Impérium černé a zlaté, Adrian Tchaikovsky
 |
Skončil věk čar a kouzel; nastal čas pro rozvoj vědy, techniky a
racionálního myšlení. Pokrok panuje zejména v oblasti Nížin,
v rozdrobených městských státech, kde pomaloučku, polehoučku začínají
sjednocovací procesy. Vládne relativní blahobyt a nikdo nemá potřebu
zkoumat, co se děje za hranicemi známého světa…
…kde se rodí nová epocha. Před třemi generacemi se kočovné vosí kmeny
začaly sjednocovat a nyní jsou připraveny na expanzi. Expanzi, která
sjednotí celý kontinent. Jeden z mála, kdo si uvědomuje nebezpečí, je
Stenwold Maker. Mistr řemeslník, akademik, politik pravidelně hřímající
proti Impériu – a šéf špionážní sítě. Pro Thalrika, majora Rekefu
(tajné služby vos), protihráč číslo jedna.
Příběh Impéria černé a zlaté je šílená honička a schovávačka na hrací desce, kterou si ti dva vytvořili. Na čtenáře čekají plány v plánech plánů v plánech, bluffování, snaha prohlédnout úmysly druhé strany. Nechybí ani (nemístné) vměšování se, ať už ze strany Thalrikových nadřízených či Makerových podřízených.
Adrian Tchaikovsky dokázal ve své první knize něco, o čem sní snad každý spisovatel. Jeho svět je originální a zároveň přesvědčivý. Propracovanost a provázanost jednotlivých detailů vzbuzuje při čtení pocit úžasu. A přesto kulisy zůstávají především kulisami, nikdy se nezmocní hlavní role a neodsunou děj do pozadí.
Rovněž se mu podařilo vyvarovat se problému častého u začínajících autorů, a to nevěrohodných postav. Jeho charaktery jsou plastické, a jednoduše se dokážou dostat pod kůži. Ať už jde o Makerovu skupinku (složenou z jeho tajemné, krásné schovanky, urozeného bojovníka, dovedného technika a dosti průměrné broučí slečny – jeho neteře – s přezdívkou připomínající slavného jihoamerického revolucionáře), Stenwolda Makera samotného či majora Thalrika. Tchaikovsky umí ve čtenáři probudit sympatie pro všechny zúčastněné, což ze závěrečné konfrontace dělá nervy drásající záležitost.
To vše, zkombinované se skvělým překladem a nádhernou obálkou (o vnitřních ilustracích nemluvě) by dělalo v mých očích z Impéria černé a zlaté knihu roku – kdyby nebylo práce jazykového redaktora. Jeden by skoro uvažoval, zda by si tuhle stránku neměl někdo z Rekefu proklepnout pro podezření ze sabotáže, protože zatímco všechno ostatní funguje jako dokonalá válečná mašinerie, překlepy si vesele pobíhají po stránkách a dějové linie občas nelze odlišit kvůli chybám v rozdělení textu.
Přesto se výsledné pocity dají popsat jednoznačně. Jen houšť a větší kapky! Impérium působí jako kniha, kterou si autor psal sám pro sebe, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bez ohledu na marketing a snahu přihlížet k cílovým skupinám. Podařilo se to, co v takových případech bývá vcelku časté – totiž dílo vymykající se škatulkám a literárním šuplatům. Paradoxně takové, které má potenciál zaujmout široké spektrum od začínajících čtenářů přes milovníky dobrodružného čtiva až po zkušené fantasy matadory. A protože se jedná o první díl série, nezbývá, než se těšit na pokračování. A doufat, že Adrian Tchaikovsky ve svých dalších knihách dokázal překonat laťku nastavenou prvotinou. Snad se mu to podaří, přestože si ji nastavil zatraceně vysoko.
- Adrian Tchaikovsky: Impérium černé a zlaté
- překlad: Hana Šimečková
- Zoner Press, Brno: 2010
- obal: Roman Kýbus
- 488 stran / 349 Kč