Cestování je občas hrozná otrava. Zvlášť jedná-li se o nutné zlo v podobě stereotypního přesunu kvůli práci, škole nebo jiným povinnostem. Hodiny strávené v dopravních prostředcích, čekáním v zácpách nebo sledováním zpožděných spojů na odjezdových tabulích. Lidé se neustále potřebují někam dostat a málokdo disponuje dostatečnou trpělivostí, aby netoužil po rychlejším přesunu.

Co kdyby lidstvo objevilo způsob, jak se z A do B dostat bez nutnosti balit si cestovní polštář? Nejde o nikterak novou myšlenku. Sci-fi příběhy jsou plné rychlých cest na velké vzdálenosti. A když nestačí pohyb v hyperprostoru, najdou se červí díry, instantní skoky v prostoru, hvězdné brány, runsibly nebo třeba faxy. Poslední tři možnosti jsou v podstatě totožné. Máte zařízení schopné přenést informaci o objektu či osobě a někde na druhém konci daný balík dat zase zhmotnit. A je jedno, jestli jde o technologii dávno zaniklé civilizace, výsledek spojení génia s výkonnou umělou inteligencí nebo poslední výtvor postlidí, než se přesunuli na Mars a začali si hrát na antické bohy. Instantní cestování nás nepřestává fascinovat. Jenomže co se s lidstvem stane, objeví-li se tato možnost přenosu hmoty? Jak by se proměnila naše civilizace, kdyby zítra někdo přišel s funkčním prototypem a začal plánovat jeho průmyslové využití?

J. O. Morgan v pěti bodech

1. Narodil se roku 1978 ve Skotsku.
2. Věnuje se primárně poezii.
3. Za svá poetická i prozaická díla získal několik literárních ocenění.
4. Jeho kniha Spotřebič byla v roce 2022 nominována na Orwellovu cenu za politickou fikci.
5. V současnosti žije na farmě u skotských hranic.

Spotřebič přináší krátké příběhy z jednotlivých vývojových fází takového přístroje. Všechno začíná velkou krabicí, kterou dostane jeden ze zaměstnanců domů k testování. Opatrné zkoumání něčeho nového spojené s lehce absurdními otázkami typu „Co tomu řeknou sousedi?“ a „Dají ti ve firmě nějakou finanční kompenzaci?“. Zpočátku se zdá, že autor nabídne čtenářům tajemný přístroj a vystrašený manželský pár, který nedokáže odolat potřebě zjistit, co přesně se uvnitř děje. Po prvním úspěšném přenosu hmoty se ale začíná odvíjet fascinující koláž příběhů. Najednou je přemisťování předmětů naprosto běžnou praxí. A stará paní, která potřebuje přestěhovat, je velmi skeptická ke způsobu, jakým se její majetek má octnout v jiném městě. Jak jí vysvětlit, že všechno je naprosto bezpečné a nic špatného se nemůže stát? Stačí jen nainstalovat přenosný terminál, zaplnit ho věcmi a nechat přístroj pracovat. Nikdo už nemusí naložit několik nákladních aut a trmácet se s nimi po dálnici. Jenomže, do jaké míry představuje hmota zmaterializovaná na druhém konci originál přenášené věci? Je to původní obraz nebo jeho kopie? Staré vidění světa se setkává s novým a připomíná to krátkou debatu mezi zastánci klasických knih a nadšenci do elektronických dokumentů.

Nestačí však pouze přenášet věci. Zůstává jen otázkou času, kdy se objeví první testy na lidech. Jestliže existovaly pochyby o autenticitě přesunutých věcí, co takový přenos udělá s osobou? Biologicky může jít stále o stejného jedince, ale co jeho osobnost? Autor čtenáře nechá chvíli se trápit nad možnými odpověďmi a najednou se svět opět mění. Terminály pro osobní přesun jsou všude. Samotné cestování je možná stejně (nebo o trochu víc) nákladné jako předtím, ale ten ušetřený čas! Ovšem čím sofistikovanější technologie a rychlejší cestování, tím větší obavy panují ohledně bezpečnosti. I rychlovlaky mohou vykolejit, letadla jsou neustále přitahována gravitací. A přestože statisticky jde o velice spolehlivé způsoby přepravy, nehody existují. Lze na jednom konci zmizet a už se neobjevit? Co by taková nehoda udělala s veřejným míněním? Je nutné mluvit o rizicích pokroku?

Otázky, samé otázky. Autor spoléhá na představivost čtenářů a těm nezbývá než neustále srovnávat technooptimismus s realitou. Neexistuje naprosto bezpečná technologie. Na druhou stranu, co kdyby se dal takto cestující člověk vylepšit? Nebo uzdravit? Stálo by to za možná rizika? A kde by se implementace těchto přístrojů zastavila? Pokud se můžete přesunout z jednoho patra do druhého, budete ještě chtít chodit po schodech? A protože každý pokrok nutně směřuje k jedinému možnému cíli – jak by se podobná technologie dala využít v ozbrojeném konfliktu?

J. O. Morgan dal dohromady velice zajímavou kolekci příběhů mapující postupnou adaptaci téměř kouzelného přístroje. Občas naznačuje, jak tato novinka proměňuje společnost, občas se spokojí s naznačením a nechá zbytek na čtenářích. Nepřekvapí, že autorovou doménou je poezie, neboť každá pasáž zní jako elegie na doby, kdy lidé svým nástrojům dokázali rozumět bez použití knihovny plné encyklopedií (jak staromódní pohled na informační databázi!). Spotřebič představuje fascinující knihu, kterou vzdor svému malému rozsahu nelze přečíst za jediný večer. Nehodí se tedy jako literatura pro ukrácení doby strávené ve vlaku, ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Možná vás nepřinutí občas jít pěšky, ale rozhodně nabídne spoustu zajímavých témat k zamyšlení.

• J. O. Morgan: Spotřebič
• Planeta9, 2024
• obálka: Jiří arbe Miňovský
• překlad: Miroslav Grznár
• 256 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)