřel 19. 11. 2012
- Se svým bratrem Arkadijem Natanovičem Strugackým tvořili věhlasnou dvojici spisovatelů.
- Prvotinou bratrů Strugackých byla Planeta nachových mračen.
- Jejich nejznámější knihou je Piknik u cesty (Stalker).
- Bratři spolu publikovali i pod pseudonymem S. Jaroslavcev a po Arkadijově smrti Boris sám publikoval pod pseudonymem S Vitickij.
Dalším velkým kladem Bezmocných tohoto světa jsou jednotlivé postavy, které sice nemusí být čtenářům vyloženě sympatické, to ale nemění nic na jejich plastičnosti. Jenom těžko se hledá situace, při které by postavy jednaly nelogicky či na děj reagovaly neúměrně. Snad jedinou výtku zaslouží sporadický výskyt ženských postav, což se sice Strugackij snaží vysvětlit tím, že sensej dokáže vycítit nadání výhradně u mužů, i tak se ale nelze ubránit názoru, že jedna či dvě hrdinky by knihu jenom obohatily o další úhel pohledu.
I přes spoustu dalších otázek tou nejdůležitější ze všech, kterou Strugackij v Bezmocných tohoto světa předkládá, je ta, která vyplývá už z názvu: mají lidé se superschopnostmi vůbec šanci něco změnit, anebo jsou v tomto světě i přes svá nadání (a možná právě kvůli nim) bezmocní? Tuhle otázku navíc umocňuje i fakt, že na rozdíl od většiny knih zde nejsou postavy těmi, kdo hýbou dějem, ale vše se naopak odehrává bez jejich přičinění. Stejně vyznívá i celé ukončení knihy, kdy se problém vyřeší víceméně sám.
Bezmocní tohoto světa jsou knihou, která překračuje jakékoli škatulkování. Jenom těžko ji lze označit za čistou sci-fi, spíše se jedná o klasickou beletrii obohacenou o fantastický prvek. Boris Strugackij zkrátka opět vytvořil příběh, který dokazuje, že fantastická literatura už dávno není jenom laciným uměním pro zábavu.
- Boris Strugackij: Bezmocní tohoto světa
- Triton, 2015
- překlad: Konstantin Šindelář
- obálka: Rollfimages / Dramstime.com
- 334 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 260 Kč)
