Hvězdy nám nepřály od Johna Greena dokážou očarovat i bez nadpřirozena, John Green: Hvězdy nám nepřály
 |
Když na začátku roku 2012 vyšla v USA kniha Hvězdy nám nepřály, rychle uchvátila tisíce čtenářů. První místo v žebříčku New York Times Bestseller na sebe nenechalo dlouho čekat a následovala i další ocenění. O rok později se knížka dostává i k nám, aby českým čtenářům ukázala, jak to vypadá, když někomu hvězdy nepřejí.
Hazel je šestnáct let a pomalu prohrává boj s rakovinou. Je celkem smířená s tím, jaký vede život. A pak v podpůrné skupině potká o rok staršího Augusta Waterse, který rakovinu porazil za cenu amputované nohy. Ti dva se do sebe zamilují. Život ale bohužel není pohádka, láska není univerzální lék na všechno a na rakovinu už vůbec ne.
Málokterá kniha si čtenáře dovede získat už od prvních stran. Hvězdy nám nepřály do této menšiny patří. John Green se pustil do složitého tématu a povedlo se mu ho zpracovat bravurně. Nebojí se popsat vše bez servítek, a ačkoli sám v úvodu upozorňuje, že jde pouze o fikci, jen velice těžko se tomu věří. Čtenář se totiž s hlavní hrdinkou snadno ztotožní a všechny postavy mu připadají skutečné.
John Green v pěti bodech
- Narodil se v roce 1977 v Indianě.
- Spolu se svým bratrem Hankem vytvořili jeden z nejpopulárnějších videoprojektů na YouTube, Vlogbrothers.
- Žije s manželkou Sarah a synem Henrym v Indianapolis.
- Jeho prvotina, Hledání Aljašky, za níž získal ocenění Printz Award, vyjde na konci roku 2013 u Knižního klubu.
- Mezi jeho další knihy patří An Abundance of Katherines nebo Paper Towns.
Kdo se do této knihy pustí, nesmí čekat nic akčního, Hvězdy nám nepřály jsou zaměřené spíše na psychiku. Není ovšem třeba obávat se dlouhých pasáží plných nezáživných myšlenkových pochodů, styl psaní Johna Greena je lehký a stránky rychle ubíhají. Autor ukazuje, jak vypadá život lidí, jimž nemoc neumožňuje žít „normální“ život, což ale neznamená, že nemají stejná přání jako ostatní. Hazel a její kamarádi jsou pořád jen děti, a přesto chodí spát s neustálým vědomím, že smrt může číhat za každým rohem. Není proto divu, že se na život, který jim „hází klacky pod nohy“, dívají trochu cynicky, zároveň ale vědí, že si musí vážit drahocenného času. Může to znít jako velká spousta klišé, ale v podání Johna Greena to všechno funguje.
Moje zdaleka nejoblíbenější kniha je Císařský neduh, ale o tom lidem vykládám nerada. Občas člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, by si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou tu knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete. (str. 33)
Nejvtipnější smutný příběh
Hvězdy nám nepřály je smutná kniha a člověk už předem tak trochu tuší, jak skončí. Jde o dojemný, srdcervoucí příběh, který nenechá chladným téměř nikoho. Vlastně bude spíš nejeden čtenář v průběhu čtení potlačovat slzy. Ale ne nadarmo si román získal přezdívku „Nejvtipnější smutný příběh“. Johnu Greenovi se totiž podařilo zdánlivě nemožné – v první polovině příběhu o dětech s rakovinou vtipné poznámky často vybízejí ke smíchu nebo alespoň pousmání.
Samozřejmě, ne že bych vám nedůvěřoval, ale nedůvěřuji vám. (str. 65)
Není to totiž příběh o smrti, je hlavně o životě. Trochu depresivní, ale také plný lásky a naděje. O žádné větě nelze říct, že by byla zbytečná, právě naopak román překypuje úseky, které si má člověk chuť někam poznamenat, případně je alespoň číst stále dokola. A všechny ty pasáže tvoří nezapomenutelný příběh, jenž lze jen těžko popsat slovy. Je až s podivem, kolik se toho vejde na méně než 250 stránek.
Hvězdy nám nepřály si nepochybně zaslouží všechna slova chvály i ocenění, jichž se jim dostalo. Je to jeden z titulů pro mládež, které mohou číst i dospělí. Je to jedna z knih, které mají nakročeno k tomu, aby se zařadily mezi klasickou četbu. Je to kniha, jež vzbuzuje emoce a zanechá v člověku nesmazatelný dojem. Knížka, která svého čtenáře pohltí, všelijak ho přežvýká, a když ho na konci vyplivne, člověk ani pořádně neví, co má říct nebo cítit, podobně jako Augustus:
Moje myšlenky jsou hvězdy, a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí. (str. 234)
- John Green: Hvězdy nám nepřály
- Knižní klub, 2013
- překlad: Veronika Volhejnová
- obálka: Emil Křižka
- 240 stran, 299 Kč