Húrinovy děti, J. R. R. Tolkien
 |
John Ronald Reuel Tolkien. Už jen samotné to jméno dýchá příslibem něčeho výjimečného, magického a neopakovatelného. Zvučí v něm teskné písně elfů, zemité popěvky hobitů i hrdelní kletby skřetů, otřásá se zvukem válečných rohů i třeskotem zbraní. Šeptá o pradávných bitvách a mocných králích, temnotě i velkých hrdinech stejně jako o obyčejných lidech, jejichž jméno už dávno upadlo v zapomnění…
Kdo by neznal jméno autora proslaveného Pána prstenů, trilogie, jež má po celém světě milióny oddaných fanoušků? Ovšem příběh Vládnoucího prstenu je ve skutečnosti jen malým úryvkem historie světa, který jeho stvořitel nazval Středozem a který se stal na dlouhá léta jeho vášní i posedlostí. Světa, v němž se odehrávala spousta Velkých příběhů, o nichž chtěl Tolkien vyprávět. Bohužel ale s takřka žádným z nich nebyl až do své smrti spokojen natolik, aby ho prohlásil za úplně dokončený.
Jedním z těchto příběhů jsou i Húrinovy děti, které na základě otcových poznámek a konceptů nakonec zdárně dovedl v letošním roce k vydání jeho syn Christopher. Uplynuly pouhé dva měsíce od světové premiéry a díky nakladatelství Argo se tato kniha dostává se do rukou i českým čtenářům, a to v exkluzivní vázané podobě a s kresbami Alana Lee, jednoho z nejuznávanějších tolkienovských ilustrátorů.
Děj Húrinových dětí se odehrává o mnoho dříve než děj Pána prstenů, za časů, kdy spojené armády elfů a lidí bojovaly ve strašlivých válkách s prvním velkým Nepřítelem Morgothem, proti němuž byl Sauron pouhé ořezávátko. Jedním z lidských hrdinů těchto válek byl i Húrin z rodu Hadorova, který byl sice v Bitvě nespočetných slz Morgothem zajat, ale přesto mu dál vzdoroval a nenechal se zlomit. Jeho odpor Nepřítele rozzuřil natolik, že Húrinovu rodinu proklel a jeho samotného pak přinutil se dívat, jak se kletba naplňuje.
V té době musel malý Húrinův syn Túrin narychlo opustit rodný dům ohrožený nepřáteli a odloučit se tak od své matky a sestry Niënor. Útočiště nalezl v Doriathu u elfího krále Thingola. Tady Túrin vyrůstal a nakonec i dospěl. Stal se z něj mocný válečník vzbuzující mezi nepřáteli hrůzu. Morgothova kletba se však už začínala projevovat. Túrin se nepohodl se závistivým královým rádcem, který při jejich sporu nešťastnou náhodou zemřel. A pyšný mladík, než aby čekal na Thingolův rozsudek, raději z Doriathu odešel. A tak začíná jeho strastiplná cesta plná bojů, útěků, skrývání a míjení se…
Tolkien se rozhodl v Húrinových dětech vytvořit hrdinsko-tragický epos ve velkém stylu, čemuž podřídil koncepci příběhu i jeho vlastní zpracování. Tento záměr se mu nakonec podařilo naplnit více než dokonale. Z celého textu přímo vyzařuje pocit jakési neodvratné tragédie, který se stupňuje s tím, jak se kniha blíží ke konci. Tento dojem navíc umocňuje i poněkud odosobněný styl vyprávění, kdy vypravěč sleduje děj z pozice nezaujatého historika a jen poměrně suše ho tlumočí prostřednictvím slov. Pojetí Húrinových dětí je tak mnohem bližší Silmarillionu než Pánu prstenů, ale zároveň knize dodává punc věrohodnosti a opravdovosti.
Hlavní hrdina Túrin Turambar se také poněkud vymyká z intencí klasických pravověrných „klaďasů“ typu Aragorna či Berena. Na to je příliš pyšný, sebevědomý, nestálý a zbrklý, což ale lze částečně omluvit jeho mládím. Dokonce několikrát raději prchá, než aby čelil důsledkům svých činů! Morgothova kletba sice má velký vliv na jeho osud, ale zdá se, že už sama povaha oběti jí značně usnadňuje práci. Túrin nikdy nedokáže dlouho zůstat na jednom místě, vždy se najde něco, co ho přiměje putovat dále.
Na ostatní postavy textu pak zbývá spíše role jakýchsi „nahrávačů“, jejichž úkolem je přispět k důkladnějšímu poznání jednání a chování samotného Túrina, či navodit situace, v nichž by vynikl hrdinsko-tragický aspekt celého příběhu. To se týká nejen jeho nejlepšího přítele, elfa Belega Lučištníka, ale po většinu doby také Túrinovy sestry Niënor, která dostává větší prostor až ke konci knihy. Ostatně význam ženských postav je, jako obvykle u Tolkiena, i zde dost omezený.
Kromě vlastního příběhu si větší pozornost určitě zaslouží i pozadí, na kterém se děj odehrává. Autor tu čtenáři umožňuje blíže poznat období velkých změn v dějinách Středozemě, nahlédnout do Thingolovy říše Doriathu, sledovat zpovzdálí strašlivou porážku elfů a lidí v Bitvě nespočetných slz stejně jako pád Nargothrondu. Seznámí ho s většinou významných a důležitých postav doby a nastaví zrcadlo i samotnému Morgothovi. A s každým přečteným slovem se Středozem stává reálnější a opravdovější. Přesně tak, jak si to Tolkien přál.
Co dodat závěrem? Húrinovy děti nejsou právě optimistickou četbou. Naopak, text působí dost depresivně. Rozhodně od nich nečekejte nic ve stylu Pána prstenů, ale spíše velký tragický příběh, který se vyrovná i starým antickým tragediím.
- J. R. R. Tolkien: Húrinovy děti
- vydal: Argo, Praha 2007
- překlad: Stanislava Pošustová-Menšíková
- obálka: Alan Lee
- 205 stran / 289 Kč
