Londýnské metro je světem samo o sobě. Bludiště chodeb a polozapomenutých zákoutí pod historicky bohatým městem skrývá nejedno tajemství. Většina by rozhodně probudila zájem všech praktikujících kouzelníků. Takže když se na jedné lince podzemky začnou ve velkém vyskytovat duchové, musí Peter Grant alespoň na chvíli zapomenout na své poněkud nešťastné první setkání s podzemním lidem a ponořit se zase jednou do stínů pod anglickou metropolí.

Ani tentokrát na to pochopitelně nebude sám. Spolu s legendárním šéfem Rozmaru, který si za války vyměňoval ohnivé koule s nacistickými praktiky, mu asistuje i mladá Abigail, z níž se rychle stává perspektivní (byť neoficiální) studentka magie. A byť se tato situace Peterovi příliš nezamlouvá, bude potřebovat každou pomoc.

Potíž s duchy je totiž ta, že většina z nich existuje pouze v určité dokola se opakující smyčce. Ten zbytek je zase náramně tajemný a veškerá domluva s nimi je velice obtížná. Proto se hodí mít k ruce někoho s jiným pohledem na svět. Obzvláště když se do Rozmaru donese, že hlavním cílem jejich pátrání má být jakási princezna, kterou unesli a pro kterou by Pán skleněného světa rád zajistil záchranu. Nejde ale pochopitelně o žádnou členku královské rodiny. To by bylo až příliš jednouché. V dnešní době se dcery panovníků a panovnic zase tak často neztrácejí. Totéž bohužel nelze říct o jejich poddaných.

Ben Aaronovitch v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1964 v Londýně.
2. Je synem bývalého úspěšného ekonoma Sama Aaronovitche.
3. Má dva sourozence. Jeden je herec a druhý novinář.
4. Jeho série o Peteru Grantovi se považuje za jednu z nejúspěšnějších městských fantasy.
5. Napsal tři romány ze světa Doctora Who.

Ben Aaronovitch tentokrát nabízí literární jednohubku, v níž se sice dostane na většinu klasické policejní práce říznutou trochou té magie, ale i tak bude tento případ vyřešený (a kniha dočtená), ještě než na ulicích rozsvítí první lampy. Nečekejte příliš zamotanou zápletku. Na něco takové by nebylo dost prostoru. Tento příběh je spíš sprintem než maratonem v bludišti zavádějících stop. Proto se Peter Grant po seznámení s případem relativně jednoduše dostane k hlavnímu podezřelému. Ale jestli někdo čeká, že v pozadí bude za nitky tahat arch nemesis anglického magického policejního sboru (o dvou lidech a jednom líném psovi), bude zklamán. Tedy alespoň prozatím. Buď si totiž Muž bez tváře vzal opravdu dovolenou, nebo se tento konkrétní případ stane další skládankou do mozaiky rámcového příběhu o Peteru Grantovi.

Nejodlehlejší stanice je svou délkou a dějem pouze jakousi odbočkou bez jasného dopadu na hlavní události. Autor se soustřeďuje pouze na ty nejdůležitější skutečnosti, neb rozsah novely mu nedovoluje nechat čtenáře příliš bloumat Londýnem. Přesto se zde představí velmi mladý říční bůh nebo poněkud nešťastná záliba příměstských lišek. Zde jde o pouhé kulisy krátkého příběhu, ale zároveň by mohlo jít i o jakýsi prolog k událostem mnohem závažnějším. Nezbývá tedy než počkat na další díl, který snad bude o něco delší. Není totiž nic lepšího, než když hlavní hrdinové dostanou šanci procvičit si své magické schopnosti.

• Ben Aaronovitch: Nejodlehlejší stanice (Peter Grant 7)
• Argo, 2018
• Překlad: Milan Žáček
• Obálka: Kateřina Bažantová
• 152 stran, 179 Kč (v eshopu Fantasye již za 161 Kč)