Přemýšleli jste někdy o tom, proč se lidé rádi bojí? Jak lidský strach funguje a které věci dokážou lidem nahnat největší strach? Pokud ano, tak je s vámi možná něco v nepořádku. Nebo jste Stephen King, momentálně patrně nejuznávanější autor hororu na světě, a rozhodli jste se napsat něco o tom, jak funguje vztah člověka, strachu a hororu.

Každému je patrně na první pohled jasné, že tentokrát se King rozhodl zabrousit do hájemství literární teorie. To dokonce i přesto, že literární kritikou, jak sám několikrát v knize přiznává, tak trochu pohrdá. Na tom by nebylo zase až tak nic moc zvláštního, tento jeho postoj sdílí poměrně hodně uznávaných, a ještě více těch zneuznaných, spisovatelů. Otázkou tedy zůstává, jak King chce popsat fungování hororu a přitom se vyhnout onomu kritizovanému pitvání literárních děl?

Stephen King se tomuto dilematu snažil vyhnout hlavně tím, že kolem teorie sice hodně krouží a občas do ní i lehce zapadne, ale svou knihu o hororu postavil jinak. Je totiž založena hlavně na empirii místo teorie. Jinými slovy, místo toho, aby složitě nad hororem King přemýšlel, tak si vybral ty dle svého názoru nejlepší hororová díla filmu, televize a literatury a na nich ukazuje ty prvky, které nejvíc fungují, a zdůvodňuje, proč tomu tak je. Díky tomu je kniha samozřejmě podstatně přístupnější pro čtenáře a také to dovoluje Kingovi psát mnohem lehčím stylem. Své eseje opepřil i humorem, několika autobiografickými střípky nebo úvahami nad tématy s hororem souvisejícími pouze velmi volně, místy dokonce prakticky vůbec.

Stephen King v pěti bodech

1. Narodil se 21. 9. 1947 v Portlandu ve Spojených státech.
2. Vystudoval angličtinu a tvůrčí psaní, ale protože dlouho nemohl najít práci, psal povídky do pánských časopisů.
3. Debutoval v roce 1973 románem o telekineticky nadané středoškolačce Carrie.
4. Některá svá díla psal pod pseudonymem Richard Bachman.
5. Mnoho jeho prací bylo zfilmováno, například Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle či Pytel kostí.

Jenomže takový přístup má jednu velkou slabinu, která je v českém vydání Danse Macabre velmi zřetelně cítit – a tou je zastaralost. Kniha totiž původně vyšla roku 1981, a proto i díla, která rozebírá, jsou už dnes dost stará. Některá z rozebíraných děl, zejména těch literárních, se dokonce ani nikdy u nás neobjevila – a pokud čtenář Kingem rozebírané počiny nezná, ztrácí tím autorovy úvahy dost na své působivosti. Druhým problémem je fakt, že King psal knihu v jiné době a primárně pro americké publikum a je bohužel nutné uznat, že platnost některých jeho úvah je pro dnešní dobu a evropské prostředí někdy dost omezená. Přece jenom lidé z postkomunistické země se děsí jiných věcí než čtenáři v kapitalismu zaslíbené Americe.

Tak trochu paradoxně se potom jako nejzajímavější jeví ty úvahy, ve kterých King ujede a spadne do černých hlubin teorie, kterým se snaží vyhnout. Ať už jde o rozdělení hororových archetypů na Upíra, Vlkodlaka a Monstrum beze jména, Kingovo dělení úrovní strachu, princip střetávání apollinského a dionýského pojetí kultury nebo úvahy nad hororem jako bytostně alegorickým žánrem, který častokrát nepostrádá ani morální poselství. Podobně inspirativní jsou i úvodní psychologizující úvahy o strachu nebo pohled do historie hororového žánru.

I když Danse Macabre v mnoha ohledech nestačí s dechem moderní době a jde o trochu o fousatou publikaci, v českém prostředí není příliš kam jinam se obrátit. Nic na tom nemění ani to, že nejzajímavější Kingovy rozbory mají vesměs prošlou dobu trvanlivosti, protože jde o publikaci velmi svižně, přístupně napsanou a plnou zajímavých postřehů. Danse Macabre vám předvede, jak se dá přemýšlet o hororu a dokáže, že horor rozhodně není jen krev, vyhřezlá střeva a lekačky. A možná vás donutí si dokonce nějaký ten hororový film či knihu opatřit a užít si onen zážitek, i pokud jste doposud nepatřili mezi hororové nadšence.

• Stephen King: Danse Macabre – Svět hororu
• Beta Dobrovský, 2017
• Překlad: Milan Žáček
• 462 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)