Joe Hill má na kontě nespočet veleúspěšných děl, od oblíbených komiksů (Zámek a klíč) přes vypointované povídky (sbírka Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy) až po sugestivní romány (Černá krabice, Vánoční říše), z nichž jeden byl i zfilmován (Rohy). Šíře kreativity a jeho úspěch mu vydobyly takovou prestiž, že srovnávat ho s neméně slavným otcem není na místě. Hill píše vlastní věci a jde mu to sakra dobře. Tedy šlo, než přišel Ohnivý muž.

Příběh 664stránkové bichle začíná, jak jinak, v Maine. Vždy optimistická, obětavá zdravotní sestra Harper, která si sama sebe představuje jako moderní Marry Poppinsovou, tu ošetřuje malého chlapce na základní škole. Idylu cukernatého momentu však naruší vpád reality – světem začala nedávno kráčet nákaza známá jako dračí nemoc, která se šíří neznámo jak a která obalí hostitele zářivým tetováním, jež se dříve nebo později vznítí a spálí nejen nakaženého, ale i vše, na co stihnou plameny přeskočit, než je někdo uhasí. Velké části Spojených států hoří, civilizace pomalu a jistě kolabuje.

Nenávist, fanatismus a rozpadající se manželství

Po zkáze základní školy přestoupí mladá Harper pomáhat do nemocnice, která praská ve švech, a doma se pořádně ukáže až ve chvíli, kdy přestane zvládat. Milující manžel na ni tlačí, aby si toho na sebe nebrala tolik a nějakou dobu také myslela sama na sebe. Haper souhlasí, po pár dnech navíc otěhotní. Jenže zároveň také zjistí, že se někde nakazila i ona sama a k apokalypse za okny se přidá i maelström doma. Z milujícího manžela je najednou násilník, který je přesvědčen, že ho Harper při sexu infikovala dračí nemocí a nejraději by ukončil život svůj, její i zatím nenarozeného dítěte dřív, než stihnou shořet v bolestech.

Slibně rozjeté psychologické drama dvou postav, které jsou jen chybujícími lidmi na pozadí implodujícího světa, naneštěstí po prvních sto stranách končí. Děj se místo toho společně s Harper přesouvá do tajné komunity nakažených, jež přišli na to, jak dračí nemoc obalamutit a nevzplanout. Jenže i tady začíná jít všechno po určitém čase od desíti k pěti. Jádrem společenství se stávají náboženští fanatici, kteří by v zájmu bezpečnosti chtěli sledovat všechno a všechny. Roste paranoia. A někde v hořícím světě se mezitím pořád ještě skrývá Harpeřin nenávistný manžel a nebezpečí samozřejmě hrozí i od nemilosrdných čet, které na potkání a s gustem popravují kohokoli nakaženého.

Vypůjčené téma od otce nevadí…

Po tom, co ve svém díle Joe Hill opakovaně dokazoval, že bychom si ho s jeho otcem neměli plést, napsal příběh, který jako by Kingovi z oka vypadl. Paralely mezi Ohnivým mužem a Svědectvím i dalšími kingovkami se tu jen nabízejí a Hill tomu ostatně vydatně napomáhá plejádou easter eggů. Pozorností autora je, že všechny skryl tak umně, že neznalé čtenáře neruší, fanoušci Krále hororů tu ale najdou tolik odkazů, až si člověk říká, jestli to Hill myslel vážně, nebo jestli je v tom nějaká rafinovaná ironie.

Vypůjčené téma od otce by nicméně vůbec nevadilo, syn ostatně vládne řemeslem natolik, že bychom mu to spolkli i s navijákem. Postupně budovaná atmosféra je v Ohnivém muži pořádně řízná, při akčních scénách se tají dech a spisovatel klade moderní společnosti i zásadní otázky. Fiktivní verze Spojených států je realistická a postavy neustále trousí kulturní narážky, od Beatles a Rolling Stones po Harryho Pottera a zmiňovanou Marry Poppins. K udržení napětí a gradace děje autor používá na konci kapitol cliffhangery, aby čtenáře dále stimuloval. Prostě řemeslná práce, jak má být.

… jen kdyby autor věděl, o čem chce vlastně psát

Problém Ohnivého muže spočívá v něčem úplně jiném. Americký spisovatel jako kdyby nevěděl, o čem vlastně psát. Má to být román o vztahu naivní těhotné ženy a jejího manžela, ze kterého se vyklubal nebezpečný floutek? Nebo o apokalypse z rukou neznámé nemoci? Nebo o tom, jak dobré úmysly dovedou do hrobu i to nejmírumilovnější společenství? Či o lásce k pozornému, třebaže vnitřně rozervanému muži, k němuž Harper později v táboře zahoří? Anebo prostě jen poctivá řemeslná práce se spoustou dobrých pasáží a napínavých akčních scén?

Joseph Hillstrom King v pěti bodech

1. Aby se vyhnul srovnávání se svým slavným otcem, používá pouze část svého jména, Joe Hill.
2. Jako devítiletý si zahrál ve filmu Creepshow, jehož scénář napsal Stephen King.
3. Jeho první knihou byla sbírka 20th Century Ghosts (česky jako Bobby Conroy vstává z mrtvých).
4. Je držitelem několika cen, mj. British Fantasy Award nebo Bram Stoker Award.
5. Kromě psaní knih a povídek se věnuje i komiksům (např. Zámek a klíč).

Čím dál se čtenář prokousává stovkami stran, které Harper stráví v odtrženém táboře nakažených a které tvoří hlavní náplň knihy, nedokáže se ubránit myšlence, že autor vlastně vůbec nemá plán, co se svou knihou udělat. Gradace děje a hutná atmosféra jsou fajn, ale ne pokud autor výživné pasáže rozmělní na půl sedmé stovky stran, když by mu stačila stěží polovina. Děj také postupně začne být předvídatelný a hřebík do rakve zatluče závěrečný dojezd, jenž působí dojmem, že kniha měla raději skončit o desítky stran dříve.

Napomáhají ani zprvu zajímavé postavy, které jdou čím dál tím víc na nervy, s hlavní hrdinkou v čele. Se zdravotní sestrou, která sama přiznává, že je naivní, zbytečně obětavá a velmi snadno ovlivnitelná, a přesto s tím nedokáže nic udělat, se totiž obtížně ztotožňuje. Třebaže si Harper projde jistým vývojem, a to většinou v akčních scénách, kdy je zčistajasna schopna bryskního racionálního úsudku, ani v samotném závěru se její chování příliš nezmění. Jejím osudům navíc často chybí i logika, protože jako těhotná bez ustání předvádí kaskadérské kousky a o průvodních znacích těhotenství padne na stovkách stran jedno dvě slova. Ostatní hrdinové jejími problémy netrpí do takové míry, přesto i oni zůstávají nesympatičtí a navzdory autorově snaze o jejich prokreslení a vývoj také překvapivě ploší.

K čemu těch 664 stran?

Ohnivý muž je do jisté míry obdivuhodný román. Joe Hill v něm bravurně ovládá spisovatelské řemeslo a čtenáře ke stránkám bichle pevně přikove, takže se nebudou chtít odtrhnout. Píše čtivě a napínavě, o tom není pochyb. Po otočení poslední strany zbude čtenářům v krvi velká dávka adrenalinu, a tak svazek odloží do knihovny s nejvyšším možným hodnocením.

Čím více se však nad příběhem budou zpětně zamýšlet, bude zážitek spíše hořknout. Nesympatické postavy se tu stovky stran nelogicky honí za nedostižnou spásou, psychologické drama se utopí v laciné romantice, filozofické otázky pohřbí akce a tu zase naopak korunuje <VYZRAZENÝ DĚJ>nevídaně přeslazený, snový happy end</KONEC VYZRAZENÉHO DĚJE>.

Je vlastně normální, že i mistr tesař se jednou utne, a tak není třeba Hillovi zazlívat, že by čtyři roky, které strávil prací na Ohnivém muži, vyústily v tak zmatené dílo. Příště už by se to ale nemuselo opakovat.

• Joe Hill: Ohnivý muž
• Beta – Dobrovský, 2016
• Překlad: Adéla Bartlová
• 664 stran, 469 Kč (v e-shopu Fantasye již za 422 Kč)