I zdánlivě nevýznamní lidé mohou psát dějiny, Daniel Abraham: Královská krev (Mince a dýka 2)
 |
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Z uťápnutého zbabělce se můžete snadno stát miláčkem národa, ze zlodějky bankéřkou a z odpadlého kněze mužem, který se snaží zabránit prastarému zlu strávit svět. A pak je tu válka – ta, která může vzniknout z prostého rozmaru jedince a pohltit celé národy.
Daniel Abraham se rozhodl jít při psaní svého cyklu Mince a dýka tak trochu vlastní cestou, o čemž se mohli čtenáři přesvědčit již v prvním dílu s názvem Dračí cesta. Ano, pořád je to fantasy v nejlepším smyslu toho slova, ale rozhodně ne ve smyslu chápání mainstreamového čtenáře. Pro ilustraci a lepší pochopení si vypůjčím dvě citace z pera samotného autora:
„Snažil jsem se vylíčit příběh, který bude pevně zakořeněný v tradicích epické fantasy a zároveň zbudovaný z kostek, které mu dodají zcela svébytný ráz.“
„Existuje-li nějaký projekt, jemuž bych opravdu přál, aby se prosadil v epické fantasy, pak by jím byl odklon od představy, že brutalita a temnota jsou z nějakého důvodu realističtější.“
(strana 397 – oddíl Od autora)
V Dračí cestě po sobě zanechal Abraham zajímavě rozehranou partii s mnoha silnými figurami, a další tahy v Královské krvi jen podtrhují pečlivost v budování světa a pevném usazování jeho neměnných pravidel.
Sázka na (ne)jistotu
Jak vidno, celý cyklus Mince a dýka sází na jiné karty, než jsou obligátní a čtenáři oblíbené zabíjení, sex a masové bitvy. Výsledek připomíná spíše historický román s letmou příměsí fantasy, jehož hlavním těžištěm jsou postavy a vztahy mezi nimi. Tedy, ono je té fantastiky relativně dost, ale především díky rozdělení na rasy, které jsou potomky prapůvodních dračích obyvatel říše; naopak víceméně chybí například magie. Troufnu si tvrdit, že fantasy, ve které se dá vyhrát válka (opravdu válka, nikoliv bitva) v počtu zhruba dvaceti osob, a akčních pasáží je jako máku v tvarohové buchtě, bude valnou částí čtenářů se zuřivým vrtěním hlavou odložena po zhruba třetině knihy. Není to ani Tolkien, ani Martin – a to i přesto, že Abraham má ke G. R. R. Martinovi poměrně blízko, protože jsou dlouhodobě přáteli a Abraham pracuje mimo jiné jako scénárista komiksové verze Písně ledu a ohně.
Minimalizací akční složky vzniká prostor pro motivy, které by čtenáři v mnoha jiných knihách hledali marně. Autor se netají svoji vášní pro bankovnictví, a tak prostřednictvím jedné z hlavních postav přibližuje na poměrně velké ploše fungování bank v minulosti. Prostor dostává i politika, rozdělení obyvatel na kasty a intriky. A opět citát charakterizující obsah knihy i celého cyklu:
„… chtěl jsem do něj vtáhnout vše, co osobně považuji za zajímavé: medicejské bankovnictví, román Waltera Tevise The Queen’s Gambit i Friedricha Reck-Malleczewena.“
(strana 397 – oddíl Od autora)
Sestava postav
Celou knihu táhne pouze několik hlavních charakterů. Autor bere postavy jako základní kameny svého díla, a protože preferuje realismus před divokými fikcemi, dal jim jasná omezení a pravidla, od kterých v rámci vytvořeného světa neustoupí ani o píď. Díky tomu se čtenář nebude mít problém při čtení knihy orientovat, kdo je kdo, a zároveň sledovat vývoj jednotlivých postav. Každou drobnost, každý úspěch, každý krok stranou – to vše autor ztvárnil tak, aby se postavám když ne vymstil, tak alespoň řádně zkomplikoval život.
Propracovanost charakterů je fascinující. U každého činu je jasné, jakým myšlenkovým pochodem nebo sledem událostí došlo k danému rozhodnutí; nic není nahodilé, impulzivní nebo nelogické. Čtenář má občas pocit, že více než na události samotné se Abraham zaměřil na vysvětlení mechaniky, která vedla k samotnému vzniku dané události. Jako by dějová stránka často ustoupila do pozadí na úkor vysvětlení, co k dané akci vlastně vedlo. Celý děj je rozdělen do tří hlavních linií, které jsou naprosto odlišné; v každé si najdete svého favorita. Hlavní postavy důstojně doplňuje množství vedlejších postav, které nejsou jen loutkami v rukou autora, ale hrají samostatné role, intrikují nebo naopak pomáhají hlavním hrdinům, ale nikdy nemají daleko k překvapivým tahům. Většina reálných lidí má předpoklad k morálním selháním, tak proč by měly být literární postavy v cyklu, který sází na realističnost, jiné?
Daniel Abraham v pěti bodech
- Narodil se v americkém Albequerque a vystudoval biologii.
- Publikuje mimo jiné i pod pseudonymem James S. A. Corey.
- Mezi jeho nejznámější díla patří série Expanze a Kvartet vysoké ceny, jež vyšly i v českém překladu.
- Za povídku „Flat Diane“ (F&SF 2004, česky Placatá Diana-F&SF 4/2006) získal Cenu mezinárodní hororové společnosti a nominaci na cenu Nebula.
- V chystané pentalogii Mince a dýka vyšly v českém překladu knihy Dračí cesta a Královská krev, třetí díl s názvem Tyranův zákon chystá Laser-books na listopad roku 2016.
A nakonec: i když to z předchozího textu nejspíše vyplývá, většina hlavních postav prochází v průběhu Královské krve vývojem. Některé semele jejich okolí, jiné se překvapivě a zdánlivě nerozvážně chopí své příležitosti. Někomu změní intriky a události pohled na svět natolik, že jsou ochotni odklonit se od zaběhlých způsobů chování. Ale žádné z těchto rozhodnutí se nepříčí logice a nevybočuje z pevně daných mantinelů, které Abraham nastavil. Autor je totiž detailista, a ví, že každá maličkost může pohřbít i dobře rozehranou postavu.
Královská krev, druhý díl cyklu Mince a dýka, je realistická fantasy kráčející proti proudu. Akce je pomálu a vše je založeno na postavách, dialozích a popisném vysvětlování. Mnohé čtenáře bude svazek nudit svou rozvláčností, mnozí jsou zvyklí na zcela jiné pojetí. Daniel Abraham si napsal ságu dle jeho gusta a pevně věřím, že své fanoušky si najde, neboť Královská krev je precizně odvedeným řemeslem, ve kterém se skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Je třeba jen vytrvat a prokousat se až pod slupku.
- Daniel Abraham: Královská krev (Mince a dýka 2)
- Vydal: Laser-books, 2016
- Obálka: Hachette Book Group, Inc.
- Překlad: Daniela Orlando
- 408 stran, 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 350 Kč)
