I když ledy tají, Led nevyměkne!, Pavel Korněv: Kluzký (Příhraničí 2)
 |
Některá rána jsou opravdu hrozná. Probudíte se s bolestí hlavy a žaludkem na vodě – budiž. Probudíte se v hromadě sněhu – dobře, tentokrát jste měli štěstí. Ale pokud se probudíte, a zjistíte, že jste byli mimo půl roku a navrch vás během této doby potkalo několik lidí, rozhodně stojí za zamyšlení, co se, sakra, za těch půl roku dělo!
A přesně v této nezáviděníhodné situaci se ocitá příslušník Patroly s přezdívkou Led na počátku knihy Kluzký, druhého dílu cyklu Příhraničí. Nezbývá než se zkusit vrátit k původnímu životu, a najít stopy, které po sobě v Pevnosti zanechal. Tato detektivní práce zahrnuje především pobíhat po ulicích a vyptávat se na místech, která v předešlém životě obvykle navštěvoval. Většina děje se odehrává v prostředí města jménem Pevnost, jeho zdi opouští hlavní hrdina až v samém závěru knihy.
Pavel Korněv rozhodně nezapře svoji národní mentalitu. Vyptávání je většinou provázeno klasickým ruským schématem: vidím známého, dáme si po kalíšku, k tomu něco přikousnout, a pokud možno se neožrat natolik, abych došel domů. Českému čtenáři možná těchto scén přijde v knize přehnaně mnoho, ale mezi nimi živě klokotá děj a Kluzký pomalu rozplétá své minulé činy.
Provázanost s prvním dílem není delší dobu příliš patrná, tedy zejména v klíčové otázce nože, kvůli kterému musel Led tvrdě bojovat o život. Zato se objevuje několik nových událostí, které určí hrdinovou budoucnost. Do Pevnosti přibyla nová frakce a rozšířil se nešvar drog – mozkožroutů, které jsou snadno dostupné a mezi obyvateli velmi rozšířené.
Poloviční superhrdina
Je sympatické, že Korněv ze svého hrdiny neudělal nadčlověka. Je sice (bývalým) vojákem, ale po půlročním limbu ve sněhu je vychrtlý a neduživý. Dokonce přestal ovládat i magii, přesto, že magickou energii může stále cítit. A tak musí přežít s tím, co má: proříznutou pusou, pěstmi a několika dobrými přáteli. Rozhodně nezapomíná ani na střelné zbraně nebo magické amulety, jejichž vývoj za půlrok slušně pokročil. A stále netuší, kdo všechno mu jde po krku; opatrnosti tak rozhodně není nazbyt, a každá úniková cesta přijde k duhu. Přesto je jasné, že v Ledovi je mnohem více, než se na první pohled zdá.
Plnou možnost projevit se získává hlavní hrdina až v poslední čtvrtině knihy, kde se konečně vydává na vytouženou cestu z Pevnosti v doprovodu různorodé skupiny lidí. Ne, nebudu spoilerovat, jen prozradím, že tato část je nejakčnější a opravdu strhující. Pouze zde bych se nebál srovnávat Korněva a Žambocha (jak bývá v kuloárech často čtenářům předhazováno) – jinak ve většině knihy toto srovnání kulhá na obě nohy. Bohužel, strhující finále tak trochu vyvažuje zbytek knihy, který je spíše konverzační a ve kterém děj se nijak převratně nežene kupředu.
Pavel Korněv v pěti bodech
- Narodil se v roce 1978 v ruském Čeljabinsku. Vystudoval vysokou školu s ekonomickým zaměřením.
- Jako spisovatel prorazil až v roce 2005 románem Led, první částí pentalogie Příhraničí.
- Série Příhraničí se stala jeho nejvýznamnějším spisovatelským počinem – vyšla například i v polštině.
- Kromě toho napsal několik samostatných románů a povídek a také další cykly Město Podzim nebo Exorcista.
- Tento autor, libující si především v próze akčního ražení, se v současné době věnuje spisovatelskému řemeslu na plný úvazek.
Oproti prvnímu dílu, ve kterém jsme se o samotném světě Příhraničí, v němž se celá série odehrává, nedozvěděli v podstatě nic, se v Kluzkém autor odvázal o trochu více a prozradil čtenářům pár novinek. Celá série však zatím působí jako eintopf – ve světě, který není pořádně propracovaný, pobíhá naprostá všehochuť hrdinů i záporáků – od upírů přes mágy, klasické vojáky až k ozbrojeným svatým mužům anebo třeba lykantropům. Uvidíme, kam bude série dále směřovat. Na druhou stranu – Korněv je zručný vypravěč a umí udržovat napětí a atmosféru po naprostou většinu příběhu, čímž dokáže relativně průměrný děj povýšit na pochoutkové čtení.
Pokud čtenář skousne trochu toho popíjení a mudrování, dostane se mu odměny v podobě atmosférického příběhu, který ve svém záběru doslova exploduje. Nechybí akce, několik překvapení a dějových zvratů, a hlavně onen potřebný „háček na čtenáře“ lákající ke třetímu dílu cyklu. Vyšší ambice než dobrou zábavu prozatím cyklus Příhraničí bohužel nemá, ačkoliv potenciál mu rozhodně nechybí.
- Pavel Korněv: Kluzký (Příhraničí 2)
- Fantom Print, 2016
- Překlad: Markéta Klobasová
- Obálka: Jan Doležálek, Dominik Broniek
- 352 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 195 Kč)
