Hugh Howey čtenáře v Turnusu podruhé zavádí do podzemních sil, Hough Howey: Turnus (Silo 2)
 |
Hugh Howey na sebe upozornil už povídkou Cupanina, ve které poprvé představil vizi postapokalyptického světa, v němž zbytek lidstva přežívá v obrovských podzemních silech. Tu posléze rozšířil na celý román, který nazval jednoduše Silo. Jako jeden z prvních byl román nejdříve vydán v elektronické podobě a stal se okamžitě bestsellerem. Howey ale dlouho nelenil a jeho Silo se dočkalo pokračování, jehož český název zní Turnus.
Po prvním díle, ve kterém hodil své čtenáře doprostřed příběhu a nesnažil se tolik věcí objasnit, se Howey rozhodl změnit styl vyprávění, otočil o tři sta šedesát stupňů a vrátil se zpět na začátek, aby vše dopodrobna vysvětlil. Do čela svého románu postavil Donalda Keena, čerstvě zvoleného kongresmana, který se připlete k tajnému projektu vybudování sil, jež mají zachránit zbytek lidstva, aby přežilo použití nově vyvíjených zbraní hromadného ničení.
Turnus není Silo
… to je první věc, kterou by si měl čtenář uvědomit a i tak k Turnusu přistupovat. Jinak bude velmi zklamán. Asi největším rozdílem mezi Silem a Turnusem je to, že Turnus působí komplexněji než jeho předchůdce a v tom tkví jeho největší síla, ale i slabina. Howey se snaží čtenáře seznámit s historií sil a ukázat propracovanost své postapokalyptické vize, s tím ale jde ruku v ruce ten největší problém – vytratila se stísněnost. Ne že by vymizela úplně, ve vedlejších dějových liniích se sice stále nachází, ten tíživý klaustrofobický pocit se ale poté, co čtenář vidí, že sil je hned několik a všechna jsou řízena z jakéhosi hlavního sila, pomalu vytrácí.
Hugh Howey v pěti bodech
- Narodil se v roce 1975.
- Pracoval jako námořní kapitán.
- Jedním z jeho prvních počinů byly příběhy s Moly Fyde zasazené do 25. století.
- Od roku 2009 publikuje v elektronické podobě na Amazonu prostřednictvím Kindle Direct Publishing.
- Román Silo se dočkal dvou dalších pokračování a o jeho zfilmování projevil zájem Ridley Scott.
I ve srovnání hlavních protagonistů prohrává Turnus na plné čáře. Donald zkrátka nemá takový šmrnc jako Juliette a jenom těžko mu může pozorovatel držet palce. Po většinu času se navíc jeví jako slaboch, který jedná dosti impulzivně a je nekompetentní k tomu, aby celý projekt vedl. Na druhou stranu je zajímavé, jak se tento netypický hrdina dostane k velení projektu jako slepý k houslím a naprosto netuší, co má dělat.
Radost čtenáři bohužel neudělá ani hlavní záporák v podobě senátora Thurmana, jež stojí za celým projektem. Thurman je velmi podprůměrnou postavou intrikána, která nemá čtenáři co nabídnout. Jako u většiny padouchů fantastického žánru i jemu totiž chybí jakýsi přesah. Ne že by se o něj Howey sice nesnažil, jenom všechna ta snaha vychází tak nějak do prázdna. Thurman jde zkrátka přes mrtvoly a ani na okamžik nemá výčitky svědomí, to je celá jeho charakteristika. Je jenom škoda, že více prostoru nedostaly daleko zajímavější postavy, jakými mohli být například Thrumanovi spolupracovníci Erskine či Victor.
Skrytá síla Turnusu
Co na Turnusu musí ale každý čtenář kvitovat, je stylistický posun autora. Z textu je znát, že Howey ušel jako autor kus cesty. Tato vypsanost se projevuje spíše ve vedlejších dějových liniích, na kterých je vidět, že si je autor užíval daleko více než hlavní příběh. Zajímavé je i to, že v každé části se hlavní a vedlejší linie odehrávají v jiných časových obdobích. V první části hlavní linie předchází té vedlejší, ve druhé se odehrávají současně a ve třetí části se dříve odehrává linka vedlejší. Ačkoli se to může zdát velmi matoucí, vše je velmi přehledné a Howeymu se nedá upřít um, jakým dokázal vše splést dohromady.
Právě vedlejší linie jsou tím, co Turnus pozvedá z hlubin průměru. Čtenář může spílat Howeymu kvůli průměrnému Donaldovu příběhu, ale to jenom do chvíle, než se dostaví kapitoly z ostatních sil. Příběhy Troye, Missiona či Jimmyho zkrátka nabízejí přesně to, co člověk od knihy očekával. Vyvolávají v čtenářích emoce, strach o postavy, navozují stísněnou atmosféru, ukazují hrůzné obrazy, které se vryjí do paměti. Zkrátka už jenom kvůli nim si Turnus zaslouží čtenářovu pozornost a díky nim by nad knihou nikdo neměl předčasně lámat hůl.
Turnus má spoustu nedostatků, které jsou ale z větší části zapříčiněny nevyhnutelným srovnáním se svým předchůdcem, a sám o sobě by vyzněl mnohem lépe. I přes výše zmíněné výtky ale Howeymu nejde upřít spisovatelský um a nezbývá než doufat, že střetnutí Juliette a Donalda bude daleko zajímavější a sérii opět pozvedne.
- Hough Howey: Turnus (Silo 2)
- Euromedia Group
- překlad: Jiří Engliš
- obálka: Emil Křižka
- 334 stran, 379 Kč (v e-shopu Fantasye již za 341 Kč)
